Během pár dnů vyhodíme stovky milionů Kč oknem za „zábavní“ pyrotechniku. A vyrobíme odpad, který jiní uklízejí. Jen úklid Prahy stojí na Nový rok jeden milion korun. Skutečně si můžeme dovolit takto plýtvat? Nejsou potřebnější položky v našem rozpočtu? Co takhle se prostě zklidnit a Silvestra i jiné svátky oslavit opět v jejich duchu. Ušetřené prostředky věnovat například potřebným nebo na odstranění sucha, výsadbu stromů apod.? Tedy na něco rozumného a užitečného pro všechny?
Konec roku slavily v centru Prahy tisíce lidí. Převážnou část tvořili cizinci |
Není nic důležitějšího, než zdraví, uvědomují si nemocní. S ohledem na míru hroucení život udržujících planetárních struktur, jsme nikdy nepotřebovali zdraví a zdravou přírodu více, než dnes.
Z toho jasně plyne, že ochrana života, tedy i zdraví, je celospolečensky ta nejvyšší hodnota, která stojí minimálně tak vysoko, jako dostatek dobré vody, zdravých potravin nebo čistého vzduchu a je pochopitelně s těmito veřejnými zájmy propojena. Nikdo nebude zdravý, pokud bude pít otrávenou vodu a nezdravé potraviny, dýchat špinavý vzduch – budeme pak jen všichni více nebo méně nemocní. Optikou výše uvedených objektivních potřeb člověka jsou peníze či pohodlí nebo kratochvíle na místě opravdu, ale opravdu posledním. Normálním je tedy neničit, nepoškozovat, neobtěžovat, neznečišťovat!
Ničení životního prostředí a přírody na planetě vinou bohatší menšiny lidstva dosáhlo olbřímích rozměrů a zejména vlivem setrvačnosti korporací i krátkozrakého myšlení vládnoucích elit pokračuje, přestože tlak probudilých elit na uzdravení společnosti i přírody sílí. „Oslavy“ dalšího roku se těmto snahám ale nadále vymykají, ba dokonce je popírají.
Ochrana prostředí je zakotvena i v mnoha mezinárodních dohodách a dokonce i v programu našich vlád, v naší legislativě. Zákon o odpadech například praví, že každý je povinen přecházet vzniku odpadů. Jiné předpisy praví, že noční klid nesmí být rušen.
A teď si toto tvrzení srovnejme s válečnou vřavou petard, ohňostrojů, výjezdů sanitek, utržených prstů, stovkami mrtvých ptáků, kteří vyplašení uhoří na drátech elektrického vedení, stovek požárů od pyrotechniky a stovkami tun zbytečných odpadů na zemi i ve vzduchu, které trvají nyní již řadu dnů, jak se zvrácená móda světelného a hlukového běsnění šíří. Výsledkem je vyděšená příroda i domácí mazlíčci, pro normální občany obtěžující hluk a zbytečná cena, kterou za to musíme platit.
A nejde zdaleka jen o cenu za úklid. Je v tom cena za výjezdy hasičů, záchranek a odpadních čet (a tím i ještě více a zbytečně znečištěný vzduch od jejich techniky). Tyto „oslavy“ ale způsobují poškození zdraví těch, kteří se jich neúčastní. Někdy jsou i hrazeny pojišťovnou. Většinou ne: astmatický záchvat způsobený vdechnutím svinstev z hoření pyrotechniky vám nejen nikdo neuhradí, ale ani nezjistíte původce. Je to někdo tam venku, kdo se baví, kdo si krátí, na úkor vašich plic a vašeho klidu, dlouhou chvíli. Ale kdyby ten někdo měl hradit váš záchvat, už by to příště neudělal.
A dál je tu cena za služby při sanaci dopadů z ohněstrůjné činnosti, které provede příroda zdarma, ale které jsou opravdu velké. A opět, kdybychom tyto náklady přenesené na čistící přírodní procesy měli hradit, respektive jejich původci, byla by ta částka tak ohromná, že by petardy a ohňostroje skončili během dne navždy.
Zbývá poslední otázka. Žijeme v právní zemi, kde zákony platí pro každého a každý den, nebo nikoli? A pokud legálně budeme porušovat zákony, byť jen jeden den v roce, kde pak vezmeme na obranu jejich platnosti tvrzení, že to je jen výjimečné? Tato právní řád narušující praxe, kterou tolerují nejen politici, ale i státní kontrolní složky, je neblahá a pomáhá pouze tomu, že z našeho právního řádu a jeho vymahatelnosti je děravé řešeto. Nebojím se říci, že to podrývá víru v demokracii, dokonce ve smysluplnost státu, jehož hlavním cílem kdysi byla ochrana veřejných zájmů, nikoli ochrana obtěžující kratochvíle.
Autor je hydrolog a ekolog, předseda Spolku Živá voda na zádrž vody v krajině.
