Čínské záznamy naznačují, že kometa, jež se objevila roku 5 př. Kr., měla (na rozdíl od ostatních) „ocas“: byla viditelná na východě po sedmdesát dní. Právě ona mohla být onou Matoušovou hvězdou, kterou mudrci uviděli původně ráno na východě, ale jež se za tu dobu, než o dva měsíce později dorazili do Jeruzaléma, posunula směrem k jihu. Betlém leží jižně od Jeruzaléma, takže když se blížili k Betlému, mohla se už kometa objevit nad ním.
Termín „zastavila se nad městem“ používají autoři jako Dio Cassius nebo Josephus i v případě jiných komet, údajně visících nad městy jako Řím či Jeruzalém. Ocas komety mohl stoupat z její „hlavy“ vertikálně vzhůru a vzbuzovat tak silný dojem, že kometa je zaměřena na určité místo.
V několika předchozích letech se vyskytly i jiné astronomické jevy, které mohly vzbudit zájem mudrců: konjunkce Saturnu s Jupiterem v souhvězdí Ryb v roce 7 př. Kr. (k níž dochází jenom jednou za devět set let) a konjunkce Saturnu, Jupiteru a Marsu v Rybách v roce 6 př. Kr. Když se pak objevila v souhvězdí Kozoroha ještě kometa, mohli to mudrci chápat jako třetí a poslední znamení, že se v Izraeli narodí významný král, a vydali se na cestu.
