Demokratickou političku komunistický režim v 50. letech popravil ve vykonstruovaném procesu. Vznik pomníku iniciovala Česká strana národně socialistická, jejíž předchůdkyně byla Horáková členkou, spolu s Masarykovou demokratickou stranou a Klubem Milady Horákové. Pomník bude stát nedaleko věznice, kde mnozí političtí vězni včetně Horákové přišli o život.
Europoslanec KSČM Miloslav Ransdorf řekl, že na pomník nepřispěl jen on osobně, ale i předseda KSČM Vojtěch Filip a celý výkonný výbor strany. Motivací příspěvku je podle něj "národní smíření". "Nikdo nevidí rád, když jsou v minulosti justiční přehmaty," řekl. Ransdorf již dříve uvedl, že na pomník přispěl částkou 20.000 korun.
Naděžda KavalírováJe to něco šíleného. Jejich komunistická drzost je tak veliká. Nechápu, co je k tomu vede. |
"Je to něco šíleného. Jejich (komunistická) drzost je tak veliká. Nechápu, co je k tomu vede," řekla Kavalírová. Předsedkyně KPV považuje jednání KSČM za urážející. "Nikdo z Konfederace se odhalení nezúčastní. Pokud se tam přeci jen objeví nějaký politický vězeň, nebude to náš člen," dodala.
KPV dlouhodobě kritizuje KSČM za to, že se nedistancovala od zločinů komunistického režimu a dodnes se hlásí k totalitní ideologii. Komunisté si mimo jiné tradičně připomínají narozeniny Klementa Gottwalda, někdejšího nejvyššího představitele československého státu, který Horákovou poslal na smrt i přes intervence mezinárodního společenství.
Jeden z iniciátorů vzniku pomníku Bohdan Babinec z České strany národně socialistické řekl, že mu komunisté původně slíbili dva miliony korun, což by pokrylo náklady na celý pomník. Nakonec ale prý zaplatili pouhý zlomek. Nejvíce peněz podle Babince dala ČSSD a její předseda Jiří Paroubek. Přispěl údajně i Paroubkův přítel - vídeňský podnikatel Eduard Harant, který daroval 50.000 eur.
Iniciátoři pomníku jej avizovali jako pomník Milady Horákové a 234 obětí "československého režimu padesátých let"; výslovně komunistický režim neuvádějí. Podle Babince je pomník společnou iniciativou socialistických stran. Přispěla na něj ale i Městská část Praha 4 a řada jednotlivců. Autory vysoké žulové skulptury připomínající ruce s rozevřenými dlaněmi a bronzové busty političky jsou sochař Milan Knobloch a architekt Jiří Lasovský.
Horáková pracovala v protinacistickém odboji. V roce 1940 byla zatčena a do konce války vězněna. Po válce byla zvolena do parlamentu. Po únorovém komunistickém převratu v roce 1948 odešla z politického života. Již v příštím roce byla zatčena a ve vykonstruovaném procesu odsouzena za údajnou velezradu a špionáž k trestu smrti. Popravena byla 27. června 1950.
