Ten začal o prázdninách roku 1991 neúspěšným pučem tvrdého komunistického křídla proti Michailu Gorbačovovi, po kterém už otřesená velmoc směřovala nevyhnutelně ke svému rozpadu na konci roku.
V jednom z hlavních materiálů čísla sestavil Foreign Policy seznam deseti největších záhad, které jsou dodnes se Sovětským svazem spojeny a na něž ani po dvou desetiletích neexistuje odpověď.
Na prvním místě je otázka, co se stalo se zlatem a miliardami dolarů, které vlastnila Komunistická strana Sovětského svazu, která byla více než stát ve státě, protože v sovětském uspořádání stála fakticky nad ním. Jde i o mnoho tajných účtů v cizině, které se ani přes rozsáhlá pátrání dodnes nepodařilo dohledat. Doposud také v Rusku existuje mýtus o tajném zlatém pokladu komunistů, podle většiny odborníků však bylo toto zlato rozkradeno počátkem devadesátých let.
Nebezpečnější jsou otazníky kolem zbraní bývalé supervelmoci. Foreign Policy připomíná výrok generála Alexandra Lebedě z roku 1997, který tvrdil, že sovětské tajné služby nechaly vyrobit stovku malých "kufříkových" jaderných bomb, připravených pro teroristické akce.
Podle Lebedě se prý polovina ztratila. Podle ruských odborníků citovaných zpravodajským serverem Newsru.com je sporné, zda takové zařízení bylo vyrobeno, a někteří tvrdí, že si to Lebeď spletl s jadernými protipěchotními minami, které skutečně byly v armádní výzbroji. Ještě větší záhadou je osud vývoje biologických zbraní, které SSSR připravoval. A v souvislosti s přípravami Sovětského svazu na jadernou válku visí také otazníky nad obrovským podzemním komplexem "Hrot" na Uralu. Podle zpravodajských služeb USA tam mělo být armádní velení, ale existují i jiné, fantastičtější verze.
Psychotronické vraždy i Castro
KGB a zahraniční rozvědka také pracovaly na programu "Fluáte", jenž měl za cíl vyvinout psychotronické a neurotronické zbraně, které by agenti mohli používat k politickým vraždám.
Díky uzavřenosti ruských archivů není také jasné, co se dělo v Kremlu po černobylské katastrofě, když Michail Gorbačov havárii přiznal až čtrnáct dní po havárii.
Jinou nevyjasněnou kapitolou jsou jednání během karibské krize v roce 1962 mezi sovětským vůdcem Nikitou Chruščovem a kubánským vůdcem Fidelem Castrem.
Neznámé dodnes také zůstává, kolik vydával SSSR na obranu, zda se obával jaderného útoku ze strany USA, nebo zda byli ruští tajní agenti skutečně úspěšnými špiony na Západě.
Mnoho věcí by už mohlo být objasněno, nebýt toho, že dnešní ruští vládci Vladimir Putin a Dmitrij Medveděv jsou tak úzce spjati s bývalou KGB a dalšími sovětskými elitami.
Pro zvětšení klikněte na obrázek
