Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Konec rovnostářského stáří

Česko

KOMENTÁŘ

Vláda konečně dá lidem šanci rozhodnout o jejich životní úrovni v penzi

Pokud vláda Petra Nečase prosadí důchodovou reformu, kterou ve čtvrtek poprvé oficiálně představila, splnila by svou politickou misi. Kdyby týden nato náhodou padla, zařadila by se přes všechny další výhrady k nejúspěšnějším kabinetům po roce 1989. Se silnými soudy je lepší šetřit, tady je ale pochvala na místě. Na penzijní reformu marně čekáme dvacet let. To, co se provozovalo dosud, byly jen úpravy systému, který patří k nejvíce perverzním v Evropě.

Nečasova reforma je přes všechny dílčí výhrady, o nichž se jistě bude v příštích měsících veřejně debatovat, velmi rozumná. Jejím nejlepším rysem je pestrost možností, což je věc, které se nám ve veřejných službách a státním přerozdělování nedostávalo. Ať jako pacienti, studenti nebo příští penzisté, byli jsme glajchšaltováni. Pestrost společnosti končila tam, kde člověk narazil na stát. Ať měli čeští důchodci jakkoliv rozdílné příjmy, pracovní kariéry a životní styly, ve stáří končili se státním důchodem nejčastěji mezi 9 a 14 tisíci korun. Tím byli samospádem tlačeni do velmi rovnostářského života typizovaného českého seniora. Konzervativní start Generaci čtyřicátníků už by to potkat nemělo. Koalice jim dává docela širokou paletu možností, jak se ve stáří zajistit. Kdo bude mít zájem, může si 3 z 28 procent příjmů, jež si musí povinně odvádět na důchod, přesměrovat na soukromý účet, pokud si k nim přidá další 2 procenta ze svého. Samozřejmě pak musí počítat s nižším státním důchodem, než ten, kdo bude dál celou povinnou platbu posílat do státního rozpočtu.

Vláda postupuje velmi konzervativně. Zmíněných 5 procent je na spodní hraně toho, kdy se vůbec vyplatí spořit, aby privátní důchod za něco stál. Na Slovensku si lidé mohou odvádět na soukromý účet 9 procent, v Polsku se začínalo se 7,3 a v Maďarsku s 8 procenty. Je ale lepší začít níž, a pokud se soukromé spoření osvědčí, laťku postupně zvyšovat, než soukromé úspory naopak brutálně ořezávat, jako to v posledních měsících dělají ve Varšavě a Budapešti. Rozumné je to i kvůli udržitelnosti státních dluhů. Kabinet zatím počítá s tím, že odchod mladší generace k soukromým důchodům připraví státní pokladnu zhruba o 25 miliard korun ročně. To je ale čistě imaginární odhad. Nikdo netuší, kolik lidí bude mít o soukromou penzi skutečně zájem. Záležet bude na mnoha detailech, událostech i celkové společenské atmosféře. Když dostali stejnou šanci v minulosti Poláci, Maďaři a Slováci, využilo ji přes devadesát procent lidí. Svou roli sehrála masivní reklama fondů, lákající na první vlastní důchod, ale i atmosféra všeobecné prosperity, ve které reformy ve všech třech zemích startovaly.

Státní a privátní nejistota My začínáme jinak. Lidé, kteří se budou rozhodovat, zda svěří své důchody soukromým fondům, přes dva roky sledovali finanční krizi se všemi jejími příběhy o pádech bank, pojišťoven a zdivočelých hamižných finančnících. Prestiž celé branže dostala pořádnou ránu a výnosy ve fondech nebyly zrovna vysoké. Navíc se stále otevřeněji ukazuje, že státní dluhopisy, do kterých většina fondů peníze svých klientů investuje, vůbec nejsou tak bezrizikovou investicí, jak se dosud zdálo. V eurozóně se už s pravděpodobností hraničící s jistotou čeká krach Řecka i Irska (politicky korektně se mu stále říká restrukturalizace dluhů).

Při rozhodování je potřeba pamatovat i na politické riziko. Peníze naspořené v soukromých fondech jsou osobním vlastnictvím. Ve střední Evropě se ale netěší úplně největší úctě. Během posledních dvou měsíců zestátnila lidem soukromé důchody maďarská i polská vláda. To všechno je potřeba brát v úvahu. Události posledních měsíců ale potvrzují, že ani státní důchody nejsou vůbec žádnou jistotou. Když se země dostane do neudržitelně vysokých státních dluhů, politici je nemilosrdně snižují o desítky procent. V Lotyšsku, Řecku, Irsku, Španělsku, Maďarsku.

Mezi všemi těmito pro a proti si teď budeme vybírat. Budeme čelit reklamním a lobbistickým tlakům i vyloženým lžím, mýtům a pomluvám. Jako když duo majitelů společnosti Next Finance Pikora-Šichtařová varují v rádoby vtipném videu před vytunelováním fondů. Přes všechny finanční podvody od Lehman Brothers po Bernarda Madoffa se v zemích naší civilizační úrovně za poslední roky nevytuneloval penzijní fond.

Kabinet dává něco jako penzijní jídelní lístek, aby si každý vybral podle svých příjmů, priorit, obav a strachů. Dá se čekat, že ti s nižšími příjmy zůstanou nadále výhradně klienty státu. Lidi s opravdu nadprůměrnými příjmy (kolem 100 tisíc měsíčně) osvobodí od neomezených odvodů stropy na sociální pojištění. Velká část střední a vyšší střední vrstvy přesměruje peníze na soukromé účty.

Kabinet zaslouží pochvalu i za to, že na rozdíl od Poláků a Maďarů nenaservíroval jen volbu, ale hned řekl, že za ni společnost musí zaplatit nepopulárním zdražením mnoha zboží a služeb.

Nejlepším rysem reformy je pestrost možností, jaké se nám ve veřejných službách a státním přerozdělování nedostávalo. Ať jako pacienti, studenti nebo příští penzisté, byli jsme stále glajchšaltováni.

O autorovi| e-mail: lenka.zlamalova@lidovky.cz LENKA ZLÁMALOVÁ analytička LN

Autor: