Ještě před pár dny se v Moskvě prodával levný „luxusní“ alkohol za pár rublů po celých kanystrech rovnou z dodávkových aut. Od prvního ledna mají být Rusové chtiví alkoholu této možnosti, které využívaly i celé firmy ve snaze o úspory, zbaveni, neboť vláda stanovila minimální cenu vodky na 89 rublů za jednu půllitrovou lahvinku. Znalci ruského trhu ovšem pochybují jak o tom, že se nařízení bude dodržovat, tak i o tom, že bude mít kýžený vliv na snížení spotřeby alkoholu v zemi.
Sport místo láhve Tažení proti levnému alkoholu má podle vládních stratégů dva hlavní cíle. Na jednu stranu má napomoci „zdraví národa“ a současně podpořit státní kasu, která kvůli pochybné produkci alkoholických nápojů přichází o obrovské sumy. „Je to krajně důležitá otázka jak z ekonomického, tak i sociálního pohledu,“ prohlásil premiér Vladimir Putin, když v říjnu ustavil vládní komisi pro regulaci obchodu s alkoholickými nápoji. Peníze, které stát ztrácel kvůli příliš levné vodce, podle něj budou moci jít na sociální výdaje a výplatu starobních důchodů. Tímto vysvětlením si zřejmě chtěl získat politické alibi před národem, v němž každý člověk v průměru spotřebuje podle různých odhadů od čtrnácti až po osmnáct litrů čistého alkoholu ročně. Podle premiéra Putina má postupný přechod k životu bez lahve v ruce podpořit i státní kampaň propagace „hodnot zdravého způsobu života“ a rozvoj masového sportu.
O tom, že se Rusové stanou z národa potenciálních alkoholiků národem sportovců, ale odborníci od ekonomů a sociologů až po lékaře pochybují. Závislost na alkoholu je v populaci neobyčejně rozšířená. Některé údaje hovoří o osmi procentech mužů alkoholiků, ale podle všeho jde pouze o registrované pacienty. Jiný statistický odhad totiž mluví o tom, že denně pije alkoholické nápoje více než čtvrtina mladých Rusů. A co je takové denní popíjení jiného než silná alkoholická závislost? Počet lidí nadmírně holdujících alkoholu roste od západu k východu a od jihu k severu – k nejhůře postiženým oblastem tak patří kupříkladu dálnovýchodní Sachalin a Irkutská oblast na Sibiři. Povýtce to jsou místa s -mizivou infrastrukturou a představa, že Putin postaví v každé vesnici fitcentrum či sportovní halu, aby místní nemuseli ubíjet nudný čas dlouhých zimních nocí alkoholem, je pochopitelně nesmyslná. Alkohol do lékáren Sociologové navíc upozorňují, že největší sklon k alkoholismu mají lidé z nižších sociálních vrstev, pro něž je nynější minimální cena za lahev vodky nedostupná. V Rusku je podle oficiální statistiky průměrná mzda 18 tisíc rublů měsíčně, takže v přepočtu na české relace by u nás muselo půl litru čtyřicetiprocentního alkoholu stát „minimálně“ 115 korun. Tento zářez do rodinného rozpočtu je ovšem přijatelný právě jen u těch statisticky „průměrných Rusů“, ve skutečnosti se ale příjem naprosté většiny lidí pohybuje okolo jedenácti tisíc rublů. Ti na „kvalitní“ vodku mít prostě nebudou a výrobci načerno páleného alkoholu si k nim cestu najdou i v budoucnu. Podle ruského statistického úřadu se loni v zemi prodalo celkem 176 milionů dekalitrů vodky, oficiálně ale bylo vyrobeno jen 120 milionů dekalitrů, zbytek tedy tvořila nelegální produkce. Podle marketingových výzkumů navíc kvůli ekonomické krizi prudce vzrostla spotřeba levného tvrdého alkoholu (o pětinu), zatímco se podstatně snížil odbyt piva. To má být navíc letos ještě dražší – k mání bude od 28 rublů za půl litru a více.
Schopnost ruských podnikavců obejít úřední restrikce se projevila již po předchozí reformě v roce 2006, kterou bylo zavedení kolků na alkohol (42 rublů na jednu lahev vodky). Buď riskovali, že o část produkce nabízené v kamenných obchodech bez kolků přijdou, nebo začali prodávat alkohol v lékárnách coby různé „léčivé“ přípravky či přímo v již zmíněných kanystrech mimo obchodní síť. Právě poslední způsob jistě přetrvá i nadále a dost možná bude ještě více rozkvétat. Například jen v Moskvě tuto produkci „džinů, tequill, koňaků“, což je ve skutečnosti rozředěný čistý líh s barvivy a směsí chemických ochucovadel, odebírá podle znalců třetina restaurací. Jistota tohoto obchodování vychází z toho, že při použití pochybného alkoholu do koktejlů není schopen jeho přesné složení, a tudíž i nelegální původ prokázat ani chemický rozbor. Místní policie navíc údajně o těchto kšeftech ví a tyje z úplatků jejich provozovatelů.
Úřady nicméně doufají, že nové opatření z většiny trhu vymýtí lacinou vodku, která mohla být prodávána i s kolky, tedy legálně, ve skutečnosti ale byla velice pochybného původu. V řadě oblastí se ve druhé polovině loňského roku vyskytly série desítek úmrtí po požití takových nápojů. Postižena byla játra a nemoc byla diagnostikována jako „toxická žloutenka“. Mezi lidem se šířily zvěsti, že vodku otrávili čečenští rebelové (část nekvalitní vodky se vyrábí v Severní Osetii), případně Gruzínci toužící po pomstě Rusku. Policejní rozbory vzorků alkoholu však neodhalily žádnou konkrétní jedovatou látku a podle odhadu expertů nejspíš za vše mohlo zneužití technologie výroby toho nejlevnějšího technického lihu ke komerčním účelům.
Bude čím potlačovat frustraci? Zavedení minimální ceny vodky má být jen další krok v ambiciózním vládním plánu, podle něhož se má za deset let snížit průměrná roční spotřeba alkoholu osm litrů na osobu. K chystaným opatřením patří jednak stálé zdražování tvrdého alkoholu o deset procent ročně, nejvíce si ale ruští odborníci slibují od přechodu ke státnímu monopolu prodeje alkoholu včetně piva s tím, jak budou končit dosavadní licence nynějších komerčních prodejců. Výrazně by tak měla podle úřadů poklesnout i úmrtnost v důsledku „intoxikace alkoholem“, která si v současnosti vyžádá pře 23 tisíc lidských životů ročně. Nemluvě již o úrazech a různých nemocích v důsledku nadměrné konzumace alkoholu, kvůli nimž podle různých odhadů ročně umírají statisíce občanů Ruské federace.
Když loni v prosinci moskevští novináři sháněli v obchodech tu nejlevnější vodku, nabídla jim prodavačka láhev za padesát rublů se slovy: „Myslíme na vás. Tohle je sociální vodka.“ Nyní to již tedy tak lehce možné nebude. Mnozí skeptici se ale obávají, že pokud méně majetní frustrovaní lidé neseženou levný alkohol, budou si svou „sociální vodku“ ještě víc než dosud pořizovat v podobě různých mycích a čisticích prostředků či podpalovačů. Druhou možností podle nich mohou být krvavé nepokoje mas, které již nebudou mít navyklý prostředek k potlačení své nashromážděné frustrace.
***
Více čtěte v rubrice Byznys na straně 17
Největší sklon k alkoholismu mají lidé z nižších vrstev, pro něž je minimální cena za láhev vodky nedostupná
O autorovi| PAVEL MÁŠA, novinář
