Budiž tedy pochválen pátek, tento předěl. Já už jej tak moc potřebuji. Musím připomenout, že k tomuto dni neodmyslitelně patří i to, že si kupuji Lidovky a je to až mým rituálem. Sednout si, dát si kávu, stále konzervativně turečka, a pročíst si Lidovky. To mi nikdo nesmí vzít.
Konečně budu moci odjet na naši chaloupku na Vysočinu. Místo v blízkosti městyse Havlíčkova Borová, místo tak neuvěřitelně malebné. Jaká je to pohoda, vzít dalekohled a pozorovávat ptáky – jojo láska ještě z mládí. Letos je tak málo skřivanů, snad to není varování. Budu se věnovat i mému psovi, opravdovému milujícímu příteli, který mi tolik dává. A budu se věnovat novému a fascinujícímu koníčku – svým včelám. Je to neuvěřitelné dobrodružství pozorovat život včel, jeho vazbu na vývoj počasí a vývoj daného roku, snažit se minimálně zasahovat do vývoje toho společenstva, který je jak nepředvídatelný. Jaká organizace a smyl.
Konečně večerní terasa pod hvězdami, které jsou na Vysočině tak neuvěřitelně blízko. To nastává čas otevřít vrátka pro fantazii. Fantazie pro vědeckého pracovníka v době neuvěřitelných instrumentů, sofistikovaných systémů zpracování dat a databází literárních zdrojů a produkce odborných publikací v řádu desítek či stovek týdně je stále tím, co právě děla lidské myšlení kreativním a výjimečným. Tak fantazíruji a nových problémech, které by stálo za to řešit, o projektech, které propojí vědecké týmy v ústavu. Mým oborem je studium globální změny, a tak je velmi časté i to, že mé myšlenky se ubírají k věcem obecnějším. Zvládneme to? Jsme si vědomi toho, že možná budeme stát před obrovskými výzvami? Přemýšlím o tom, zda naše petice rozhodně ne klima-alarmistická, ale oborově věcná, zaslaná poslancům v souvislosti s právě probíhající ratifikací Pařížské dohody, pomůže argumentačně. Odezva není tak zlá, jen jedna strana, jako vždy, je proti. Nerozumím tomu. Lidstvu byla tato planeta dána a opravdu by se mělo chovat jako moudrý hospodář, který nejen sklízí, ale děla vše proto, aby mohl sklízet i v budoucnu a předat své dílo generaci následující. Je naše planeta kašlající stará dáma, či je ještě ve stavu, kdy s neutuchající noblesou tančí nekonečný valčík života. Ano, naše planeta Země je opravdu krásná modrá. Ale modrá právě proto, že má zelené srdce.
Michal V. Marek je ředitel institutu Global Change Akademie věd ČR
