To se dá pochopit. Pro mě nastává „rest“ víkend. Nikoli však ve smyslu odpočinku po anglicku, leč ve smyslu nedodělku či nedořešené věci pěkně po česku. Naštěstí mám své resty ráda. A moc! Na stole mi zrovna leží sám Johann Stüdl, syn pražských obchodníků, ze kterého vyrostl objevitel Alp a „Král Glockneru“. Vděčíme mu za Payerhütte u Ortleru, Neue i Alte Prager Hütte u Grossvenedigeru a především za Stüdlhütte, první horolezeckou chatu ve Východních Alpách stojící Grossglocknerem.
Na konci zimy jsem vyrazila po jeho stopách z Malostranského náměstí přes Kals až na nejvyšší rakouský kopec, točili jsme o něm Objektiv. Radostný anglický rest prohlížet si natočené obrázky a těžký český rest vybrat to nejlepší do reportáže.
Konečně pátek, tentokrát vyšla předpověď slunečného víkendu! Vyrážíme na kolo! Do Alp!
Naše domácí krkonošské hřiště je sice podle mě dostatečně zvlněné, ale... Můj muž není žádný troškař, túra, která nemá přes 1000 výškových metrů, jako by nebyla. Ano, chce to trochu (vlastně hodně) sebezapření. Ale upřímně řečeno, nikdy jsem neviděla hezčí kouty Alp než právě z bikového sedla. Až mi dojdou síly, vyměním klasický bike za E-bike. A to teprve budou panorámata! Nezastřená míhajícími se rudými kruhy před očima. Až se vrátíme, zůstane mi po téhle cestě další příjemný rest, totiž napsat článek do Cykloturistiky a inspirovat tak další baby v mém věku k podobným kouskům. Sama jsem byla ještě před pár lety zarputilým odpůrcem dvou kol. Stačilo okusit a je to jinak...
Konečně pátek, tentokrát před víkendem, kdy je vlastně úplně fuk, jak venku bude.
Záletníci nečekají. Je čas pročíst rešerše k hostům, kteří se uvolili strávit se mnou hodinku povídání na vlnách Českého rozhlasu Pardubice a Hradec Králové. To je opravdu vybrané čtení! A radostná příprava na setkání, ke kterým by – nebýt rozhlasového mikrofonu a Záletů – nejspíš nikdy nedošlo. Nestačím se divit, kolik Východočechů má tak inspirativní život, že bychom si mohli povídat i celé nedělní dopoledne! Když náhodou ještě zbude chvilka, je třeba učesat psa, zalít kytky na balkoně, poklidit ve světnici... A taky přeběhnout přes kopec od nás ze Špindlu do Obřího dolu. Znáte boudu Pod Sněžkou? A pohled od ní na Sněžku? To je „dobíjecí stanice“!
