Náš největší bestseller v nabídce cukrárenské vitríny je větrník. Pořádně velký, poctivý, plný šlehané čerstvé smetany a politý karamelem z másla. Že je to kalorická bomba a dali byste si potom dvacet? Ale pekelně dobrá. Větrníku sekunduje věneček, poctivá mramorová bábovka, bublanina. To, co pekly naše babičky a maminky teď frčí nejvíce. Ne, že by se další dezerty neprodávaly dobře, cheesecake, tiramisu, panna cotta jsou také oblíbené, ale.. Základ je ovšem v poctivosti. Žádné náhražky a ztužovače.
Když sleduji po Praze nabídky poledních menu, navracím se do školních jídelen. V nabídce to válcují klasické hotovky, které řada z nás ve školním věku nemohla ani vidět: koprová omáčka, plněný paprikový lusk, šunkofleky, čočka, rajská, buchtičky se šodó, krupicová kaše. U svých kolegů vždy bojuji s tím, když mě nutí dát na polední menu kuřecí steak s broskví zapečený sýrem. To mi už přijde hodně přes čáru, ale musím uznat, že ten den to paří mezi nejprodávanější jídlo z polední nabídky.
To dnes ve školce, kam vodím svého syna, je to přesně naopak. K obědu zdravé trendy, cizrna, kuskus, ryba. Je fajn, že děti baští zdravě. Já ale koprovce neodolám.
V obchodech se také vracím do svého mládí. Žvýkačky Pedro, ledové kaštany, čokoláda Milena. Čokoládové kočičí jazýčky jsou hitem, když jdete na návštěvu a berete něco pro děti (nebo pro dospělé?). Některé obchodní řetězce jsem viděl dokonce dělají celé série produktů v přesných kopiích obalů z 80. a 90. a zaplavují s nimi schránky po celé republice. Všude velkým písmem „vyrobeno dle původních receptur“, ale já nevím.
jiří konhefrJiří Konhefr se vyučil kuchařem a své vzdělání ještě obohatil absolvováním bakalářského oboru na Vysoké škole hotelové v Praze. Jeho prvním profesním působištěm byla restaurace Harmonia v hotelu Forum Praha, který byl v té době vyhlášen jako gastronomická špička v České republice. Následně vystřídal ještě několik míst, na nichž působil jako kuchař či šéfkuchař. V současné době se plně venuje svému vlastnímu konceptu Food Story v pražské Dlouhé ulici. |
Buď se mi mění chutě, nebo ty vstupní potraviny do původní receptury jsou jiné a jinak chutnají. Anebo je naše chuť jiná. Prostě moje chuťové buňky hlásí, že ta čokoláda chutná jinak než dříve, že ze žvýkaček jsem dělal větší bubliny, na salámu si více pochutnal, limonáda byla poctivější. Je to další marketingový tah, retro teď frčí, tak hurá s tím do konzumentů. Ne vždy ale musí být to, co frčí, spojeno s kvalitou. Důkazem asi mohou být potraviny a nápoje pro děti. Dejte na to obrázek Krtečka a odbyt je zaručen. Které dítě v obchodě odolá Krtečkovi. A pak mu vysvětlujte, že ta voda plná barviv, cukru, sladidel a éček není to pravé pro jeho životosprávu. A do toho vysvětlování si postaví hlavu a udělá scénu, že pak vypadáte jako rodič největší padouch.
Znám ale i řadu malých producentů, kde design je původní včetně názvů, uvnitř je však prvotřídní kvalita. Například jeden malý producent vyrábí paštiky s názvy Játrovka, Bůčková atd. dle původní receptury svého dědečka a je radost číst složení na zadní straně výrobku, které se vám vejde na jeden řádek, přečtu ho i bez brýlí a mimo masa, koření a soli tam nic jiného není. Problém pro mnohé konzumenty však může být s cenou. Dát za menší paštiku 60,- korun se každému nechce.
Ale tak je to přeci se vším. Obal či název může být sebelíbivější a hrát na struny naší nostalgie, důležité však je, co je uvnitř.
