Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Korea: světlo a tma

Česko

DISKUSE

Korejský poloostrov, najmě jeho severní polovina, není u nás tak docela neznámý. Otázkou je hloubka nebo objektivita informací, které notně zkresluje už samotná propastnost kulturních rozdílů. Za státostranického režimu v Československu bývalo samozřejmě zvykem automaticky řadit KLDR mezi lepší část světa; tu hodnou, protože pokrokovou.

Brýle ideologického mámení ale se změnou poměrů nezmizely. Za ne zcela blahé éry Bushovy, masově mobilizující skrze trochu násilně vytvořené nebezpečí Osy zla (kam spadala též KLDR), získal typicky český pankejtismus, potřeba stůj co stůj stanout na „té správné straně“, vydatný impuls. Není obecně vzato divu, že si věhlasný americký politolog indického původu Fareed Zakaria během rozhovoru s domácím žurnalistou povzdychne nad otázkou ohledně ruského imperialismu, v níž cítí „mentalitu studené války. Mentalitu permanentního souboje, dojem, že svět je stále ve střetu ideologií a že jsou zde jasně rozdělené role - podporovat přátele, soupeřit s protivníky.“

Příbuzné spodní proudy můžeme postřehnout také ohledně našeho obvyklého pojímání Severní Koreje. O tomto Uzavřeném státním útvaru se běžně dozvídáme buď z dokumentu Vítejte v KLDR!, anebo z leckdy otevřeně zaujatého zpravodajství. Ovšem, nepochybně běží o velmi nesvobodný režim plný bezpráví či problémů se základními potravinami, ale třeba prezentace její početné armády (jedné z nejpočetnějších vůbec, vybavené jadernými zbraněmi) působí hodně zkreslujícně, jelikož tyto voje už nezřídka zdaleka neodpovídají požadavkům moderního vedení války. Neučebnicová situace Jižní soused Pchjongjangu, Korejská republika, bývá povíce zmiňována jako oběť (nesporné) agresivity paranoidního ultralevicového režimu. Situace je přirozeně složitější, méně učebnicová. Takzvaně komunistický stát v poslední době potvrdil svou generální linii budování dědičné orientální despocie, prostřednictvím kteréžto posílá její patron, stále vlivnější ČLR, přivedená moudrou správou komunistické partajní struktury do rychle rostoucího kapitalismu nejhrubšího zrna, vzkazy mezinárodnímu společenství. V manicheistické dualitě černá-bílá těžko hovořit i co se týká Soulu - lidnatější a hospodářsky daleko výraznější země s kosmickými ambicemi. Počátkem 50. let minulého století nesporně Kim Il-songem (u nás známým pod jménem Kim Ir-sen) napadené, leč mnohokrát předtím v rámci vzájemnosti aktivní při vyvolávání pohraničních incidentů. Do 90. let vysloveně autoritativní entity s několika takříkajíc obdobami masakrů na náměstí Nebeského klidu, neváhající uplatňovat mučení či politické procesy vůči skutečným i domnělým nepřátelům zřízení. Pěstujícím svého času velkou školu nenávisti proti Severu, ke (komunistickým) podvracečům. Také tohle se zdá být široce poučné.

O autorovi| Pavel Kopecký, politolog

Autor: