Zlato opět patřilo famóznímu Noru Northugovi, který dle tradice nedal ve finiši nikomu šanci a v Liberci se dočkal již třetí výhry.
„V závěru jsem ani žádné taktické plány nemusel spřádat,“ vyprávěl Koukal rozverně. „Na to je tady jediný člověk, který to tady řídí, a ostatní už jen dělají, co můžou,“ komentoval Northugovu výjimečnost. „Znovu se závodilo jen o druhé místo.“
Přestože obleva v Liberci pokračovala, závodilo se na velmi slušně připravených tratích. Organizátoři totiž na trať nalili močovinu, která obsahuje dusík, jenž váže vodu.
„To měli udělat už před štafetou,“ pravil sedmnáctý muž včerejšího závodu Jiří Magál.
„Při štafetě jsme se bořili po kolena, to byl na trati hnůj, a ne sníh. Tak se už nezávodí ani na župním přeboru...“
Magál se při maratonu stejně jako Koukal pohyboval stále dost vpředu v početné skupině a jednou ji dokonce i vedl.
„Abych ale zkoušel sám ujet, to by nemělo v nepříjemném větru naději na úspěch,“ povídal otráveně. „Bohužel nejsem dobrej sprinter, takže mi bylo jasné, že v závěru jsem bez šance. Je to pro mě pokažené mistrovství světa...“ To Koukal jen zářil: „Bylo to hodně těžké, na 40 kilometru jsem začal cítit nepříjemnou krizi, ale nakopl mě Red Bull. Ještě že trať byla dost tvrdá. Jinak bychom všichni byli v cíli asi víc bílý...“
Při maratonu mohli lyžaři podle pravidel měnit běžky, čehož Koukal také využil. „Pomůže to, ale já měl jedny z nejlepších lyží ze všech, tak jsem do poslední výměny už nešel, protože těmhle jsem nejvíc věřil,“ řekl.
