Režisér Cameron Crowe má za sebou ve čtyřiapadesáti letech nezvyklou kariéru: tragikomedie Jerry Maguire (1996) mu vynesla oscarové nominace za scénář a produkci. O čtyři roky později cenu Akademie získal za scénář rockového dramatu Na pokraji slávy. Jeho fantazijní drama Vanilkové nebe (2001) a romantická komedie Elizabethtown (2005) ovšem vzbudily rozpaky.
Na následujících šest let se Crowe odmlčel - načež natočil výbornou rodinnou komedii Koupili jsme zoo, která nyní přichází i do českých kin.
Nenápadný snímek, který v USA zaznamenal slušný komerční úspěch, je příkladem inteligentní, neagresivní zábavy, jaká se dnes v kinech už téměř nevidí. V příběhu o vdovci se dvěma dětmi, který se rozhodne zachránit před krachem malou zoologickou zahradu, zůstává Crowe žákem Billyho Wildera - klasika, se kterým ostatně v roce 1999 pořídil vynikající knižní rozhovor.
Crowe neudělal nic víc - ale ani méně - než světlý a radostný film, jehož hrdinové musejí na své cestě k happy endu překonat nejrůznější obtíže včetně nechutenství přestárlého lva. Autobiografická knížka britského novináře Benjamina Meea vybízela spíš k zapomenutelnému filmečku pro menší děti a jejich klimbající rodiče - Crowe však na jejím základě rozpoutal něžnou a přesnou rebelii proti hollywoodské banalitě. Knižní předlohu vnímal jen jako východisko: děj se přenesl z Anglie do USA a hrdinovu umírající manželku nahradila jeho atraktivní zaměstnankyně.
Od příběhů o americkém snu, jehož samozřejmou součástí je zbohatnutí, lepá plavovláska a dupot dětských nožek, se ovšem jeho film liší: můžete se při něm bavit a necítit se při tom zmanipulovaně ani hloupě.
Crowe nabízí publiku to, co si pravděpodobně přeje vidět - ale dělá to vždycky trošku jinak, než bývá zvykem. Tak jako mnohokrát předtím i ve svém novém filmu se opírá o herecké hvězdy. Vdovce Benjamina, který se chce odstřihnout od rodinné tragédie tím, že změní svůj život, v sympaticky civilní poloze ztvárnil Matt Damon. A role krásné a energické Kelly, která velí hrstce Benjaminových nových zaměstnanců, se ujala Scarlett Johanssonová.
Páchnoucí socializace
Je sice od první chvíle jasné, že půjde o romanci a že Benjamin a Kelly patří k sobě - mezi šéfem a jeho zaměstnankyní ovšem nakonec dojde jen k jednomu polibku a jednomu vřelému stisku ruky Což je pro diváka v Croweově pojetí nakonec mnohem zajímavější než série dráždivých milostných scén. Součástí starosvětského konceptu filmu Koupili jsme zoo je totiž poctivá realistická teze, že budoucnost se nezrodí z minulosti, od které se všichni nakonec odstřihnou. Koncept malé rodinné zoo se nemění, ale upravuje tak, aby se podnik mohl znovu otevřít veřejnosti - a podobně i Benjamin poznává, že začít znovu neznamená zapomenout na zemřelou manželku, ale spíš se naučit na ni vzpomínat.
Romance dospělých (jež nachází odezvu ve vztahu hrdinova dospívajícího syna k dívence ze sousedství) je vtipná a decentní - a opatrně režisér zachází i s emocionální zbraní hromadného ničení, kterou ve filmu představuje sedmiletá Maggie Elizabeth Jonesová v roli hrdinovy dcerky. Rosie nepůsobí trapně a prvoplánově roztomilá nejsou ani zvířata, bez kterých se film samozřejmě neobejde. Dokonce si uvědomíte i to, že páchnou a mohou být nebezpečná (třeba naštvaný dikobraz, který s hrdinou zatočí energičtěji než lev).
Koupili jsme zooUSA 2011 |
Koupili jsme zoo je film, který vsadil na přirozenost - a nenutí proto divákovi žádné velké, ambiciózní poselství. „Hrdinství“, kterému spolu s postavami přicházíte na chuť, sestává nakonec jen z dvaceti vteřin odvahy, do kterých se vejde jedno upřímné vyznání, a z nespočetných hodin trpělivé dřiny. Benjaminova Rosemoorská zoo tak sice působí jako hollywoodizovaný ztracený ráj, není ovšem místem, kde postavy najdou únik před svými problémy a nahradí velkou lidskou smečku zvířecími kamarády. Croweův film naopak vypráví o solidaritě, které se naučí hrdinové - a projeví ji i návštěvníci, kteří si do malé rodinné zoo samozřejmě nakonec najdou cestu.
Socializační tón Croweova filmu je silný a naléhavý: jde tak o ukázkový „film do ekonomické krize“. Hrdinové si něco odpracují a odžijí i za diváka, který na chvíli zapomene na vlastní starosti a dopřeje si pohled na krásnou Scarlett či na to, jak se z vajíček klubou pávi. Taková zábava má příchuť provinilé rozkoše - a proč vlastně ne?
