Ačkoli to tak v posledních letech ani při bližším zkoumání nevypadá, i klasický komerční developerský projekt vám může nabídnout prostor, který má parametry nadstandardního bydlení. Přesně to je případ nového bytového domu v pražských Záběhlicích, který vznikl podle návrhu architekta Jana Línka. Mezi statkem a sýpkou Investor si architekta Línka nevybral náhodou: „Pracujeme spolu dlouhodobě,“ vysvětluje Jan Línek, „je to menší stavební firma, pro kterou jsem stejně jako pro některé z jejích obchodních partnerů stavěl sídla. Oni pro mě zase realizovali dvě vily. Díky tomu si vzájemně věříme.“
Jan Línek dostal velmi hrubé zadání - a pak už volnou ruku: na pozemek, který investor koupil v Záběhlicích, měl navrhnout objekt na ploše 680 metrů čtverečních, který měl mít co největší ekonomické využití, ale zároveň být kvalitní po architektonické stránce. Současně musel splňovat podmínky stanovené městskou částí, tedy dodržet dvě nadzemní podlaží, podkroví, a tvarovanou střechu.
„Pozemek je totiž v historickém jádru obce,“ vysvětluje architekt a současně přiznává, že obvykle bere podobná omezení do jisté míry s rezervou. „Nechtěl jsem klasickou šikmou střechu, protože ta vznikla v určité době, plnila určitý účel, který v dnešní době již není platný. Ale tady v zeleni, v místě u Botiče, na okraji zástavby a vedle starého statku a pozůstatků sýpky jsem určitou reflexi místa vyjádřit chtěl.“
Architekt Línek proto hledal podobu střechy, které by stavbu zjemnila, a zároveň ji lehce přiblížila historickému tvarosloví. Našel ji v jemném zvlnění a poměrně výrazné změně úhlu, což mu mimo jiné umožnilo ozvláštnit podkrovní prostory. „Stavební úřad to kupodivu schválil,“ říká Línek, „oproti jiným domům, na kterých pracuji, vlastně řízení probíhalo hladce.“ Podle vody Základní tvar budovy Jan Línek vystavěl do mírného oblouku. Velikost objektu se tím zmenšila, dům samotný působí mnohem subtilnějším dojmem. Tvar domu zároveň volně kopíruje koryto Botiče, který ohraničuje zadní, severní stranu pozemku. Do objektu se vešlo celkem šestnáct bytů, přičemž ty, které jsou umístěny do druhého nadzemního podlaží, propojil s podkrovím, jsou tedy koncipovány jako mezonetové. „Kvalita bydlení měla být v kategorii střední třídy,“ vysvětluje Línek. „Protože jsme ale zvyklí dělat vily, vnesli jsme i do bytů určitý prostorový prvek, který je vlastní právě vilám.“
To se projevilo hlavně v mezonetových bytech v druhém podlaží: oproti obvyklému řešení, kdy se vchází do společenského prostoru, tady Línek dispozice otočil: vchází se do haly, z níž se vstoupí buď do oddělené ložnicové části, nebo nahoru do otevřeného obývacího prostoru s jídelnou. V tomto patře je i pracovna, kterou od obývacích prostor odděluje prosklená stěna. Z pracovny je také možné vyjít přímo na terasu. Kromě oddělené pracovny je celý prostor otevřený.
Díky tomu, že do patra Jan Línek neumístil ložnice, ale denní prostory, využil prostoru pod šikmou střechou mnohem logičtěji: „Například v ložnici celkem žádné opodstatnění nemá, zato v jídelně a obývacím pokoji větší výška a třeba i přisvětlení ze severní strany fungují výtečně.“ Klasické materiály pro interiér Návrhy jednotlivých interiérů Línek završil povrchovou úpravou. „Do některých bytů jsem navrhoval i koupelny, v jiných si například obklady klient vybíral sám.“ Také budoucí kuchyně jsou připravené pouze jako prostor, který si jednotliví obyvatelé přizpůsobí svým potřebám. Do interiérů architekt navrhl klasické dubové parkety, prostor dělil zejména prosklenými plochami. „Je to tak odlehčené, vzdušnější,“ vysvětluje.
Jako jednu z výhod bydlení v Záběhlicích je možné zmínit i přítomnost biokoridoru, který leží před domem, tedy na jižní straně pozemku. „Je to obrovská zelená plocha a mohli bychom předpokládat, že se na tomto místě zástavba už rozšiřovat nebude,“ vysvětluje architekt Jan Línek. „Ovšem jsem k tomu skeptický: pokud přijde silný developer, výjimku jistě získá.“
***
Oproti obvyklému řešení architekt dispozice otočil: v patře nejsou ložnice, ale obývací prostor s jídelnou a pracovna.
