Autorský projekt Jana Tománka mohl být zajímavou výukovou pomůckou na základních školách. Podtitul filmu „pověsti staré Prahy“ nelže: Kozí příběh spojuje stavbu Karlova mostu, budování Staroměstského orloje, Faustův dům, kata Mydláře, plejádu strašidel i další postavy a motivy, jež by dětského diváka mohly bavit a přitom ho vzdělaly v historii.
Zároveň se však pohybuje v rovině humoru o hodně školních tříd vzdáleného. Vedle dětinských gagů typu „lidé padají z lešení“ v něm mají smích vzbuzovat obhroublé vtipy a košilaté narážky, které vzhlížejí k publiku řekněme pubertálnímu. Přinejmenším gymnaziálním znalostem dějepisu také odpovídají dějové fragmenty jako kritika církevního pokrytectví v podobě kněží holdujících neřestem.
Koza - holka pro všechno To vše má slepit dohromady postava chasníka Kuby a jeho Kozy. Už sama Koza v sobě nicméně nese rozpor. Táhne Kubovu káru a i jinak mu pomáhá jako běžná koza domácí, ale zároveň aktivně zasahuje do děje, chodí po dvou a neustále žvaní, nad čímž se žádná z postav nepozastavuje.
Jiná zvířata ve filmu nepromluví.
Koza navíc působí jako průhledná kopie osla ze série o Shrekovi.
Kuba a Koza do Prahy přijíždějí vypomoct při budování Karlova mostu. Kuba, oslněný leskem metropole, chce na Starém Městě zůstat. Usmyslí si, že se na stavbě uplatní jako spolutvůrce soch, ale místo toho skončí u té nejpodřadnější
FOTO Bontonfilm
manuální práce. (Na barokních sochách, které most zkrášlily až o pár set let později, se ve filmu čile pracuje už při jeho zakládání.) Pak se Kuba zamiluje do kypré Máci, na niž Koza začne nelidsky žárlit, a připlete se k dokončování orloje. Už tak spletitý děj zkomplikuje student Matěj, který v touze po bohatství a slávě upíše duši čertovi. Do příběhu navíc vstupuje myriáda vedlejších figur, aniž by jejich epizodické scénky měly nějakou logiku nebo rozuzlení. Výjevy z hospody, kostela, ulic či dalších prostředí jsou někdy zábavné, ale slouží pouze k ilustračním účelům, násilně film natahují na celovečerní stopáž a pokoušejí se nahradit děj atmosférou.
Praha gotická Tou Kozí příběh bezpochyby disponuje. Zobrazení středověké Prahy v sobě má goticky zborcenou grotesknost a hemžení postaviček s přivřením obou očí připomene Boschovy obrazy. Výtvarná stylizace však často překračuje rozumnou míru: Mácino gigantické poprsí či obludně nafouknutá tvář odulého mnicha nejspíš zarazí publikum ze všech zmíněných diváckých skupin.
A ona digitální animace, jíž se autoři Kozího příběhu ohánějí? Estetické preference a výtvarný vkus stranou - po technické stránce snímek vypadá na úrovni amerických pokusů z počátku 90. let. S ohledem na desítky let slavné tradice české školy animovaného filmu a s přihlédnutím ke gotické stylizaci člověka nemůže nenapadnout, že staré dobré dřevěné loutky by Kozímu příběhu slušely daleko líp.
Tvůrci na projektu strávili pět let, ale to hlavní jim přitom chybělo už od samého začátku: příběh, paradoxně zmíněný už v titulu filmu. Kde není co animovat, ani čert nebere.
HODNOCENÍ LN ***** Kozí příběh - pověsti staré Prahy
ČR 2008 Scénář: Jan Tománek, David Sláma Režie: Jan Tománek Kamera: Jan Tománek Hudba: David Solař Mluví: Matěj Hádek, Jiří Lábus, Mahulena Bočanová, Michal Dlouhý, Petr Pelzer, Jan Přeučil a další Distribuce v ČR: Bontonfilm Premiéra: 16. 10. 2008
