Ona barokně protikladná „krajina“ hraběte Šporka je divadelní a v tomto ohledu je úsilí ředitele festivalu Theatrum Kuks historika Stanislava Bohadla naprosto srozumitelné, byť zjevně nedisponuje prostředky, které na umělecký i lázeňský lesk svého panství vynakládal jeho o tři sta let starší předchůdce. Smyslem festivalu je snaha oživit pozůstatky Šporkova světově unikátního projektu způsobem, který není jejich komerčně otupělým zneužíváním, ale citlivým navázáním na Šporkovu dynamickou činorodost v oné barokní různorodosti i protikladnosti. Festival dramaturgicky vychází z doby baroka a zahrnuje nejen divadelní a hudební produkce, ale i výstavy obrazů, soch nebo hudebních nástrojů, workshopy, výklad o obnoveném Šporkově vinohradu, literárně-knihovnickou landartovou instalaci, cigánské baroko i procesí po stopách čarodějnické písně. Tato „hostina o mnoha chodech“ se „podává“ na nejrůznějších místech po celém areálu Kuksu, vtipně vybraných včetně stodoly coby Comoedien-Hausu. Kapacita „hledišť“ je kolem 80 míst; v sobotu bývalo vyprodáno.
Citlivé neřesti Festival kombinuje profesionální i neprofesionální umění domácích i zahraničních souborů a umělců. V sobotu 28. srpna už s poledním vyzváněním nakráčela k soše Herkomana po chůdách domovská divadelní trupa Geisslers Hofcomoedianten, která otevřela rozvernou adaptací barokního textu Kukský orloj sobotní program, jenž v jedenácti různých pořadech pokračoval hluboko do nočních hodin. V onom stodolovém Comoedien-Hausu pak tito novodobí následovníci původní Geisslerovy herecké společnosti, která působila ve Šporkových rezidencích, pokoušeli bránice publika svými produkcemi Hráč a Lakomec. Nesmrtelnost taškařic v duchu barokní lidové zábavy ukázala i komedie Mastičkář v podání Hereckého ateliéru Václava Martince, která připomněla drsnou atmosféru divadla na středověkých tržištích. Jiný pohled nabídl Labyrint podle Jana na motivy Labyrintu světa podle J. A. Komenského v nastudování souboru Základní umělecké školy F. A. Šporka v Jaroměři - je dobře, že je Šporkův odkaz regionu takto zúročen. Ženský element v barokní hudbě i její zálibu ve zvukomalbě i ironii pak nadhodila vystoupení Atlantis Collegia a Václava Návrata a Přemysla Vacka.
Záplava letních festivalů ukazuje, jak široký potenciál naše památky skýtají. Vedle špičkových festivalů typu Smetanovy Litomyšle, Letních slavností staré hudby nebo Mezinárodního hudebního festivalu Český Krumlov, ale i Hudba Znojmo na straně jedné, a podniků, jejichž jediným smyslem se zdá být hlavně namastit si vlastní kapsu, je festival Theatrum Kuks „svůj“. Nežene se za věhlasem hvězd, ale dává sympaticky prostor i hudebním souborům, které dokážou navodit domáckou atmosféru a získávat pro „vážnou“ hudbu další příznivce. Svým citlivým hledáním a oživováním genia loci otevírá prostřednictvím Kuksu brány „divadla-světa“ se všemi jeho ctnostmi a neřestmi.
O autorovi| HELENA HAVLÍKOVÁ, Autorka je operní kritička
