Závěrečným Večerem v Benátkách vyvrcholily Letní slavnosti staré hudby. Francouzský soubor Le Poeme Harmonique, který slavnosti uzavíral, je u nás znám a poměřován skvělým nastudováním Měšťáka šlechticem, uvedeným v roce 2006 ve Stavovském divadle a zpopularizovaným i Českou televizí. Od té doby soubor po světě exceloval objevitelskou inscenací Lullyho hudební tragédie Cadmus a Hermione nebo produkcí Barokní karneval se zapojením akrobatů, žonglérů a mimů. V Praze se tentokrát představil ve skromnější sestavě i aranžmá.
Rudolfinum přes svoji akustickou příznivost nebylo pro tuto produkci tak úplně ideální volbou. Letní slavnosti získaly svůj jedinečný punc propojováním staré hudby s unikátními pražskými lokacemi, v nichž je barokní hudba autenticky zabydlena. Byť na kraji pódia Dvořákovy síně hořely opravdické svíčky, atmosféra hýřivé barokní noci v benátských ulicích a palácích zde působila poněkud akademicky. Režie Benjamina Lazara, vyhlášeného specialisty na barokní produkce, se tentokrát omezila na poloscénické provedení; účinkující vystupovali v „civilu“ a jejich pohybové kreace nepřesáhly pohybové dokreslení zpívaných árií běžného recitálu. Zásadním problémem hlavně bylo, že málokdo mohl textu a kontextu árií, canzonett, lamenta či vilanelly rozumět - přitom právě jedinečný a do nejmenšího detailu vycizelovaný způsob „vyprávění příběhu prostřednictvím hudby“ byl strhující. Asi by příště bylo vhodné texty uvést v programu nebo použít titulkovací zařízení.
I tak si ale nabité Rudolfinum produkci vychutnalo jako lahůdku: značku nejvyšší kvality se souboru Le Poeme Harmonique i v tomto komorně laděném pasticciu barokní hudby autorů spjatých s Benátkami - Claudia Monteverdiho, Franceska Manelliho, Biagia Mariniho a Benedetta Ferrariho - podařilo výborně obhájit. Zásluhu na tom má šest hráčů na dobové nástroje (včetně lirone nebo colascione), kdy houslová sonáta v provedení Olivie Centurioni byla brilantní ukázkou schopnosti barokních skladatelů „vyprávět“ hudbou o celé škále emočních výrazů od smutku po humor. Zdařilá byla i veselá „cestovatelská“ Manelliho bergamaska, kde se zvláště tenoristé Serge Goubioud a Jan Van Elsacker s basistou Arnaudem Marzoratim předvedli jako dokonale sezpívané a sehrané soustrojí. Výborná byla i sopranistka Claire Lefillietre, byť by se v této pánské sestavě lépe uplatnila, kdyby dráždivěji rozehrála ženský potenciál erotické svůdnosti a hravosti.
Letošní jubilejní desátý ročník Letních slavností staré hudby prokázal, že neústupné trvání pořadatelů festivalu na kvalitě hudebních produkcí přináší násobný užitek: díky Collegiu Marianu má Praha prázdninový festival, který si svou specifičností a kvalitou získal důvěryhodnost nejen u dnes již stálého publika, ale také u zahraničních partnerů a umělců.
HODNOCENÍ LN ***** Letní slavnosti staré hudby: Večer v Benátkách
Le Poeme Harmonique (Francie), Rudolfinum, Dvořákova síň, 11. srpna 2009
