Křehkosti, tvé jméno je žena v Národním divadle. Herecký koncert velkých dam.

„Máme v divadle skvělou generaci hereček, které zanechají (už zanechaly!) v českém divadle a filmu nesmazatelnou stopu, jsou to ženy, které nebudou chybět v žádných dějinách zabývajících se herectvím. A my jsme je chtěli vidět všechny na jevišti, ale nechtěli jsme jim hledat hru. Chtěli jsme jim napsat text přímo na tělo. A taky jsme chtěli aby ten text přímo z jejich ,těla‘ vycházel,“ říká o inscenaci její režisér a spoluautor scénáře Daniel Špinar.

Příliš mnoho krve. Divadlo Na zábradlí přichází se svojí verzí Macbetha

„Tvé jméno, křehkosti, je žena!“ nebo také „Ó, křehkosti, tvé jméno žena jest!“ nebo taky něco docela jiného – záleží na překladateli – vzkřikne Hamlet ve slavné tragédii, když osamí ve druhé scéně prvního dějství. Jak píše přímo autor, „frailty, thy name is woman“. Tím se začínali přípravy na inscenaci věnovanou našim skvělým herečkám. Na začátku byl prostě jenom bonmot. A to ještě vypůjčený!

„To, co se o divadle v inscenaci řekne, ale i to, co se řekne o mateřství, kráse, stárnutí, o mužích, o Národním, nakonec přišlo od samotných hereček, i když jsme to museli pracně hledat. Na té cestě jsme odvrhli jak Shakespearovy sonety (mj. o stárnutí), tak i poezii dalších českých i světových autorů (Mikuláška, Becketta a jiných). Opustili jsme i Evou Salzmannovou milovaného Thomase Bernharda a jeho herce Minettiho. Naopak nás inspirovala Elfriede Jelineková. Jestli o herectví a divadle někdo něco ví, a jestli má někdo smysl pro ironii a černočerný humor, tak je to právě tahle dáma, dramatička, prozaička, nositelka Nobelovy ceny, provokující a fascinující autorka. Na druhé straně našeho textu, tj. vlastně v samém začátku, jsme si na pomoc přibrali taky muže, a to Františka Václava Krejčího. Tenhle představitel generace kritiky devadesátých let 19. století se sem dostal díky své přednášce O ženě jako novém činiteli kulturním, kterou přednesl na valné hromadě Jednoty moravských učitelek v roce 1905. Třeba nám to připomene lecjaký proslov v lecjakém parlamentu, jen ten étos je hodně jiný,“ říká o inscenaci dramaturgyně Marta Ljubková.