Internetový časopis Slate provedl poučný orwellovský experiment se čtenáři. Jak známo, hrdina románu 1984 má na Ministerstvu pravdy za úkol pozměňovat zpětně minulost - podle aktuálních potřeb přítomnosti. Slate digitálně vyrobil snímky z různých čtyř smyšlených událostí (třeba jak si Barack Obama potřásá rukou s íránským prezidentem Ahmadínežádem nebo jak se George W. Bush během hurikánu Katrina povaluje na ranči s kumpánem z baseballu). Čtenáři věděli, že se jim předkládají tři skutečné události a jedna fiktivní, a měli rozhodnout, která je která.
Dopadlo to tak, jak čekáte. Z 5279 čtenářů jich 15 % tvrdilo, že si přesně vybavují ten záběr, jak se Bush válí na ranči, a 26 % si s určitostí vybavilo Obamovo dostaveníčko s lotrem. Zhruba stejný počet uváděl, že neznají tento konkrétní snímek, ale událost se podle nich stala. (Bush přitom pracoval za hurikánu v Bílém domě a Obama si dává pozor, aby se zatím k Ahmadínežádovi pokud možno ani nepřiblížil.)
V zásadě z čísel plyne, že pravda zase jednou zvítězila nad lží. Ale o prsa.
*** Časopis Týždeň má před dnešními volbami rozhovor s psychiatrem a spisovatelem Peterem Hunčíkem (patří k maďarské menšině na Slovensku, za federace byl poradcem Václava Havla).
Hunčík s trpkostí mluví o tom, že budapešťská vláda nedbala na slovenské Maďary, když prosadila sporný zákon o dvojím občanství (šéf Strany maďarské koalice Pál Csáky jim řekl, ať ho nepřijímají teď před volbami, „ale ignorovali ho“, a šéfa maďarskoslovenské strany Most-Híd Bélu Bugára „už vôbec nepovažujú za partnera“). Hunčík za tím vidí chladný politický propočet. Poté co letos 17 % Maďarů hlasovalo pro extremistický Jobbik, vládní strana Fidesz potřebuje, aby mohli poukazovat i na extremisty ze Slovenské národní strany. V nynější vypjaté atmosféře je zaručeno, že SNS se do parlamentu dostane (a slovenští Maďaři asi dají přednost Csákyho SMK před smířlivým Mostem).
„Minimálne na 15-20 rokov môžeme na celý krásny sen o slovensko-maďarskej spolupráci zabudnúť. Zabudnúť napriek tomu, že z medzinárodného hľadiska je slovenskomaďarský vzťah jeden z najmenej problematických vzťahov v celej Európe. Nie sú tu etnické hroby - ani slovenské, ani maďarské. Také hroby, ako sú vo Vukovare, v Jasenovaci...“ říká Hunčík. „Viete, čo je najväčší problém? Slováci aj Maďari majú obrovský hlad po víťazstvách a neužili si ich veľa. Kedy Slováci dosiahli nejaké obrovské víťazstvo, na ktoré môžu spomínať ako Angličania na Waterloo? A Maďari? Ich história v posledných dvoch storočiach, to je jedna porážka za druhou. Obidve strany v tomto konflikte sú teda hladné po pocite niekoho poraziť.“ *** Šéfredaktor Týždňa Štefan Hríb v editorialu hlásí: „Ja osobne budem v sobotu voliť Bugárov Most-Híd. (...) Ale sme aj voličmi SDKÚ, KDH a SaS.“ Na obálce je přeškrtnuta celá současná koalice premiéra Fica. *** Bret Stephens má ve Wall Street Journalu 8. června trefnou jízlivou poznámku vůči komentátorům, kteří kritiku Izraele za nedávný zásah proti propagandistické flotile s pomocí pro Gazu začínají tím, že to píší jako přátelé Izraele (jako třeba dlouholetý šéfredaktor The New Republic Peter Beinart). Tedy že kritika je vlastně nejvyšší forma přátelství, drsná láska - kdo jiný než skutečný přítel řekne Izraeli nepříjemné pravdy? „Podle lidí jako Peter Beinart to umějí hlavně lidé jako... Peter Beinart.“
Stephens nehájí sám zásah (mrtvých je nakonec potvrzeno devět, nikoli deset až dvacet, jak na tomto místě stálo před týdnem). Ale upozorňuje, že 1) kritiku si umí i bez přátel zastat sám Izrael a jeho domácí média, 2) obdobnou upřímnou kritiku nějak neumějí vznést vůči Palestincům pro změnu jejich přátelé. „Když Hamás zničí školu vybudovanou OSN, protože se v ní vzdělávají dívky, proč liberálové také nevztyčí varovný prst, aby Palestinci neopouštěli sen o sekulárním pokrokovém státě?“ A když mnohem tvrdší blokádu Gazy provozuje Egypt, proč liberálové obdobně nevybízejí Obamovu vládu, aby teď zasolila Múbarakovu režimu?
*** Mark Gevisser, autor knihy o jihoafrické politice, píše 7. června v New York Times škarohlídský komentář o nynějším mistrovství světa ve fotbale. Původně mělo stát pár milionů eur, teď už se náklady odhadují mezi třemi až pěti miliardami eur. Návratnost bude mizivá, zato se budou ještě dlouhá desetiletí splácet stadiony. V Nelspruitu, centru „zkorumpované a zoufale chudé provincie“, vznikl stadion Mbombela za 137 milionů eur - a odehrají se tam čtyři zápasy. „Pořadatelé posledních šampionátů - Německo, Japonsko, Jižní Korea - si to mohli dovolit. Ale Jižní Afrika?“
No jo, to je řečí... John Heilpern recenzuje 9. června ve Wall Street Journalu sbírku esejů od současných filozofů, kteří milují fotbal (Miroslav Petříček mezi nimi není). Jeden citát z ní by mohl být odpovědí na Gevissera: „Někteří lidé tvrdí, že fotbal je otázkou života a smrti. Takovým postojem jsem velmi zklamán. Podle mě je fotbal věcí mnohem vážnější.“
ROZCESTNÍK Peter Hunčík: „Kedy Slováci dosiahli nejaké obrovské víťazstvo, na ktoré môžu spomínať? A Maďari? Ich história v posledných storočiach, to je jedna porážka za druhou.“
