Jen málokterý rozsudek Evropského soudu pro lidská práva narazil na takovou vlnu kritiky, jako když se jeho senát v listopadu 2009 vyslovil poměrem 7:0 proti umístění krucifixů ve třídách státních škol. Ve čtvrtek 17. března velký senát téhož soudu v téže věci provedl naprostý obrat – a to poměrem 15:2.
Pokud zbavíme diskusi o rozsudcích v případu Lautsi proti Itálii ideologického nánosu, zjistíme, že ve vymezení základních zásad se rozsudky až tolik neliší. Rozdíl je v zásadě ve dvou bodech – jak chápat symbol kříže a jaký prostor by měl mít stát k vlastním úvahám.
Jaký význam má krucifix Italská občanka paní Soile Lautsiová nebyla spokojena s tím, že ve státní škole v Abano Terme, kterou navštěvovali dva její synové ve věku 11 a 13 let, je dodržována praxe vycházející z královského výnosu z roku 1924: na stěnách školních tříd jsou umístěny krucifixy. Paní Lautsiová se nejprve neúspěšně pokusila o zvrat na půdě školy, poté se obrátila na italské správní soudy. Namítala, že dotčená praxe porušuje principy sekularismu.
Prvoinstanční správní soud uzavřel, že ačkoliv je krucifix nesporně náboženským symbolem, má také význam historický a kulturní a symbolizuje systém hodnot zakotvených v italské ústavě. Připustil, že ke znamení kříže lze vázat různé výklady a že někteří žáci mohou ke kříži přiřazovat hodnoty neslučitelné s Evropskou úmluvou o lidských právech (jako například zásah do principů sekulárního státu, státem preferované náboženství či v extrémním případě dokonce implicitní souhlas státu s vnucováním katechismu bezvěrcům či jinověrcům). Dospěl ale k závěru, že v současném kontextu již takové vnímání není namístě.
Ačkoli náboženské symboly zpravidla implikují vyloučení jinověrců či bezvěrců, pro křesťanství to tak docela neplatí. Dle správního soudu odmítnutí nekřesťana křesťanem je v podstatě radikálním popřením křesťanských hodnot samotných. Správně pochopené znamení kříže ve školní třídě nikomu nebrání v jeho přesvědčení, nevylučuje ho ani mu nic nepředepisuje.
Nejvyšší správní soud podtrhl, že nikdo nezpochybňuje, že sekularismus patří mezi nejvyšší principy italského ústavního pořádku. V laickém prostředí, jako jsou školy, má sice znamení kříže nadále svůj náboženský význam, ale zároveň nediskriminačním způsobem reprezentuje a evokuje hodnoty občanské společnosti – toleranci, vzájemný respekt, hodnotu jedince a jeho práv, lidskou solidaritu a odmítnutí všech forem diskriminace. Tyto hodnoty mají totiž podle soudu původ v křesťanském učení.
Malý senát: hidžáb ani kříž Ve své stížnosti k Evropskému soudu pro lidská práva, kterou paní Lautsiová podala za sebe i své syny, namítala porušení článku 9 Úmluvy, který garantuje svobodu vyznání (včetně svobody být bez vyznání). A také článku 2 Dodatkového protokolu k Úmluvě, jenž stanoví, že při výkonu jakýchkoli funkcí v oblasti výchovy a výuky, které stát vykonává, musí být respektováno právo rodičů zajišťovat tuto výchovu a vzdělání ve shodě s jejich vlastním náboženským a filozofickým přesvědčením. Paní Lautsiová tvrdila, že přítomnost krucifixů ve třídách narušuje její právo zajišťovat výchovu jejích dětí v duchu sekularismu.
Sedmičlenný senát v listopadu 2009 shledal porušení článku 2 Dodatkového protokolu ve spojení s článku 9 Úmluvy. Konstatoval, že stát se musí zdržet byť i nepřímého vnucování víry na místech, na nichž jsou občané závislí – a obzvláště citlivým prostředím jsou školy pro nezletilé děti. Znamení kříže má dnes jistě více významů, avšak jeho vnímání jako náboženského symbolu převažuje. Zřetelné umístění kříže může v dětech jiného vyznání nebo bez vyznání vyvolat „emoční znepokojení“.
Senát odkázal i na případ Dahlab proti Švýcarsku z roku 2001, kdy ESLP odmítl jako zjevně neopodstatněnou stížnost učitelky muslimského vyznání, která si stěžovala na zákaz nosit v základní škole šátek (hidžáb). ESLP tehdy vyslovil, že se jedná o „silný vnější symbol,“ u nějž nelze vyloučit, že má na malé děti, které si teprve vytváří názor, proselytický (na určitou náboženskou víru obracející) efekt.
Itálie: A co katolická většina?
Italská vláda vytkla rozsudku, že zaměňuje neutralitu státu a sekularismus, a požádala, aby věc přezkoumal velký senát.
Neutralita podle vlády znamená nejen povinnost zdržet se propagace určitých náboženství, ale i propagace ateismu. Vláda zdůraznila, že kříž je v současné době „pasivním“ symbolem, jehož dopad do práv jednotlivce není srovnatelný s dopadem aktivního jednání. Nadto nebylo prokázáno, že sama výuka byla přítomností krucifixů jakkoli ovlivněna. Úmluvou chráněné právo na výchovu v souladu s přesvědčením rodičů a dětí lze vztáhnout pouze na obsah a způsob výuky.
Italská vláda neopomněla zdůraznit, že katolické vyznání je v Itálii majoritní. Podle jejího názoru by měl ESLP respektovat národní tradice a ponechat na státu, aby nalezl spravedlivou rovnováhu mezi kolidujícími zájmy. Vláda také upozornila, že Itálie má velmi benevolentní systém školství, pokud jde o náboženské menšiny: žákyně muslimského vyznání mohou nosit šátky, ve školách se často slaví počátek a konec ramadánu, studenti židovského vyznání nemusí chodit na zkoušky v sobotu apod. Připomenuto bylo i právo těch rodičů, kteří si krucifixy ve školách přejí, napadený rozsudek je tak dle vlády zneužitím pozice menšiny.
Lze být neutrálně sekulární?
Stěžovatelé (synové paní Lautsiové mezitím nabyli zletilosti a potvrdili své účastenství, rozsudek velkého senátu proto nese označení Lautsi a další) trvali na tom, že krucifix je na prvním místě náboženským symbolem. Popřeli, že by jejich záměrem byl státní ateismus ve smyslu autoritativního vnucování určitého názoru. Naopak: podle jejich názoru přísná neutralita a nestrannost státu zajišťuje svobodu vyznání.
V souladu s procesními pravidly velký senát umožnil účast intervenujícím stranám. Na straně italské vlády to byly Arménie, Bulharsko, Kypr, Rusko, Řecko, Litva, Malta, San Marino, Monako a Rumunsko. Jako zástupce si zvolily právnické eso – profesora Newyorské univerzity Josepha Weilera. (Jeho výkon při ústním jednání lze zhlédnout ze záznamu na stránce soudu http://www.echr.coe.int/ECHR/ EN/Header/Press/Multimedia/Webcasts+of+public+hearings /webcastEN_media?&p_url=20100630-1/en/.)
Intervenující státy namítaly, že příznivý postoj k sekularismu je politickým postojem, který není neutrální. Neutrální není ani stát, který ve školské sféře podporuje sekularismus jakožto opak religiozity.
Sedmičlenný senát podle nich nehájil pluralismus, ale hodnoty sekulárního státu. Tím, že tyto hodnoty rozšiřuje na celou Evropu, provádí její „amerikanizaci“: jediné pravidlo a rigidní oddělení církve od státu bude závazné pro každého.
Velký senát: Není-li shoda...
A jak zněl rozsudek? Velký senát zdůraznil, že stát je oprávněn v rámci výuky sdělovat žákům informace religiózního či filozofického charakteru. Musí se tak dít objektivním, kritickým a pluralistickým způsobem, aby si žáci mohli vytvořit kritický názor v klidné atmosféře prosté proselytismu. Je zakázáno pokoušet se o indoktrinaci.
Velký senát nepopírá, že krucifix je především náboženským symbolem. Konstatuje nicméně, že zde není žádný důkaz o tom, že umístěná křížů ve třídách má vliv na žáky; subjektivní pocit paní Lautsiové tady nepostačuje.
Rozhodnutí odkazuje na závěry italských správních soudů, dle kterých znamení kříže reprezentuje zásady a hodnoty demokracie a západní civilizace, a podotýká, že zachovávání kulturních a historických tradic by mělo být záležitostí vnitrostátních orgánů. Mezi evropskými státy není konsenzus ohledně přítomnosti krucifixů ve školách. Soud odkazuje na svou předchozí judikaturu, podle níž není porušením zásad pluralismu, pokud z učebních osnov dostává žák více informací o majoritním náboženství než o ostatních vírách.
... nastává chvíle pro disenty Rozsudek v případu Lautsi a další je dalším případem, v němž se projevil zvláštní fenomén – velký senát poměrně jednoznačně neguje senátní rozsudek, který byl přitom také přijat jasnou většinou. Česká republika to sama zažila – v kauze zařazování romských dětí do zvláštních škol rozhodl sedmičlenný senát poměrem hlasů 6:1 ve prospěch státu, zatímco velký senát poměrem 13:4 ve prospěch Romů. V případě Lautsi a další je obrat ještě dramatičtější – z 0:7 na 15:2.
Jak je u významnějších rozsudků ESLP pravidlem, separátní stanoviska jednotlivých soudců jsou atraktivnějším čtením než rozsudek samotný. Zatímco odůvodnění rozsudku musí být věcné a zdrženlivé, jednotliví soudci často popouštějí uzdu svým literárním schopnostem. Soudce Rozakis (Řecko), k němuž se připojila soudkyně Vajićová (Chorvatsko), nepopírá, že umístění krucifixů má vliv na neutralitu a nestrannost státu, je ale třeba položit si otázku, jestli míra tohoto vlivu porušuje Úmluvu. „Zde docházím k závěru, byť nikoli bez zaváhání, že tomu tak není,“ uvádí Rozakis, přičemž důvodem je majoritní katolické vyznání v Itálii a pasivní charakter znamení kříže.
Za přečtení stojí text maltského soudce Bonella, který je separátními stanovisky proslulý. Na můj vkus je tentokrát až příliš exaltovaný: Bonello kvituje, že ESLP netrpí „historickým alzheimerem“, a pokračuje: „Evropský soud nemůže být povolán k tomu, aby zruinoval staletí evropské tradice. Žádný soud, a jistě ne tento soud, nemůže oloupit Itálii o její kulturní osobitost.“ Stížnost paní Lautsiové označuje za „krucifixovou čistku“.
Z právního pohledu je zajímavá následující úvaha: sekularismus, pluralismus, oddělení církve od státu, religiózní neutralita a religiózní tolerance jsou hodnoty, které jsou sice příbuzné svobodě vyznání, zároveň ale od ní odlišné. Jedná se o demokratické „komodity“ a státy mají volnou ruku, v jakém rozsahu do nich budou „investovat“. Nejde však o hodnoty chráněné Úmluvou.
Je zásadní chybou – uvádí Bonello – tyto odlišné hodnoty zaměňovat se svobodou vyznání. „Svoboda vyznání není sekularismus. Svoboda vyznání není oddělení církve a státu. Sekularismus si mohou evropské státy zvolit, svobodu vyznání nikoliv.“ Disentujícími soudci byli Malinverni (Švýcarsko) a Kalajdžijevová (Bulharsko). Dle jejich názoru právo na vzdělání dětí v souladu s přesvědčením jejich rodičů i dětí samotných vyžaduje striktní neutralitu v oblasti státního školství. Soudci zdůrazňují, že jde o vliv na žáky v prostředí, z nějž s ohledem na povinnou školní docházku nemohou uniknout. Poměrně přesvědčivě přitom odkazují na rozhodnutí německého Ústavního soudu nebo švýcarského Federálního soudu. Zpochybňují i úvahy o pasivním charakteru kříže, který zůstává především náboženským symbolem. Co chybí k přesvědčivosti Velký senát se tedy nepustil do sporu se sedmičlenným senátem, pokud jde o základní zásady. Souhlasí, že děti ve státních školách nesmí být podrobeny proselytismu, žádné přesvědčení jim nesmí být vnucováno, a to bez ohledu na to, zda jde o náboženství majoritní. Senáty se liší pouze v názoru, jak výrazný zásah do práv dětí umístění krucifixu působí a do jaké míry má stát prostor k vlastním úvahám.
Sedmičlenný senát věc posoudil restriktivněji: zdůrazňuje povinnost státu být při výkonu veřejné moci zdrženlivý. Postačila zde pouhá možnost, že krucifix může dětem působit emoční znepokojení. Stát je dle senátu povinen takovému riziku předcházet.
Velký senát volí opačnou optiku. Důkaz, že krucifix ovlivňuje děti při tvorbě jejich názorů a postojů, požaduje po stěžovatelích. Poukazuje na svou doktrínu společenského konsenzu a zdůrazňuje, že ohledně přítomnosti náboženských symbolů ve školách takový konsenzus neexistuje. Je na státu samotném, aby vážil všechna pro a proti.
Nesoulad mezi oběma senáty proto není ani tak právní jako spíš skutkový a filozofický. V tomto směru je třeba vnímat pozitivum rozsudku: neexistuje-li konsenzus v těchto otázkách, je skutečně lepší, pokud ESLP nevynáší žádný ultimativní soud a vážení protichůdných hodnot ponechává na členských státech. K aktivní indoktrinaci v italských školách nepochybně nedochází a nastolení teokracií v Evropě nehrozí.
Přesto rozsudku velkého senátu do naprosté přesvědčivosti mnohé chybí. Imperativ zdrženlivosti státní moci by měl vést spíše k restriktivnímu hodnocení, v případě pochyb a nejednoznačností by měl dostat přednost občan před státem. Velký senát se také vyhnul argumentu stěžovatelů, kteří odkazovali na rozhodnutí ve věci Dahlab. Vysvětlení, proč šátek na hlavě učitelky může mít proselytický efekt, zatímco kříž nad její hlavou nikoli, rozhodně postrádám.
Obhajoba, podle níž jsou krucifixy symbolem hodnot demokracie a svobodné společnosti, mi připadá zástupná a její upřímnosti příliš nevěřím. Konzervativním komentátorům na senátním rozsudku nevadilo vnímání kříže jako prioritně náboženského symbolu, ale skutečnost, že by státu měla být zakazována propagace majoritního náboženství a vnucován sekularismus. Nemyslím si, že konzervativní katolík bude dostatečně uspokojen odůvodněním, že kříže ve školách reprezentují především hodnoty jako svoboda jednotlivce, tolerance, rovnost či dokonce zákaz diskriminace, jak uvedl italský správní soud.
Ostatně: z deseti intervenujících států, jejichž postoj poměrně zřetelně směřoval proti principu sekularismu, bylo šest zemí, kde majoritní náboženství náleží k pravoslavným denominacím, mezi jejichž stoupenci je odpůrců sekulárního státu nejvíce. Pomineme-li separátní Bonellovu filipiku, velký senát se k otázce vztahu mezi právem na vzdělání dětí v souladu s jejich přesvědčením a zásadami sekularismu v zásadě nevyjadřuje. A to je zřejmě i největší škoda.
***
Italský soud míní, že ačkoli náboženské symboly implikují vyloučení jinověrců, pro křesťanství to tak docela neplatí
V případu se projevil zvláštní fenomén – velký senát dosti jednoznačně neguje senátní rozsudek, ač i ten byl přijat jasnou většinou
Osobně postrádám vysvětlení, proč šátek na hlavě učitelky může mít proselytický efekt, zatímco kříž nad její hlavou nikoli
O autorovi| DAVID STRUPEK advokát, Autor (* 1969) je advokát, pracuje v kanceláři Ürge & Černohlávek. Zastupoval skupinu romských stěžovatelů, kteří u ESLP úspěšně napadli zařazování do zvláštních škol.
