Taková doporučení dávají vědci lidem, kteří chtějí sršet novými myšlenkami. Prospět může ale i hospodářská krize. Odpočítávání kancelářských svorek nebo zákaz pití kávy na obchodních jednáních. Někteří šéfové se v době krize snaží ušetřit i na maličkostech. Nepůsobí však takové pracovní prostředí jako zabiják kreativity? Překvapivě má spíše opačné účinky.
Jing Zhouová a Jennifer Georgová z Riceovy univerzity v texaském Houstonu sledovaly 149 zaměstnanců v továrně na vrtné soupravy. Účastníci pokusu vyplňovali řadu dotazníků zjišťujících jejich spokojenost s prací, podmínkami ve firmě a míru vytváření inovativních řešení. Ukázalo se, že nespokojení zaměstnanci si počínali kreativněji. Studie zveřejněná v časopise Academy of Management Journal ovšem také uvádí, že nové nápady přicházejí většinou jen tehdy, pokud jsou splněny i další podmínky: vedení nebo alespoň kolegové musí například na inovace „slyšet“.
A jak vypadají další „budíky“ kreativity? Několik inspirativních výzkumů z poslední doby přineslo nové vydání časopisu New Scientist. Odborníci se také zamysleli nad tím, co se odehrává v lidském mozku, když se rodí nápad. John Kounios z Drexelovy univerzity ve Filadelfii a Mark Jung-Beeman z Northwestern University v Chicagu nejprve sledovali mozky dobrovolníků „během odpočinku“. Pak účastníkům pokusu zadali slovní přesmyčku a požádali je, aby nahlásili, zda jim řešení okamžitě „naskočilo“, nebo zda musí začít přemýšlet, a opět monitorovali jejich mozkovou aktivitu.
Při porovnání získaných „snímků“ si americký tým všiml nápadné odlišnosti u lidí hlásících náhlý příchod nápadu: jim se výrazně aktivovala pravá mozková polokoule, která zpracovává spíše pocity. „Zahořela“ také oblast odpovědná za zrakové vjemy, což ovšem není překvapivé, protože přesmyčku dobrovolníci četli.
Vědcům se tedy podařilo zachytit, co se děje v mozku, když přichází nápad. Většinou k němu nevedlo žádné soustředěné přemýšlení. Ostatně i další badatelé doporučují: Nechte mozek „relaxovat“ a myšlenky volně plynout, cílené vymýšlení kreativitě příliš neprospívá. Psycholog Joydeep Bhattacharya z Goldsmithovy univerzity v Londýně například zjistil, že nejlepší nápady přicházejí většinou nečekaně, když člověk myslí na něco zcela jiného. Hra se zubním kartáčkem Při hledání neotřelých nápadů může uspět jednotlivec, často je ale kreativní myšlenka výsledkem týmové práce. Rodí se během diskuse, ale i při hádce. Podle Very John-Steinerové z univerzity v Novém Mexiku, autorky knihy Creative Collaborations (Kreativní spolupráce), přinese nejlepší výsledky kooperace s kolegou, kterému dotyčný věří.
Vera John-Steinerová zkoumala vztahy mezi slavnými, kreativitou sršícími páry. Zaměřila se třeba na fyzika Alberta Einsteina a jeho kolegu Nielse Bohra či na Marii Curie-Sklodowskou a jejího manžela Pierra. Došla k závěru, že sociální vztahy jsou pro zrození nových nápadů klíčové.
Podle Very John-Steinerové se však za příklady kreativity probuzené v týmu nemusíme vydávat jen do vědeckých laboratoří nebo firem: postačí hudební skupina – během diskuse mezi hráči při zkoušce se původní píseň snadno promění k nepoznání. A jak ukazují další výzkumy, i sama hudba souvisí s kreativitou.
Neuroložka Sohee Parková z Vanderbiltovy univerzity v Nashvillu s kolegy zjišťovala, zda se odlišují mozky lidí uvažujících často novátorsky. Do experimentu se zapojili studenti klasické hudby, kteří cvičili na nějaký nástroj alespoň osm let. Jako kontrolní skupina posloužili nemuzikanti stejného věku a pohlaví. Všichni dostali běžné předměty jako zubní kartáček, pastu, dentální nit a měli pro ně vymyslet alternativní využití. Vědci při tom sledovali aktivitu jejich mozku.
Hudebníci si v testu kreativity vedli lépe, obvykle vymysleli nápaditější využití kartáčku a spol. Navíc se ukázalo, že jejich mozek zapojuje do řešení úkolu jiné oblasti: u nemuzikantů „svítila“ hlavně levá část šedé kůry čelního laloku, u hudebníků se aktivovala zároveň i část pravá, uvádí studie otištěná v časopise Brain and Cognition.
Výsledky mohou podle Sohee Parkové naznačovat, že hudebníci zpracovávají více informací najednou, a proto zapojují širší oblasti mozku. Americká neuroložka však zároveň připouští, že zatím nemáme dost informací k tomu, abychom mohli spolehlivě rozeznat příčinu od následku. Je totiž také možné, že malá odlišnost mozku může zaručit úspěch na hudebních pódiích nebo při vymýšlení inovací.
Dovolená nestačí Vymanit se z nutné rutiny a získat novou inspiraci. S takovým záměrem odcházejí mnohdy umělci do zahraničí „na zkušenou“. Jenže funguje skutečně pobyt mimo rodnou zem tak blahodárně? Experimentálně to otestovali Adam Galinsky z Northwestern University v americkém Chicagu a William Maddux z ekonomické školy INSEAD ve francouzském Fontainebeau.
Dvojice vědců dala účastníkům pokusu, z nichž část žila nějakou dobu v cizině, krabičku s napínáčky, svíčku a sirky. Úkol zněl: Připevněte hořící svíčku na zeď. Její připichování přímo do omítky se moc nedařilo. Uspěl ten, kdo použil krabičku od napínáčku jako jednoduchou poličku. Nejrychleji k tomu dospěli právě dobrovolníci se zahraniční zkušeností.
A podobně skončil i druhý experiment americko-francouzského týmu. Tentokrát měli účastníci pokusu mezi sebou vyjednávat o fiktivním prodeji čerpací stanice. Vědci jim ovšem pořádně zkomplikovali situaci: maximální cena, kterou mohl kupující za čerpací stanici zaplatit, byla nižší než minimální suma požadovaná prodávajícím. Když chtěl účastník transakce uspět, musel poskytnout své protistraně „něco navíc“. Ve hře byla například nabídka manažerského místa pro prodávajícího nebo bonus v podobě pobytu na jachtě namířený směrem ke kupujícímu. Dobrovolníci v roli obchodníků uspěli, pokud postupovali kreativně. Ak tomu se mnohem častěji odhodlali opět jedinci se zkušenostmi nasbíranými v zahraničí.
Jak vědci uvedli v dubnovém vydání časopisu Journal of Personality and Social Psychology, rozhodně však nestačí vyjet za hranice na krátkou nebo delší dovolenou. K probuzení kreativity je potřeba v cizině žít a pracovat nebo studovat. Během experimentů se také kreativita projevovala tím výrazněji, čím déle člověk pobýval v jiné zemi. „Uvažování se může změnit, když se lidé přizpůsobí nové kultuře,“ vysvětlil Adam Galinsky pro server LiveScience. Neotřelé přístupy „nasbírané“ v zahraničí pak mohou přinést nečekaný úspěch.
A kreativitu dokážou nabudit i barvy. Juliet Zhuová z University of British Columbia ve Vancouveru v únorovém vydání časopisu Science uvádí, že nejvhodnější je modrá. Prokázala to série experimentů, kterou řešilo šest stovek dobrovolníků.
Chudý život bez hraní Dětské hry střídají pubertální žertíky a pak zpravidla s přibývajícím věkem nastupuje „seriózní“ přístup. Jak člověk stárne, většinou si přestává hrát. A to je podle vědců chyba. Hra totiž může nejen „občerstvit“ mysl, ale také pomůže při rychlém hledání řešení v nečekaných situacích.
„Lidé často mylně považují hraní si za zbytečnost,“ podotýká Marc Bekoff z University of Colorado v americkém Boulderu pro časopis New Scientist. Řadu let se věnuje studiu chování zvířat a zastává opačný názor. Například šelmy žijící ve smečkách, jako vlci, kojoti nebo psi, si při hrách a šarvátkách testují, co všechno si mohou dovolit. Mláďata zkoušejí lov nanečisto a učí se také unikat před možnými hrozbami. Za případná špatná rozhodnutí při hře je čeká většinou maximálně kousanec, ve skutečném životě mohou být následky mnohem horší. „Hra probouzí zdravý přístup k riskování, flexibilitu a kreativitu,“ domnívá se Marc Bekoff.
Podobný názor zastává také Stuart Brown, psychiatr, který v kalifornském Carmel Valley založil americký Národní institut her. Přirovnává hraní si ke spánku, upozorňuje, že obojí přináší určité osvěžení. Podle Browna jsou hry důležité během celého života, především však pochopitelně v dětství. Ukázal to například experiment Sergia Pellise z university v kanadském Lethbridge. Když tento neurolog znemožnil mladým potkanům, aby si hráli, v dospělosti se pak hůře přizpůsobovali novým situacím.
***
Když člověk stárne, přestává si hrát, což je dle vědců chyba
Od šedivé rutiny k vodopádu nápadů
Jak probudit v člověku kreativní myšlení? Několik vědeckých týmů z různých koutů hledalo ten správný recept. Některá doporučení znějí poněkud podivně, jiná zase překvapivě jednoduše. Aby se člověk vyznávající rutinní postupy proměnil v kreativce sršícího neotřelými nápady, musí nejspíše následující rady vědců vhodně nakombinovat.
Co vědci doporučují?
Cesta na zkušenou Během pobytu v zahraničí člověk „okouká“ neotřelé postupy. Po návratu domů může začít „oslňovat“.
Hra jako inspirace Spánek pomáhá osvěžit tělo i mysl, určité osvěžení však přináší i návrat do dětství a hraní různých her.
Myšlenky „na vycházce“ Přehnané soustředění kreativitě neprospívá. Nejlepší nápady přicházejí většinou nečekaně, třeba když člověk myslí na něco zcela jiného.
Svět obarvený namodro Skladatel a klavírista Jaroslav Ježek možná zvolil vhodnou barvu pokoje. Právě modrá totiž podle nových výzkumů stimuluje kreativitu.
Dobře načasovaná diskuse Za velkými nápady stojí většinou spolupráce dvou i více lidí. Diskuse o problému může často vést k nečekanému řešení. Důležité je promluvit ve správný čas se správným člověkem.
