Krok k eutanazii? Šanci odmítnout léčbu lidé mají, lékaři se ale bojí vyhovět

„Chcete žít až do konce podle svého přání? Bojíte se, že až přijde váš čas, budete trpět nebo budou kvůli vám trpět vaši nejbližší? Máte obavy, že budete zachraňováni proti své vůli?“ stojí v úvodu prospektu organizace Cesta domů, jejímž cílem je přispět ke zlepšení péče o umírající lidi a osoby o ně pečující. Takové letáky leží v ordinacích po celém Česku. Jen málokdo ale tuší, jakou dávají možnost.

Kampaň, kterou spolufinancovalo ministerstvo práce a sociálních věcí, chce informovat širokou veřejnost o možnosti sepsání takzvaného „dříve vysloveného přání“. Institut, který je ukotven v zákoně o zdravotních službách, znamená - jednoduše řečeno - souhlas nebo nesouhlas s poskytnutím určité lékařské péče.

Řeší se předem kvůli obavě, že by se člověk dostal do takového zdravotního stavu, ve kterém nebude schopen o své léčbě rozhodovat sám.

„Čím dál více lidí si začíná uvědomovat, že jde o velké téma. Třeba ti, kteří sledovali opakovaně dramatický převoz někoho blízkého v závěru života do nemocnice, si v některých případech začnou říkat, že by to samé nechtěli zažít,“ vysvětluje záměr právnička Helena Krejčíková, která se stala garantkou projektu s názvem „Dříve vyslovená přání v ČR – jak je správně plnit?“

Dříve vyslovené přání

Pacient mohou ale odmítnout i takovou lékařskou péči, která by je mohla v některých případech udržovat při životě. Do formulářů se se tak často dostává například odmítání krevní transfúze z náboženských důvodů, umělé plicní ventilace, dialýzy či resuscitace v případě stavu ohrožujících jejich život.

Eutanazie? Spojení je zavádějící

Odborníci přesto důrazně odmítají spojovat volbu lékařské péče s eutanázií. Ta se v Česku trestá jako vražda. „Myslím, že zmiňovat jedním dechem eutanazii, ve smyslu ukončení života na žádost pacienta podáním jednorázové smrtelné dávky léků, a dříve vyslovené přání, byť by odmítalo život zachraňující léčbu, je zavádějící,“ míní právnička s tím, že jde podle ní o jiný typ rozhodnutí.

„Dříve vysloveným přáním pacient rozhoduje o péči, která pro něj může v budoucnu připadat do úvahy a buď souhlasí, nebo nesouhlasí s léčbou, která bude vzhledem k jeho zdravotnímu stavu lékařsky indikována. České právo nezná žádnou situaci, v níž by bylo indikováno podat pacientovi smrtící dávku léků v reakci na pacientovu žádost o euthanasii,“ doplnila.

Přestože byl institut dříve vysloveného přání podrobně upraven zákonem už v roce 2012, v Česku je zatím diskuse na takové téma na úplném začátku. Žádné oficiální statistiky sice neexistují, nejstřízlivější odhady ale počítají s tím, že dříve vyslovené přání podepsalo za necelé čtyři roky minimálně desítky lidí. Zájem jde ruku v ruce se zvyšujícím se povědomím o paliativní péči (na kvalitu života orientovanou péči poskytovanou pacientovi, který trpí nevyléčitelnou chorobou – pozn. red.).

Dříve vyslovená přání podepisují především pacienti, kteří před sebou mají podle lékařů poslední dny života. Týká se to například lidí v konečné fázi nevyléčitelného onemocnění. „V takovém případě pacient napíše, že chce, aby byly pokud možno tišeny jeho bolesti a veškeré další obtíže, a že odmítá invazivní zákroky, popřípadě že nechce udržovat život za každou cenu bez ohledu na jeho kvalitu a také si nepřeje převoz do nemocnice,“ popisuje Krejčíková typické příklady toho, kdy je dříve vyslovené přání respektováno.

K podpisu dokumentu žene pacienty i obava z toho, že budou například po vážné dopravní nehodě mnoho let ve stavu hlubokého bezvědomí napojeni na přístroje. Takových případů je ale v Česku zatím jen poskrovnu.

Aby mohli zdravotníci respektovat pacientovo přání, musí se o úředně ověřeném a lékařem podepsaném dokumentu dozvědět. To je ovšem v praxi dost problematické. Neexistuje totiž žádný registr dříve vyslovených přání, kam by mohli lékaři nahlédnout.

Pacientům se proto doporučuje, aby u sebe nosili kartičku se stručnou informací, že mají sepsané dříve vyslovené přání a kde je možné jej dohledat. Pacienti by dokument měli mít doma a u svého praktického lékaře. S jejich přáním by měla být seznámen i někdo blízký.

Například ve Švýcarsku je taková informace na kartě pojištěnce. V některých zemích si pacienti dokonce nechávají na tělo vytetovat zkratku „DNR“ (z anglického „do not resuscitate“ – pozn. red.), aby bylo jasné, že odmítají resuscitaci.

V Česku ale zatím stále chybí zkušenosti, a to jak mezi pacienty se sepsáním žádosti, tak mezi zdravotníky. „O této možnosti vím, ale žádný pacient s tím za mnou nepřišel,“ potvrzuje mizivé zkušenosti praktický lékař ze Sokolova Jan Lukeš. Sám se k věci staví poněkud opatrně. Podobně jako jeho kolegové z oboru se ocitá ve střetu zájmů. Měl by totiž vyhovět přání pacienta, který například odmítá léčbu, a přitom nepodcenit lékařskou péči.

Lékaři mezi mlýnskými kameny

„Lékaři podle mě nemají příliš jasno v tom, co se stane, když přání pacienta budou respektovat,“ vyslovila nahlas obavy zdravotníků primářka Cesty domů Irena Závadová. Strach z případného trestu za neposkytnutí péče je podle ní v mnoha případech silnější než potřeba vyhovět požadavkům pacienta.

K soudním sporům v Česku kvůli respektování dříve vysloveného přání ještě nedošlo. Podle právničky Krejčíkové to však nelze do budoucna úplně vyloučit. I v české praxi totiž dochází ke sporným případům, v nichž se řeší, zda pacient vůbec vyslovil dříve vyslovené přání a zda se má plnit.

„Rozpor se může týkat toho, zda pacient kupříkladu platně vyjádřil svou vůli, když dříve vyslovené přání nikdy nesepsal, ale opakovaně je ústně sdělil rodině. Mohou být spory ohledně toho, zda si pacient přál, či nepřál zavedení žaludeční sondy či napojení na umělou plicní ventilaci a podobně,“ zmiňuje Krejčíková nejasné případy.

Dosud také nepanuje shoda v tom, jestli může být člověk odpojen od přístrojů v momentě, kdy už si další přístrojovou podporu životních funkcí nepřeje. „Není vůbec jednoznačné, zda zdravotníkovi, který pacienta odpojí, nehrozí trestní postih za to, že pacienta usmrtil.“ vysvětluje Krejčíková jeden z důvodů, proč je v dříve vyslovené přání požadující odpojení od přístrojů těžké naplnit v praxi.

„Obecně lze shrnout, že zdravotníci nepociťují dostatečnou právní jistotu, pokud jde o dříve vyslovená přání – co v jakých případech musí, mohou, či naopak nesmí učinit,“ dodává právnička.

Podle zákona nemusí pacientovi vyhovět v případě, že se od podpisu dokumentu stav pacienta natolik změnil, že by mohl změnit také svůj postoj. (více v infoboxu - pozn. red.)

Podle prezidenta České lékařské komory však mají zdravotníci vždycky možnost „únikové“ cesty. „Pokud je lékař přesvědčený o tom, že medicína učinila od podpisu nějaký pokrok, tak dříve vyslovené přání nemusí respektovat,“ upozorňuje na díru v zákoně Milan Kubek, který s institutem kvůli právní nejistotě zásadně nesouhlasí. Platnost dokumentu je totiž nově časově neomezená, dříve byla stanovena pětiletá lhůta.