Protest lékařů chce jistě oslovit tu lepší, vzdělanější část společnosti. Pak by ale člověk očekával, že Milan Kubek bude vystupovat spíše jako lékař než jako odborářský bafuňář. Kdepak. A pokud o tom někdo pochyboval, udělal si jasno v úterý večer, když si Kubek postěžoval, že kampaň očerňující lékaře se podobá husákovské dehonestaci Charty 77.
Že Kubek přestřelil, to neudiví. V této zemi přestřeluje kdekdo. Ale proč si zvolil zrovna příměr s Chartou? Ten příměr musí odradit každého, kdo si lékaře spojuje s humanitní avantgardou, s lidmi typu Františka Langera, Vladislava Vančury či Františka Kriegela. Místo k nim se Kubek blíží k odborářským bossům typu Milana Štěcha.
Stručně pro zopakování. Charta 77 nežádala nic jiného, než aby komunistický režim dodržoval pravidla, která si sám stanovil, respektive sám podepsal. A její dehonestace ze strany režimu se opírala o to, že text Charty nesměl být publikován. Teď řekněte sami: co má s těmito parametry společného protest lékařů? Co s nimi má společného jakkoliv vyjadřovaný odpor proti LOK či akci „Náš exodus, váš exitus“? Jistě, ten odpor se nelíbí každému a může vykazovat rysy dehonestace, ale co má společného s režimním tažením proti Chartě? Musí snad Kubek posílat svá prohlášení do Rádia Svobodná Evropa? Není pouštěn do médií? Chodí za ním do práce agenti BIS?
Česká společnost má vysoký práh slovní tolerance. Toleruje příměry s Hitlerem, osvětimskou lží i nocí dlouhých nožů a jistě bude tolerovat i příměry s Chartou. Nic proti toleranci ani proti příměrům, ale hlídejme trochu jejich racionalitu. Hitlerem se ohánějme jen tam, kde hrozí genocida, a Chartou jen tam, kde hrozí orwellovské umlčení. Chápete to, pane doktore Kubku? Pokud ne, pak hrozí, že z protestujících lékařů uděláte ve společnosti blbce.
