Cdo Tančícího domu vyvěsili teprve nedávno, hovoří velmi jasně: jestli se chcete podívat do nejvyššího patra této ikony moderní architektury, nevyhnete se návštěvě restaurace Céleste.
Tančící dům je zvláštní stavba. Tvar jeho věží, jimž se přezdívá Ginger a Fred, připomíná tančící pár: Ginger je celá ze skla a její dolní část je rozšířená jako v tanci roztočená sukně. Pro restauraci je však dům architektů Franka O. Gehryho a Vlado Miluniće dost riskantní umístění. Nachází se v místech, kudy moc lidí pěšky nechodí, zato tudy jezdí tisíce aut.
S Prahou jako na dlani Do restaurace se dostanete přes malý bar v přízemí. Barman vám přivolá výtah a zavolá kolegům v posledním patře, aby jim oznámil, že se blíží hosté. Rozhled ze sedmého patra je jedinečný – řeku, Hrad i zelené svahy Petřína máte jako na dlani. Kdyby nebyla vidět i půlkilometrová kolona aut směrem ke Karlovu náměstí, člověk by na dopravní zácpu dole na ulici skoro zapomněl.
Céleste je sestrou jednoho z nejlepších podniků v Praze, restaurace Angel. Zdejší kuchyně ovšem není asijská, nýbrž francouzská, a ocitáme se tu o stupínek výš. K tomu patří bílé ubrusy, úslužnější obsluha a mírně vyšší ceny. Tím se Céleste podobá své předchůdkyni, restauraci La Perle de Prague, která tu fungovala od otevření Tančícího domu v roce 1996 až donedávna.
Kdo však navštívil obě restaurace, bude se mnou jistě souhlasit, že Céleste je velkým zlepšením oproti předražené a nenápadité La Perle. Kuchyni velí francouzský šéfkuchař z Bretaně Gwendal Le Ruyet, mezi jehož předchozí profesní zastávky patří například pět let u michelinského šéfkuchaře Alaina Ducasse. Jeho kuchyně – podobně jako styl Sofie Smithové z restaurace Angel – je výrazná a sebevědomá, s důrazem na sezonní ingredience. Jeden z číšníků mi doporučil, abych jako předkrm zkusila studenou polévku ze zeleného salátu. Nebylo třeba – měla jsem to v plánu. Pro studené polévky mám slabost, a tahle zněla obzvlášť zajímavě: velouté (275 Kč) ze zeleného salátu s restovanými šneky a estragonovou pěnou. Šlo o hustou polévku špenátově zelené barvy a výrazné chuti čerstvého salátu. Mohla být sice trochu víc osolená, ale vlastně to nevadilo, protože šneci byli chuťově velmi výrazní (z nějakého důvodu jsem v nich cítila lehkou příchuť slaniny). Skvěle sladěný pokrm doplňovalo pár lístků čerstvého salátu a maličké křupavé krutony.
Tomu říkám moderní francouzská kuchyně! Šéfkuchař Le Ruyet zachoval klasické kulinární techniky a poctivé omáčky svého předchůdce plné chutí, ale jídla jsou lehčí a v nejlepším slova smyslu prostší. Často se uhlovodanů zbaví úplně – například tresčí filé pečené na pánvi (jako součást dvouchodového obědového menu za 450 Kč, tříchodového menu za 550 Kč) připravil podobně jako hovězí bourguignon – s hustou omáčkou z červeného vína, nakládanými cibulkami a žampiony. Bez brambor, a tedy dietně.
Stejně svěží byl i další rybí pokrm – grilovaný filet z jesetera (625 Kč), který se výborně hodil do současného jarního období. Podávali ho s grapefruitem, čerstvými ředkvičkami a pyré z mladého hrášku, které vzdávalo hold hráškové kaši, jaká obvykle doplňuje fish & chips v anglických pubech. Jeseter byl připravený skvěle, ale citrusová omáčka zanechávala v ústech nepříjemnou hořkou pachuť, jako by se do ní omylem přimíchal kousek kůry.
Vlastní chleba. A jaký!
Pokud jste zapřisáhlí milovníci uhlovodanů, nezoufejte. V Céleste pečou vlastní chleba, a je skvělý. Mohli jsme si vybrat mezi chlebem s rozmarýnem, bílým sezamem a cibulí či černým sezamem a chlebem žitným. Konečně lepší restaurace, která neodebírá chleba z pekárny Mansson na Starém Městě jako všechny ostatní.
Zdá se, že Céleste chce dělat věci jinak a lépe. I jejich dezertní menu je plné překvapení, jako například naprosto božské fialové hrušky s granitou z červeného vína, mascarpone a slaným bretaňským biskvitem (195 Kč). Známý, který tu se mnou byl na večeři, tvrdí, že pečené jehněčí s bílou ředkví a artyčoky (595 Kč) bylo nejlepší, jaké kdy v Česku jedl. Číšník nám s hrdostí v hlase oznámil, že jde o moravské jehněčí z biofarmy, ne o maso, které přicestovalo odněkud z Nového Zélandu. A k jídlu si tady kromě dražších dovážených vod můžete dát dokonce i českou mattonku a bonaqu.
Obsluha byla během obou mých návštěv velmi dobrá, jen snad trochu příliš horlivá. Protože jsem byla odhalena číšníkem, který mě znal z mých častých návštěv Angelu, nemůžu s jistotou říct, jestli se stejně chovají i k ostatním zákazníkům. Nemám ale pochyb o tom, že obsluha v Céleste se bude chovat profesionálně a vřele ke každému, kdo vkročí do jejich restaurace vyvedené v rafinované fialovo-šedé barevné kombinaci.
Až sem půjdete, nechte se usadit v části restaurace ve věži Ginger. Stěny jsou tu ze skla a je odsud jasnější výhled. Anebo si můžete pronajmout opravdu výjimečně působivý soukromý salonek o patro výš. Můžete tam večeřet ve dvou, ale vejde se sem až dvacet lidí a dá se odsud vyjít na kruhovou terasu na špičce Freda. Odtud můžete město pozorovat na čerstvém vzduchu.
Až vyjdete z restaurace, nevyhnete se oné hrozné křižovatce. Není to zrovna nejhezčí začátek večerní trávicí procházky... Naštěstí však tou dobou budete tak opilí dobrým jídlem a magickými výhledy, že vám to s největší pravděpodobností bude jedno.
***
gurmánská bomba překvapivě dobré průměr nic moc raději se vyhnout Recenze je nezávislá, náklady platí výhradně redakce Lidových novin.
Céleste Restaurant
Tančící dům Celkový dojem
Rašínovo nábř. 80, Praha 2
Tel.: 221 984 160 Jídlo
www.celesterestaurant.cz
Obsluha
Laura Baranik
recenzentka restaurací Atmosféra
www.praguespoon.com
