Na nádvoří Musea Kampa je deska s poněkud buditelským nápisem „Přežijeli kultura, přežije národ“. Lid nádenický cosi stěhoval z jednoho rohu zmíněného nádvoří na druhý. Hele, vole, prej přežije-li kultůra, slabikoval jeden ze zástupců lidu. No to je fakt dobrý, kultůra přežije, ale my chcípnem, protože nebudeme mít co žrát, dokončil nosnou myšlenku. Vox populi, vox dei, že. Kultura je lidu, zdá se, ukradena a nehnuli by pro ni prstem. Házejí ji na jednu hromadu s novými tanky a stíhačkami. Je to ale chudinka ta kultura, lid na ni kašle, tři strany, které vyhrály, k ní mají vztah jako zlá Holena k Marušce: táhni do lesa a sežeň jahody a poraď si jak umíš.
Jenže dvanáct měsíčků tak nějak není k dispozici. Před volbami se zástupci tří pravicových stran byli v prsa, jak je pro ně rezort strategický. Je tři dny po a ještě o něm nepadla ani zmínka. Že mohlo být hůře? Ale ano. Mohl přijít zlý Jandák, který už se těšil, jak všechny vyhází a všechno zruší. Tak mu tedy sklaplo. Ale jen jestli nás čeká něco podstatně růžovějšího, musíme přece šetřit a šetřit, nebo dopadneme jako v Řecku. A kultura už vůbec nemůže být černá díra, protože na černé díry a tunely jsme všichni strašně „vošajstlich“, jak říkávala babička.
O autorovi| Jana Machalická redaktorka LN
