A přece se učí! Setkat se a zkoušet je velká radost, říká dirigent Marko Ivanovič

Dirigent Marko Ivanovič, kterého v druhé půli večera vystřídá šéfdirigent České filharmonie Semjon Byčkov, připomíná, že společným jmenovatelem koncertu je optimismus.

Lidovky: Hrát v přímém přenosu a bez publika může být pro mladé hudebníky stresující. Dát se vést nejen svým stálým dirigentem, ale také Semjonem Byčkovem, v budoucnu možná jejich „velkým šéfem“, dostanou-li se do České filharmonie, je výzva. A konečně být tlumočníky poslání koncertu, jímž má být hold těm, kteří pečují o vzdělání, je rovněž významný úkol. Jak tuto odpovědnost nesou?Už před patnácti lety jsme s muzikologem Petrem Kadlecem začali pořádat velké edukační koncerty zaměřené na studentské publikum. V každé sezoně jsme uskutečnili cyklus čtyř koncertů pod názvem Čtyři kroky do nového světa a na každém z nich jsme se pokoušeli publikum interaktivní a pokud možno hravou formou seznámit s nějakým zajímavým a zásadním symfonickým kusem. A už od začátku jsme chtěli, aby i orchestr, který bude dílo předvádět, byl studentský.

Zpočátku jsme se opírali o zavedená a známá amatérská studentská tělesa, především o Pražský studentský orchestr profesora Mirko Škampy. Časem jsme se ovšem rozhodli usilovat o větší profesionalizaci a tak jsme – s podporou České filharmonie, která se našeho projektu ujala – začali oslovovat studenty středních a vysokých uměleckých škol nebo i mladé profesionály.

V posledních letech se nám konečně podařilo dosáhnout toho, že má náš orchestr stálou sestavu, která se vždy s novou sezonou lehce promění. Ruku v ruce s tímto vývojem šla pochopitelně i stále se zvyšující kvalita a v orchestru nyní panuje nadšení, zdravé sebevědomí a zároveň i ambice přesvědčit o své kvalitě i širší veřejnost. Sobotní koncert je tedy v tomto směru vítanou příležitostí, na kterou se všichni moc těší, a myslím, že trému si zatím připouští jen málokdo.

Lidovky: Program je pestrý a dost náročný – Suk, Dvořák, Janáček a Wagner, Beethoven, Verdi. Měli jste už možnost takto se představit?
Dosavadní koncerty České studentské filharmonie byly poněkud atypické. Většinou se nazkouší jedna, zhruba třičtvrtěhodinová skladba. První půlka koncertu bývá moderovaná Petrem Kadlecem a mnou, hrají se ukázky a spolu s publikem se všelijak rozebírají. Ve druhé půlce se skladba zahraje v kuse. I náš sobotní koncert bude moderovaný, ale přesto jde o plnohodnotný celovečerní program a navíc docela náročný a pestrý – jak žánrově, tak personálně: dva dirigenti, sólista... Takže ano – je to výzva.

Vyvstává tady navíc otázka, proč jsme zvolili zrovna šest kratších kusů místo, řekněme, jedné ucelené symfonie. Smyslem tohoto koncertu je mimo jiné přesvědčit o smysluplnosti a výjimečnosti takzvané vážné hudby i publikum, které k tomuto žánru teprve hledá cestu. Navíc zde máme možnost ukázat i edukační vazby mezi jednotlivými skladateli – Verdi byl například velký obdivovatel Wagnera, Janáček Dvořáka, Suk byl přímým Dvořákovým žákem a jeho pochod V nový život lze s trochou nadsázky označit za skladbu vlastenecky výchovnou.

Všechny skladby sobotního večera ale mají, podle mne, společného jmenovatele. A tím je optimismus. Ne vždycky úplně samozřejmý a prvoplánový, ale pokaždé velmi upřímný.

Lidovky: Chcete dát impulz patrně mladým posluchačům k poslouchání a pěstování hudby, která je jistě průvodcem do vyšších sfér vnímání světa a nadhledu nad realitou, a míníte zřejmě také zdůraznit, jaký význam má vzdělávání a jak nebezpečné je v této oblasti rezignovat?
Osobně považuji proces vzdělávání za celoživotní záležitost. Je to vlastně taková cesta osobního růstu, která nám pomáhá nejen k individuálně kvalitnějšímu životu, ale i ke kultivaci a rozvoji celé společnosti. A zrovna aktivní poslech kvalitní, hluboké hudby může být jedním za způsobů, jak si neustále rozšiřovat obzory a nakonec lépe porozumět sobě a světu kolem nás.

Lidovky: Jak propojíte hudbu a hráče s moderátory režisérkou Alicí Nellis a youtuberem Karlem Kovy Kovářem? Nepůjde asi o tradiční „výchovný“ koncert.
Koncert by to měl být netradiční v každém ohledu a volbou moderátorů jsem vyloženě nadšený. Oba se ukázali být velice zapálení jak pro samotné téma koncertu, tak i pro hudbu, která na něm zazní. Hlavní iniciátor koncertu Petr Kadlec však zatím mě i muzikanty udržuje tak trochu ve stavu blažené nevědomosti, takže jsem sám zvědav na konkrétní podobu moderátorských vstupů a trochu se obávám, že se na nás chystá nějaká překvapivá kulišárna…

Lidovky: Českou studentskou filharmonii můžeme chápat jako přípravu mladých muzikantů k působení ve velkých orchestrech, třeba filharmonii „dospělé“?
Ano, i tak lze smysl našeho orchestru vnímat, i když je mezi námi i řada lidí, kteří už do profesionálního života vykročili. U nich zase vnímám radost z toho, že si můžou zamuzicírovat s kolegy, se kterými by se jinak na pódiu nepotkali, zahrát si a hlouběji proniknout do některé své oblíbené skladby nebo třeba potkat se s takovými legendami, jako jsou například dirigenti Simon Rattle nebo Semjon Byčkov.

Lidovky: Co vlastně může dělat studentský orchestr v době zavřených škol a koncertních sálů? A co dirigent?
Doba je to složitá pro všechny, hudebníky nevyjímaje. Všichni si uvědomujeme, že sebedokonalejší „stream“ nebo TV přenos nemůže nahradit setkání s živým publikem. Snažíme se nějak zaplnit volný čas, přemýšlíme o změně povolání, hledáme motivaci pro každodenní cvičení na nástroj. A tak když se najednou objeví možnost setkat se s kolegy a společně zkoušet, je to prostě veliká radost. No a když dirigent dostane pod ruku orchestr plný mladých, zapálených, talentovaných a pozitivních lidí – co víc si může přát?