Jako kdyby nezestárli ani o rok. Díky hologramům může koncertovat ABBA i zesnulý Michael Jackson |
Přestože se ABBA nikdy oficiálně nerozpadla a v roce 1983 pouze „přerušila“ kariéru, dlouho bylo sympatické, jak se k nabídkám na znovuobnovení činnosti stavěla. Odmítla dokonce miliardu dolarů, která jí byla za případné comebackové koncertní turné nabídnuta, tomu by na této planetě odolal skutečně jen málokdo. A to včetně těch nemnoha dalších, kterým vlastně po desítky let chodí nepředstavitelné tantiémy za tvorbu z vrcholných let, protože se jejich písně neustále hrají v rádiích a vydávají.
O osm let později, jako by z křišťálové koule vyčetl, co se bude dít za pár let, se Björn Ulvaeus nechal slyšet, že ABBA už nikdy společně nestane na koncertním pódiu. Což z dnešního pohledu působí skutečně vizionářsky a předpověď je to jak z pohádky o chytré horákyni. Protože aktuální comeback, a comeback to je skutečně ve velkém a vlastně opravdový, tomu přesně odpovídá: činnost obnovena je, ale na pódiu se kapela naživo neobjeví.
V roce 2018 pustila ABBA do médií zprávu, že nahrála nový singl. Jako zastara, tedy s dvěma písničkami, i to vlastně dokresluje dokonalou retropodobu celé věci. Jedna píseň je balada I Still Have Faith in You, druhá taneční disco písnička v typicky abbovském duchu Don’t Shut Me Down.
Singl vyšel ovšem až letos v září, kdy už kapela měla naskládáno a nahráno na celé album, a to včetně další singlovky Just a Notion, která dokonce vznikla a původně byla nahrána v roce 1979 pro album Voulez-Vous, z něhož nakonec vypadla. Fragmenty původních stop ovšem producenti Björn a Benny použili i v aktuální nahrávce.
V té době už se začalo napětí před vydáním kompletní novinky šroubovat na maximum, objektivně je třeba uznat, že se kapele a jejímu týmu podařilo vzbudit skutečně světový zájem.
Odpověď na otázku, čím je očekávání odměněno, nemůže být jiná: ti, kteří se těšili na další album „typické“ Abby, se dočkali na sto procent. A ti, pro které je tahle kapela ztělesněním sedmdesátkového a zčásti i osmdesátkového „konce hudby“, vlastně také. Nejposlouchatelnější je ABBA v baladách, to je nadčasový formát a v jeho rámci se dá snést i retro přístup v aranžmá a celkovém zvuku. V tanečních písních ty staré syntetické zvuky skutečně snese jen opravdový fanoušek téhle hudby a s ní spojené doby, případně „ctitel hudebních pokleslostí“.
Některé písně pak už působí vysloveně parodicky. V takové Keep an Eye on Dan český posluchač nemůže přeslechnout, že by se skvěle hodila na (v některých kruzích kultovní) soundtrack k seriálu Návštěvníci (mimochodem z roku, kdy se ABBA cvičně rozešla), což trochu odvádí pozornost od v rámci tohoto příběhu vlastně docela silného textu o rozvodu. Komplexní problém strávit je i závěrečnou hymnickou Ode to Freedom, té k dokonalosti chybí už jen hrdinný baryton Daniela Hůlky. A Little Things? Tu jako by uvařili Monty Python’s podle vlastního receptu na vánoční kýč jak bič. „Píšťalky a cinkátka jsou málo? Přihoď dětský sbor. Ještě něco chybí? Tak si vzpomeň, co ti zpívala babička...“
To patrně nejbizarnější na celém projektu je ale to, co propukne v květnu příštího roku a potrvá přinejmenším do konce roku: „koncertní“ show v londýnském Olympijském parku královny Alžběty, kde se za doprovodu desetičlenné živé kapely budou producírovat hologramy Björna, Bennyho, Agnethy a Fridy. Těžko dělat účet bez hostinského. Ano, jistě to bude technicky dokonalé, možná i emocionálně úchvatné. Ale není to přece jen trochu směšné? V Jurském parku zhmotnili dinosaury, protože jiná šance nebyla. Ale opravdu se ABBA bojí, že by jejím fanouškům vadilo pár vrásek ve tvářích idolů navíc?
