21. června 2017 10:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Multikulturalismus máme v DNA, říká kapelník Afro Celt Sound System

  • Poslat
  • Tisk
  • Redakce
  • 0Diskuse
Afro Celt Sound System (Simon Emmerson druhý zprava) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Afro Celt Sound System (Simon Emmerson druhý zprava) | foto: Tom Oldham

Afro Celt Sound System, jež vede hudebník a producent Simon Emmerson, patří od roku 1995 k vizionářům multikulturních fúzí. Letos budou jedněmi z hvězd festivalu Colours of Ostrava, na který se vracejí po sedmi letech. Minulé vystoupení má kapelník v čerstvé paměti.

Za klíčový okamžik vzniku kapely prý považujete návštěvu u zpěváka Baaba Maala v Senegalu. Jak hodně máte ty okamžiky ještě v paměti?
Na svou první návštěvu Afriky v roce 1991 si pamatuju, jako by to bylo včera. Byl to pro mě naprosto zlomový okamžik. Africkou hudbu jsem ale objevil daleko dřív na londýnské punkové scéně. Zamiloval jsem si západoafrický kytarový styl a už na začátku 80. let jsem z něho čerpal v kapele Weekend. Baaba Maal mě pak zasvětil do umění hry na harfu koru a obecně do kultury a spirituality západoafrických griotů, což mi vzápětí otevřelo cestu i k tradiční britské a irské hudbě.

Váš soubor lze bezesporu považovat za důležitý vklad do diskuse o britské multikulturní společnosti. Vždyť se v něm sešli Skotové, Angličané, Pákistánci, Senegalci, Irové...
Ano, multikulturalismus máme vepsaný v DNA. Je to naše základní politická a sociální hodnota. Nejde o pouhou filozofii, my tak skutečně žijeme. I proto bereme nárůst rasismu a extrémně pravicových hnutí tak vážně. Já sám proti fašismu bojuji už od svého punkového období v roce 1977, kdy jsem působil v hnutích Rock Against Racism a Red Wedge. S „Afrokelty“ jsme se nikdy nebáli vyjadřovat k politickým otázkám a někteří z nás se zcela otevřeně považují za kulturní a politické aktivisty.

Bylo pro „Afrokelty“ v začátku důležité, že mají podporu rockových hvězd Petera Gabriela a později Roberta Planta?
Peteru Gabrielovi vděčíme opravdu za hodně, díky němu jsem měl příležitost kapelu vůbec založit. On a lidi z jeho vydavatelství Real World snad jako jediní věřili, že má budoucnost. K Robertu Plantovi jsme se dostali přes Johnnyho Kalsiho, se kterým se znal z Transglobal Underground. Podpora od Petera, Roberta, ale také Sinéad O’Connor nám velmi pomohla dostat se na mezinárodní scénu a jsme jim za to velmi vděční.

Na novém albu Source vytáhl Afro Celt Sound System opět velice silné nové trumfy. Třeba dudák a raper Griogair se zdá se být velkou posilou.
Seznámili nás s ním členové skotské skupiny Shooglenifty, kteří mimochodem stáli u začátků „Afrokeltů“. Má ohromný hudební talent a navíc ho pojí silné bardské pouto se skotskou vysočinou, kde žije. Jeho oddanost a vhled do kultury předků jsou naprosto fascinující. A zároveň je kovaný v hip hopu a jazzu. Pro „Afrokelty“ se zkrátka narodil. Skotsko teď prochází obdobím kulturní a politické renesance a většina progresivní keltské hudby se rodí právě tam. V polovině 90. let to táhli například Shooglenifty, The Peatbog Faeires nebo Martyn Bennet, teď na ně navázal Griogair. Skotsko navíc, na rozdíl od Anglie, vzalo za svou myšlenku multikulturalismu a novodobé evropské sounáležitosti.

Hráč na koru N ́Faly Kouyate a bubeník Moussa Sissokho jsou v sestavě kapely stálicemi. Nově jste přizvali ženský sbor Les Griottes z Guineje. Uvažovali jste nad vkladem griotské tradice do keltské hudby jinak než dříve?
Spojení mezi griotskou a keltskou tradicí pro nás nikdy nepřestane být důležitým tématem. Třeba Griogair je jím naprosto fascinovaný. Sám je zástupcem bojovníků za zachování původního skotského jazyka, gaelštiny, kterou plynule mluví. Tvrdí, že když přijdete o jazyk, a tím o příběhy a písně, které se v něm vyprávějí, ztratíte svou identitu a respekt. Stejnou filozofii vyznává N ́Faly, protože souvisí se západoevropskou griotskou tradicí.

Zdá se, že zvuk Afro Celt Sound Systemu ubral na technu a tanečních beatech a klade větší důraz na akustické nástroje. Šlo o záměr?
S techno soundem jsme to úplně nezabalili, opravdu se nemusíte bát, od elektroniky jsme se neodstřihli. Na albu Source jsme jen umožnili všem africkým a asijským vkladům dýchat víc v přirozenější akustické podobě. Chtěli jsme albem oslavit dvacet let, dát prostor všem hudebníkům a stylům a neomezit se jen na pár vyvolených.

Když jste na Colours vystoupili v roce 2010, doprovázelo vás hromobití, blesky a déšť. Váš tehdejší zpěvák Iarla O ́Lionáird pak při další návštěvě festivalu vypravoval, že to pro vás byl jeden z nejlepších koncertů. Když Colours oznámili vaše letošní vystoupení, mnoho návštěvníků festivalu napsalo, že na ten koncert nikdy v životě nezapomenou.
Vidím před sebou rozdováděný dav v přívalovém dešti! Pamatuji si, že si to Iarla hodně užíval, mezi ním a publikem vzniklo úplně magické napojení. Hlavou se mi honilo, že snad častěji hrajeme pro mokré publikum, než pro suché. Naše nejlepší koncerty na Glastonbury se taky odehrály v přívalových deštích a bahně. To je ale keltská, nikoli africká záležitost.

Festival se od té doby přestěhoval do unikátního industriálního areálu. Většina z vystupujících tvrdí, jak jim to prostředí dodalo obrovskou energii. Těžko si představit, co nastane, až se spojí s tou vaší.
Tak především, já se na nový areál nesmírně těším. A diváci ať se připraví na skvělou show a tanec. Jsme jednotní, jsme silní, jsme bojovníci za multikulturalismus a společně se postavíme rasismu. Jsme noví Evropané.

Jiří Moravčík, autor je hudební publicista
  • 0Diskuse