Pátek 29. března 2024, svátek má Taťána
130 let

Lidovky.cz

Akademický sochař Jaroslav Róna. Tvrdohlavý čím dál víc

Kultura

  6:00
PRAHA - Měl Franz Kafka orlí nos? I takové otázky řeší Jaroslav Róna na své nové výstavě na Staroměstském náměstí, kde účtuje s uplynulými dvaceti lety. Naposledy v takovém rozsahu vystavoval v roce 1997.

Jaroslav Róna, výstava, Dům U Kamenného zvonu, Galerie Hlavního města Prahy foto:  Petr Topič, MAFRA

Malá hádanka na úvod. Co je to? Pochází to z pekla, je to zlé, má to asijské rysy a mezi nohama penis? Socha čerta od Jaroslava Róny, která seděla dva roky na kolonádě v Karlových Varech, než kvůli ní uspořádala radnice referendum, jestli ji má město natrvalo odkoupit, nebo se jí zbavit. Nakonec převážil odpor šesti stovek obyvatel, kteří jí vyčetli zmíněné vlastnosti.

Po téměř dvoumetrovém sedícím čertovi pak skočila galerie v bývalých lázních v Liberci a po jeho kopii ještě dům U Kamenného zvonu na Staroměstském náměstí v Praze, před kterým teď tento půltunový pekelník sedí a láká dovnitř na výstavu Róna 1997–2017. Ta začala minulý týden a potrvá do konce října.

Jaroslav Róna, výstava, Dům U Kamenného zvonu, Galerie Hlavního města Prahy
Jaroslav Róna, výstava, Dům U Kamenného zvonu, Galerie Hlavního města Prahy

Socha bez nohy

Šedesátiletý malíř a sochař jí navazuje na tu předešlou, jež se pod názvem Sochy a obrazykonala na stejném místě přesně před dvaceti lety. Aby byl dojem co nejdokonalejší, vyšel zároveň katalog, který svým designem odkazuje na ten předešlý od Aleše Najbrta. Pokud je člověk drží v ruce, má pocit, že svírá první a druhý díl jedné knihy.

Když zbude jen díra ve zdi. Průvodce po zmizelých sochách

Róna toho za posledních dvacet lety stihl opravdu hodně. Ať už jde o známý Pomník Franze Kafky na Starém Městě v Praze, jezdeckou sochu Jošta Lucemburského v Brně (ano, to je ta, pod níž si téměř každý dělá selfie), plastiku Stisk (Industrial I.) v pražské Šárce, Davida a Goliáše v Chebu, nebo Mytickou loď na nábřeží v Bratislavě, která tiše pluje nad valícím se Dunajem a doplňuje nedaleký bytový komplex nizozemského architekta Ericka van Egeraata. „S Davidem Vávrou jsme k ní ještě přistavěli stupňovitý podstavec, aby si měli kde sednout milenci na rande,“ líčí na dvoře galerie Róna.

Kromě toho jsou na výstavě k vidění jeho obrazy, kresby, ilustrace, bronzové i dřevěné plastiky nebo deníky z cest. Bez nadsázky se dá říct, že tu Róna téměř vytéká z oken, i když má galerie dvě patra, přízemí a dvorek. Sochařova plodnost ale s sebou přinesla také problémy. Například do jednoho ze sálů měla přijít bronzová plastika Robot Marvin, ale když se s ní pokoušeli vytočit ve dveřích, zjistili, že by se jí musela uříznout a pak zase přivařit jedna noha. Na to Róna ještě přistoupil, ale když se nakonec přišlo na to, že by ty nohy musely být dvě (ze šesti), zůstal robot na dvoře a do prvního patra se stěhoval štíhlejší Měsíční rytíř.

To je také nejnovější dílo, jež sochař kvůli bolestem zad dokončil až těsně před vernisáží a dlouho tak napínal tým galerie, zda bude.

Jaroslav Róna, výstava, Dům U Kamenného zvonu, Galerie Hlavního města Prahy

Záhada Kafkova nosu

Životní příběhy některých Rónových děl jsou vůbec zajímavé. Tak například Franz Kafka sedící na ramenou postavě z novely Popis jednoho zápasu – Róna na něm začal pracovat v době, kdy už dvacet let obýval ateliér na Nových židovských hřbitovech na Olšanech a často chodil okolo spisovatelova hrobu.

Stále ho totiž trápila otázka Kafkova nosu. Na všech dochovaných fotografiích je zabraný zepředu, ale jak asi vypadal z profilu? Měl typickou skobu, či ne? Nakonec to riskl a literátovi vymodeloval orlí nos. „,Tři roky okolo toho chodím a až teprve teď jsem to vzal na milost,‘ řekl mi pak na to jednou Olbram Zoubek,“ vzpomíná sochař.

Místo komínů termitiště

Jindy zase Rónu pozvali do ostravské Nové Karoliny, aby umělecky pojednal větrací komíny z dolů. Sochař je skryl do dvou termitišť, a ještě k nim navrhl dvě několikametrové žirafy se sprchovými hlavicemi místo hlav. Z nich měla v parnu stříkat voda a zároveň měly v noci barevně poblikávat.

Z realizace nakonec sešlo, ale jedna z žiraf se nyní stěhuje na pražskou Pankrác, kde by měla za dva roky oživit nové kancelářské centrum. Bude jasně červená a deset metrů vysoká. „Když jsem na ní začal pracovat, přišli za mnou místní lidé, jestli bych jí neudělal vyšší nohy. Že by pod ní také rádi procházeli jako Brňané pod Joštem,“ říká umělec. Vyšel jim vstříc, i když bude socha nakonec bez vodních a světelných efektů.

Róna je typ umělce, který se vždycky vymykal dobové módě. To mu ostatně vyčítali kritici už při jeho předchozí velké výstavě v domě U Kamenného zvonu v roce 1997. Dvacet let ale ukázalo, že tento spoluzakladatel Tvrdohlavých, člen Tros Sketos, herec divadla Sklep, scénograf filmu Amerika a jedné ze znělek karlovarského filmového festivalu ví, co dělá. Kdo by chtěl do jeho mytizujícího světa plného vzpomínek na budoucnost proniknout ještě hlouběji, má možnost v dokumentu Odvaha, jejž o něm natočil Pavel Štingl a který je na místě také k vidění.

RÓNA 1997–2017

Kurátorka: Olga Malá

Dům U Kamenného zvonu, GHMP, Praha, do 29. října

Autor: