Pátek 4. prosince 2020svátek má Barbora 3 °C oblačno Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Albatros Media: Sázka na inteligentního čtenáře se vyplácí

Petr Onufer | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Petr Onufer | foto: Jindřich Mynařík, Lidové noviny

Albatros, český nakladatelský gigant, který vznikl v roce 1949 a od té doby vydal více než deset tisíc titulů – zejména dětské literatury – se zhruba před dvěma lety dostal do značných, zejména finančních, potíží. Zavřít anebo pokračovat?

Zavřít anebo pokračovat?, to byla základní otázka krizového týmu. Od té doby se nakladatelství oklepalo, doslova povstalo jak Fénix z popela a dál přináleží k pilířům českého knižního trhu.

Letos se změnilo v mediální společnost, poupravilo název na Albatros Media a k tradiční značce Albatros přidalo i tři zbrusu nová nakladatelství – Plus pro dospělé čtenáře, Cooboo pro teenagery a Edici České televize. Na nové strategii se podílí i Petr Onufer (33), šéfredaktor nakladatelství Plus.

Petře, vy jste v literárních kruzích znám jako esejista, elitní překladatel Jacka Kerouaka, Michaela Chabona či Williama Faulknera. Přednášel jste na Filosofické fakultě, debaty s kolegy kritiky někde v hospodě bývaly váš denní chleba. Dnes jezdíte v obleku po veletrzích, vysedáváte nad účetnictvím, bádáte nad manegementem, z porady letíte na schůzi... je to změna?
Překladatel žije trochu jako mnich. Práce, kdy součástí vydávání je byznys, určitě změnou je. Překládání se samozřejmě vzdát nehodlám, ovšem toho mnišského života jsem někdy měl už po krk. To hlavní, touha dostat co nejlepší knihy k co největšímu počtu čtenářů, mě teď naplňuje stejně, tady v kancelářské budově na Pankráci, jako třeba na fakultě. Nízkonákladových podniků, jako je třeba Triáda nebo Revolver Revue, si velmi vážím, ve společnosti Albatros Media se ale moje práce díky solidní distribuci může dostat k mnohem širšímu publiku. Cílem je změnit nebo alespoň narušit situaci, která se v Čechách už stabilizovala, totiž, že náročnější publikum žije ve skoro neprostupné ohradě. Dobrá knížka musí mít šanci dostat se dál. Pokud v Albatrosu vydáme knížku pro náročnějšího čtenáře, víme, že se k ní může dostat na malém městě, v Písku, Opavě či v Liberci, nejen v centrech, což je stále Praha a Brno. DVD a CD, která vydáváme společně s Českou televizí, takový problém nemají. Náročnější knížky musí o své čtenáře ovšem pořád tvrdě bojovat.

Co je tím náročnějším čtením?
Třeba vynikající eseje o literatuře České typy od Josefa Jedličky. Jedlička je autor srovnatelný s Janem Zábranou či Bohumilem Hrabalem, je ale méně známý. To se pokoušíme napravit. V nakladatelství Plus, které vedu, chystáme vedle tradičního mainstreamového čtení takové klasiky, jako je třeba Graham Greene či Franz Kafka; v edičním plánu na příští rok máme i dva nositele Nobelovy ceny za literaturu: Portugalce Jose Saramaga a Japonce Kenzabura Óe. Snažíme se zároveň upozornit i na české autory: do čtenářského povědomí třeba vracíme zběsilý románový debut Petra Placáka Medorek z poloviny osmdesátých let, včetně původních ilustrací Pavla Reisenauera, k výročí komunistického puče chystáme brilantní román Jaroslava Žáka Konec starých časů, který neuvěřitelně zábavně, ale zároveň mrazivě popisuje únorové události r. 1948. Pokoušíme se pracovat i s mladými autory: budeme třeba vydávat knihu založenou na blogových zápiscích Jiřího Vaňka, v internetových kruzích známého pod přezdívkou Fiksu Pojka.

Zní to jako skvělá strategie, ale knihkupectví jsou zaplavena spíše mořem čtiva.
Ano. Mimo jiné za to může i mediální lhostejnost, neochota kulturních rubrik pídit se, neochota nakladatelů riskovat. Přičemž ani při těch nízkonákladových titulech není nutné prodělat. Sázka na inteligentního čtenáře se vyplatí. Jen musí o knize vědět, musí se k ní bez nesnází dostat.

Kolik je náklad, při kterém neproděláte?
Přijde na to, o jakou knihu jde; u některých titulů se dostaneme na nulu už při prodeji tisíce kusů.

Skoro jako v samizdatu!
Co bude tím čtením pro fajnšmekry a co bude mít masový úspěch, ale nikdy nelze stanovit s jistotou. Výborným překvapením bylo třeba vydání komiksu Red Meat od Maxe Cannona. Je to dost nezvyklý krutý humor, černobílá statická kresba, velká provokace. Cannonovo umění má styčné body třeba s filmy Davida Lynche. Poklidné americké městečko, kde pod povrchem doutná peklíčko. Netušili jsme, že se ho v Česku prodá tolik. Tenhle risk vyšel báječně. Mezi autory detektivních románů jsme zas celkem nedávno vrátili amerického autora drsné školy, Mickeyho Spillanea, přičemž sázíme na povědomí, které tu svými detektivkami vytvořil Raymond Chandler. Strategie naší společnosti je následující: čtenář by měl vyrůst na kvalitních titulech Albatrosu, jako jsou Děti z Bullerbynu, Medvídek Pú nebo Mumínci, pak prožít pubertu za doprovodu poněkud drsnější produkce nakladatelství Cooboo, které chystá třeba knihy o tajemné Emily Strange nebo komiksy se Snoopym, a v dospělosti dospět ke knihám vydávaným pod hlavičkou nakladatelství Plus.

Nejprve se tedy publikace společnosti Albatros Media objeví v dětských knihovničkách a potom...
Věříme prostě, že čtrnáctiletý, patnáctiletý čtenář se na základě kvalitních knih z Albatrosu lépe orientuje, nemusí se brodit mořem čtiva, a proto zůstane u nás.

Mně se to stalo. Co dalšího chystáte z české produkce?
Za zmínku stojí literárněkritická edice Speculum, v níž mimochodem vyšel už zmiňovaný Josef Jedlička či eseje anglisty Martina Hilského: kritika provokuje myšlení, debatu, je impulsem pro literární život, jakýmsi kváskem. Příspěvkem k současnému českému přemýšlení o knihách proto bude třeba publikace Bourání posvátných krav, sestávající z obrazoboreckých esejí od velkých kritiků o velkých autorech: F. X. Šalda o Karlu Čapkovi, Bedřich Fučík o Fráňovi Šrámkovi, Jan Lopatka o Milanu Kunderovi, Andrej Stankovič o filmové nové vlně, Michael Špirit o Arnoštu Lustigovi...

Spíš než jako příspěvek k přemýšlení mi to připadá jako řezničina. Předem anoncujete, že ty posvátné krávy chcete bourat...
Jde tu spíš o střet velkých literárních osobností, o jiskření, když o sebe křísnou dva literární světy. Navíc platí, že velcí kritici se zaměřují na velké terče. A třeba se pletou. Šalda se často mýlil, ale přesto ho čteme. Plus dá kritikům šanci a názor si čtenář už udělá sám.

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Umírají lidé, kteří mohli žít, říká lékař a spoluautor výzvy Jiří Sagan

Jiří Sagan, vedoucí lékař JIP z Kliniky infekčního lékařství FN Ostrava | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Jedním ze tří autorů výzvy k ­lidem, aby dodržovali hygienická opatření, a zároveň žádající některé lékaře, ať je...

Svou sportovní kariéru považuji za ztrátu času, hodnotí minulost Hlaváčová

Yvetta Hlaváčová Tulip | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Držitelka světového rekordu v přeplavání kanálu La Manche pokořila řadu dalších met a získala spoustu významných...

Většina pacientů s covid-19 má mírný průběh nemoci. Ale co to znamená?

ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Premium Při pravidelné aktualizaci počtu lidí nakažených covidem-19 ze všech stran slyšíme, že většina pacientů má mírný průběh...

Dvě mámy, tři děti: Testujeme kosmetiku sebamed pro citlivou pokožku
Dvě mámy, tři děti: Testujeme kosmetiku sebamed pro citlivou pokožku

Vyzkoušeli jsme kosmetickou značku sebamed na naše citlivé a suché pokožky. Naše Hanka otestovala řadu BABY s malou Emičkou, do testování se však...