Po celý den probíhají ve Staré radnici workshopy vedené studenty výtvarných škol, ale i mistry tohoto řemesla. Dílen se nadšeně účastní především děti, které si odnášejí své „první autorské DVD“. Stačí jen trocha trpělivosti a soustředění, které jsou pro tuto „nimravou“ profesi podmínkou – a slon dětem zatroubí a ukloní se. Malí tvůrci zjistí, že tučňák může jezdit na hadovi a pro příště se stanou ještě vděčnějšími diváky roztodivných proměn, které jsou možné jen v animovaném filmu. V neděli mohly děti spolupracovat s Bedřichem Glaserem, dvorním animátorem Jana Švankmajera. Dnes se jim bude věnovat mj. i jeden z porotců – Rodolfo Pastor, režisér úspěšného seriálu Capelito, jehož naivní plastelínové postavičky jsou pro děti velkou inspirací.
Projekční sály jsou neustále plné. Mladé diváky lákají především soutěžní sekce krátkometrážních filmů. Je potěšující, že mezinárodní soutěž si co do kvality nezadá se soutěží studentských snímků. A oproti minulým létům je letos solidně obsazena i soutěž dlouhometrážní.
Velká pozornost je již tradičně věnována české produkci. Třeboňský festival se stal prakticky jedinou možností, jak zhlédnout novou tuzemskou tvorbu vcelku a na plátně. Sedmnáct vybraných krátkometrážních filmů lze zhlédnout ve dvou blocích. Jejich úroveň je skutečně vyrovnaná. Favoritů je hned několik, otázkou zůstává, zda porotu více osloví formální experiment, nebo spíše tradičními postupy zpracované, povětšinou vtipné a hravé scénáře.
Obskurní rádio a oživlá nafukovací panna
Netradiční je snímek Radio Kebrle studenta FAMU Zdenka Durdila. Pseudodokument o obskurní rozhlasové stanici sleduje osudy jediného člověka, fotbalisty v důchodu. Pracovníci rádia navíc příběhem „svého“ hrdiny manipulují a zpětně tak ovlivňují jeho život. Na plátně se tak prolíná několik „realit“, jimž dodává důvěryhodnost hyperrealistické zpracování natáčeného obrazu.
V kontrastu k tomuto snímku se letos vynořilo „princeznovské“ téma, které si vybraly hned dvě tvůrkyně: Kristina Dufková – Malé pohádky a Galina Miklínová – Byla 3x jedna princezna. Tato pilná ilustrátorka zde letos prezentuje ještě vtipnou hříčku spojenou s básněmi Pavla Šruta – neŠťastné narozeniny Péti Fotky.
Tradiční technikou loutkového filmu je zpracována Paní G Michala Žabky. Tento film vtipně a jemně pointuje poněkud lechtivé téma oživlé erotické pomůcky. Žabka je jedním z tvůrců střední generace, kteří se záměrně odklonili od tradiční české loutkové poetiky, ale Paní G je i přesto poetická až dost. Scénář tohoto filmu byl vloni vybrán jako třetí ve scenáristické soutěži Ministerstva kultury ČR. Vybrané scénáře získaly po milionu na realizaci.
Dalším takto vzniklým filmem jsou Plastic People Pavla Koutského, který si svým osobním rukopisem i smyslem pro humor pro tentokrát podmanil téma plastických operací a uniformity. Nejvýše byl vloni hodnocen scénář filmu Domečku, vař! Jiřího Barty, který se po mnoha letech vrací k autorské tvorbě. Domeček je však spíše jeho osobním ohledáním možností počítačové animace. Přesto je škoda, že se pro letošek nepodařilo udržet tuto bohulibou dotaci národní animované tvorbě při životě. Naproti tomu přibyla mezinárodní Soutěž internetových animací, kterou finančně dotuje pořádající společnost Codona. Změny udržují pořadatele stále ve střehu a to může být festivalu jen ku prospěchu.
