Archa stojí na soukromé neoplocené zahradě domu na kraji vesnice Lubná nedaleko Litomyšle. Jde o monumentální objekt umělce Jiřího Příhody, který byl v roce 2016 prezentován v rámci své výstavy v Trojském zámku v Praze. Příhoda za něj získal ocenění Umělec má cenu. Tím objektem je mobilní architektura, jmenuje se Archa a slouží jako galerie.
A to galerie špičková. V průběhu sezony od jara do podzimu se tu konají čtyři výstavy: každý z umělců vytváří do nepravidelného prostoru s luxusním horním světlem „site specific“ instalaci, a tak zde vznikají unikátní, nepřenositelná díla. Na loňský start a letošní rok byli v plánu generační vrstevníci Jiřího Příhody, takže se v ní už objevily Milena Dopitová, Markéta Othová, Kateřina Vincourová a umělec Jiří Straka. Se Smetanovou výtvarnou Litomyšlí se otevřela expozice Davida Černého, následovat bude od tohoto pátku Krištof Kintera s Památníkem odešlému světlu. Výstavní sezonu 2019 pak ukončí expozice Aleny Kotzmannové. Na další roky se připravují projekty generací někdejších Příhodových studentů – Dominika Langa, Anny Hulačové, ale i jeho učitelů Stanislava Kolíbala nebo Ivana Kafky.
Jak to všechno začalo? Jiří Příhoda (* 1966) studoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru sochaře Aleše Veselého, který se koncentroval na monumentální tvorbu. Už jako mladý umělec se Příhoda zviditelnil velkorysými objekty i doslova stavbami, které realizoval ve spolupráci s galeristou Karlem Babíčkem. V 90. letech diváci například obdivovali jeho projekt Music for Prague ve spolupráci s hudebníkem Brianem Enem v Nové síni či ještě ranější instalaci Potopa na stejném místě, kdy galerii „zaplnil“ obráceným bazénem. Jeho sochy Chrliče (vznikly podle skutečných vodních chrličů na Chrysler Building v New Yorku) se dokonce objevily na prestižní mezinárodní přehlídce Der Riss im Raum v berlínském Martin Gropius Bau v roce 1994. Příhoda rovněž pracoval s dekonstrukcí celého prostoru, který svým způsobem architektonicky změnil (synagoga na Palmovce, Špálova galerie, gotická kaple v domě U Kamenného zvonu, Galerie Hunt Kastner).
V roce 2005 se Příhoda stal vedoucím ateliéru, z kterého sám vyrostl a ovlivnil řadu umělců o generaci mladších. Před osmi lety se se svou americkou manželkou přemístil do USA, ale stále zde v Čechách – právě v Lubné – má svůj ateliér, tvoří a vystavuje. Podílel se i architektonicky na řadě výstav (v současné době například připravuje novou stálou expozici 19. století ve Veletržním paláci). Pokud se nějaká kulturní akce neobejde bez monumentů, přizván bývá právě Jiří Příhoda.
Ale zpět k Arše. Řada Příhodových objektů nenajde po splnění své prezentační úlohy místo. Většinou musejí být demontovány a uskladněny. Z výstavy v Trojském zámku tak zbyla stavba o rozměrech 5 x 5 x 15 metrů a o 50 metrech čtverečních výstavní plochy. Nakonec se pro ni našlo místo právě nedaleko autorova uměleckého studia. Iniciativa mladých z Lubné zapojila do svých regionálních kulturních projektů Archu jako galerii a poskytla pozemek u domu, v němž jeden z ní – Martin Hurych – žije. On sám se stavbou nechal inspirovat a nedaleko ní postavil v podobném duchu obří kurník, který se stal i místem rezidencí. Společně pak vznikají za organizace spolku Přezpolní v „kulturáku Archa“ (název, který se ukázal nejlépe vystihující genia loci) nejen výstavy, ale i různé doprovodné hudební programy a další akce. A tak klidnou hladinu lokální kultury čeří mohutná Archa.
