Jakmile se vydavatel (Slovart) rozhodl vydat narozeninovou publikaci Adolfu Bornovi k osmdesátinám, muselo být zřejmé, že obvyklý formát nepostačí. Za tolik let života vyhledávaného grafika, ilustrátora, malíře, sochaře, karikaturisty a autora animovaných filmů se nastřádalo obrovské množství dokumentů, fotografií a především výsledků jeho usilovné tvořivosti.
Jen ilustrovaný, osobně komentovaný životaběh Adolfa Borna, uvedený rok po roce od jeho narození, obsadil přes padesát velkoformátových stran výpravné publikace.
A kde teprve jsou ty stovky reprodukcí jeho akvarelů a pastelů, leptů, barevných litografií, temper nebo trojrozměrných artefaktů? Kolik pozvánek, katalogů, péefek a ex libris, návrhů divadelních kostýmů, prací pro animovaný film... a ještě pohledy do ateliéru, místa, které, jak se svěřuje, je pro Adolfa Borna na světě nejkrásnější.
Dějepisné úlety
Jubilejní, efektní monografie je postavena s láskou a respektem s cílem ukázat co nejvíc z výtvarníkovy práce, dílny a zázemí. Samy názvy kapitol a podkapitol jsou výmluvné a "instrukční": Dějepisné úlety aneb Jak rozumět dnešku (Z mytologie aneb Jak to bylo doopravdy, Velikáni dějin aneb Ti všichni seděli Bornovi a další), Malovaný zeměpis aneb Jak rozumět světu (Cestovatelé aneb Objevitelé nových světů, Exotika aneb Vzrušující cizokrajnost...), Hodina přírodopisu aneb Jak rozumět sobě (Z říše zvířat (a lidí) aneb kdo kam patří, Pocta ženám aneb Krásky a (jiná) zvířata, Bornův bestiář aneb Co nám Brehm zatajil...).
Obsahují vše, čím se Born zabývá, a toho je hodně, zrcadlí jeho oblibu v historii, morálce a stylu doby rakouskouherské, v záměnách živočišné říše, v zobrazeních lidských slabostí a také v nadsázce, s níž smrtelně vážně nebere ani vážná témata.
Dobrý malíř je podle Adolfa Borna ten, kdo nalezne svůj nezaměnitelný svět a tím vytvoří pro ostatní cosi nového, pomyslný prostor, kam vstupují lidé s podobným cítěním a náturou. Pro ně je Autobornografie rozhodně lahůdkou.
Technicky skvěle vybavená publikace přináší (česky a anglicky) vyčerpávající informace o díle a životě jubilanta (* 12. 6. 1930). Vyznačuje se nápaditostí jak grafickou, tak obsahovou.
V textech se střídají citace Bornovy a komentáře zasvěcených přátel. Někteří z nich už nežijí, ale jejich trefná hodnocení výstižně předestírají Bornův rukopis i jeho výjimečnost a charakterizují výtvarníkův svět, jímž obohatil pozemskou realitu.
Kočky v prolamovaných punčoškách
Františka Nepila třeba velmi těšilo, že na Bornových obrázcích kočky nosí prolamované punčošky, sedí s nohou přes nohu a popíjejí sekt. Miroslava Horníčka bavilo, že v této realitě je skoro všechno možné a všechno se tu děje.
"Dívčí ňadro je možno nabít do děla, z pánských cylindrů rostou haluze a ryby svlékají ženu zrcadlící se v řece. Fantastičtí ptáci s cigaretami v rukou přistávají na terase nad mořem a chlípná pomyšlení lidí se vznášejí prostorem, kde nevládne žádný z fyzikálních zákonů..."
Adolf Born uplatňuje humor za všech okolností, ale ne za každou cenu. "Jakkoli miluje paradox, nadsázku a absurditu, vyznává spíš skryté pointy, které nevystrkují rohy a nutí myslet," míní dlouholetý Bornův spoluautor Miloš Macourek.
Ne každý s Bornovými realistickými deformacemi musí souhlasit, ne každý třeba sdílí jeho způsob humoru, každého ale jistě zaujme.
