Kritik montrealského listu The Gazette vlídně zhodnotil světovou premiéru nového filmu Jiřího Menzela Donšajni na tamním filmovém festivalu, kde Menzel zároveň předsedá porotě. Do českých kin má komedie vstoupit příští měsíc.
"Dobrý film má končit svatbou," cituje list titulek z úvodu snímku "o sexu a lásce a (ne)věrnosti" a dodává, že v tomto smyslu nová komedie oscarového režiséra nezklame: na konci je skutečně svatba, ale "v typickém Menzelově vyjádření", čili nikoliv taková, jakou by divák čekal.
"Donšajni je 102 minut trvající óda na uhlazené svůdce a ženy, které milují a chybují," poznamenal list. Ocenil výkony Jana Hartla v roli ředitele malé operní společnosti, střídajícího ve svém lůžku své zpěvačky, Martina Huby jako operního pěvce, dokazujícího si po úspěšné americké kariéře neutuchající výkonnost "v obou smyslech slova", a Libuše Šafránkové v roli ochotnické zpěvačky a vedoucí dětského sboru při chystaném uvedení Mozartovy opery Don Giovanni (alias Don Juan, čili počeštěně Donšajn), kterou se rozhodl nastudovat maloměstský soubor.
Dílo starého pána hledícího s potěšením na ženy
"V jiných rukou než Menzelových by to mohla být tragédie, anebo film o genderové politice. Tady je to suchá komedie, bajka, která nikoho nezraní, ani osamělé matky," usoudil kritik Jeff Heinrich. Snímek by se podle něj zajisté dal označit za "sexistický", a to už kvůli spoustě nahotinek. A taky se nejmenuje Donšajni jen pro nic za nic, ale sotva by se mu dalo vyčítat nepřátelství vůči ženám. Je to přeci dílo Jiřího Menzela, autora Ostře sledovaných vlaků, bavících scénou s razítkováním odhalené ženské zadnice. Právě tento režisérský debut z roku 1966 vyhrál Menzelovi Oscara za nejlepší zahraniční film, připomíná recenzent.
"Menzel svým starosvětským způsobem dokáže najít způsob, jak ženské postavy ve svých snímcích postavit na piedestal, aniž by je obral o důstojnost a inteligenci," ocenil a dodal, že Menzelovy filmové hrdinky bývají zbožňovány a těší je to - jinak to dokážou dát najevo i fackou či pohotovou poznámkou, prohozenou s úsměvem.
Donšajni je dílo starého pána hledícího s potěšením na ženy, ale v žádném případě nejde o nějaké obscénnosti starého chlípníka: "Zneužívána, a to jen slovně, je tu jen opera, nikdy ženy," poznamenal list a ocenil, že ve filmu je i hodně hudby a zpěvu i krásného prostředí historických českých měst.
