Poslechněte si ukázku z alba RM&JHB:
LN Taneční kapely si někdy vystačí bez živého bubeníka, vy jste na pódiu u bicích dva a navíc předvádíte pastvu pro oči. Byl to od začátku záměr?
Začali jsme před osmi lety jako obyčejná elektronická kapela se dvěma bubeníky a třetí kutil něco s mašinkami. Na koncerty chodilo čím dál víc lidí a my přemýšleli, jak to na pódiu ozvláštnit a lidi pobavit. Tak jsme bicí nastěhovali dopředu, na okraj pódia.
LN Při vší zábavnosti je vaše hraní stylově pestré, s nadhledem...
Začal jsem už jako malý a už tehdy mě bavila okázalost heavymetalových bubeníků, třeba u kapely Kiss - jak točí paličkami, vyhazují je do vzduchu... Později jsem si oblíbil i jazz, naučil se hrát hiphopové beaty, funk. To se všechno dá využít. Hlavně jsem ovšem přišel na to, že k našemu hraní se nejvíc hodí jednoduchá bicí souprava...
LN Za velkou soupravou byste nebyl pořádně vidět. To byl hlavní důvod, nebo ne?
Určitě, ale taky proto, že naší muzice nejvíc sluší jednoduchý doprovod. Taky vás to nutí neustále experimentovat s rytmy a k tomu nepotřebujete komplikovanou bicí soupravu.
LN Jako kapela jste si zvolili dost dlouhé jméno. Co vlastně znamená?
To se taky váže k začátkům. Náš DJ se jmenoval Ralph Myerz a původně jsme byli projektem na jediný koncert. Než jsme vyšli na pódium, ptali se nás, jak nás mají uvést - došlo nám, že kapela potřebuje jméno. Tak jsme k tomu přidali Jack Herren Band, což nám znělo jako nějaký slavný taneční orchestr ze 70. let. Nakonec jsme si to dlouhé jméno museli nechat, protože nás chtělo vidět víc lidí.
LN Že si ho málokdo napoprvé zapamatuje, vám nevadí?
To máte pravdu, většinou to lidé popletou, včetně plakátů i novinářů. Na druhou stranu, s tímhle názvem je skoro zaručené, že na festivalových plakátech dostaneme obvykle největší prostor.
LN Stejně jako kapely Röyksopp a Kings of Convenience pocházíte z Bergenu ve středním Norsku. Myslíte, že máte něco společného?
Jestli jste v Bergenu někdy byl, tak víte, že je to docela malé město, ačkoliv je po Oslu snad druhé největší v Norsku. Většina muzikantů se zná osobně, ať už hrajou country nebo black metal. Navíc jsme vždycky soutěžili o pozornost s kapelami z hlavního města. Výsledkem bylo, že hudební komunita drží pohromadě a navíc z Bergenu pochází hudba, která se nijak urputně nedrží stylových hranic. Všechno se děje v přátelské atmosféře, vždycky jsme dělali hudbu v prvé řadě pro své vlastní kamarády.
