Dohromady jich bylo čtrnáct všech velikostí, od velkých sálů jako je Apolo nebo Razzmatazz, kde zahrály i hvězdy světového kalibru, z nichž některé měly za sebou víkendový koncert na hlavním open air pódiu na mořském břehu, případně na svoji hlavní chvíli ještě čekají v následujících volných dnech, až po malé klubíky, jež hostily hudebníky, kteří by se charakterem své hudby „ztratili“ i na té nejmenší venkovní scéně hlavního festivalového dějiště. Tato dramaturgická demokratičnost je dalším pozitivním rysem Primavery: dává šanci i hudebníkům, kteří prostě už od podstaty žádné obrovské množství publika nepřitáhnou.
Rozhodně ale žádný z koncertů nezel prázdnotou, naopak. Před všemi kluby se táhly předlouhé fronty zájemců, mezi návštěvnickými partami probíhala čilá komunikace, kdy každá skupinka vysílala své agenty na výzvědy, zda je v tom kterém klubu alespoň nějaká šance vniknutí. Je to sice prokaždého, kdo se nechce tlačit v davu nebo hodinu předem čekat před vchodem do klubu negativum, nicméně očekávatelné a při počtu lidí, které letos více než desetidenní Primavera Sound do Barcelony přilákala, také očekávatelné.
Ze všech koutů země
Bezesporu největším jménem dní souhrnně zvaných Primavera a la Ciutat (Primavera ve městě) byl americký hudebník Beck. Hrál v beznadějně zaplněném klubu Razzmatazz a vnitřní uspořádání mu svědčilo stejně jako největší scéna pod širým nebem o pár dní dřív. Nemusel slevit ze svého setlistu, ten byl prakticky totožný, jen lehce zpřeházený, a publikum jej přijalo úplně stejně nadšeně.
Téhož večera, tedy hluboko v noci, vystoupila v klubu Apolo další deviza nadcházejícího českého festivalu Metronome Prague, britská raperka s nigerijskými kořeny Flohio. Její jméno patří v rámci žánru v Evropě k nejčastěji skloňovaným a jako umělkyně na vzestupu tak sledovala jednu ze zásadních linií, po kterých se dramaturgie festivalu vydává.
Doslova za hranice všední hudby přivedla úterní noc návštěvníky téhož klubu při večeru, věnovaném soudobému progresivnímu anglickému jazzu. Londýnská scéna je v rámci žánru už několik let na špici, a to díky několika výrazným osobnostem, z nichž jednou z nejviditelnějších je saxofonista, skladatel a aktivista Shabaka Hutchings. Ten byl kurátorem celého večera, představil kapely III Considered, Soccer 96, Steam Down a samozřejmě jako hlavní hvězdy vlastní uskupení Sons of Kemet, které jsme viděli v roce 2019 také u nás na festivalu Colours of Ostrava.
V klubech se ovšem dačilo i vorld music nebo obecně hudbě vznikající mimo tradiční centra. Například v malém prostoru Le Textile si dali dostaveníčko afričtí umělci: senegalský virtuoz na tradiční severoafrickou loutnu kora Sourakata Koité a po celém světě známý protagonista tzv. ethiojazzu Hailu Mergia.
Na dalších místech se holdovalo taneční hudbě, různým odrůdám alternativního rocku, vystoupili mimo jiné devadesátkoví klasikové shoegaze scény Slowdive, každý večer si v jedom z klubů zahráli King Gizzard & The Lizard Wizard, zde mimořádně populární neopsychedeličtí rockeři, zajímaví však spíš svým urputným workoholismem než samotnou hudbou.
Nadchází poslední víkend letošní, dvacáté Primavery. Na břehu Středozemního moře zahrají mimo jiné The Strokes, Dua Lipa, Lorde či Interpol.
