Mark Manson se dnes prezentuje jako autor, myslitel a milovník života. Než napsal Důmyslné umění jak mít všechno u pr**le, strávil stovky hodin psaním svého blogu. Do světa romanopisců vstupoval už jako zkušený textař, který mimo jiné uměl mužům radit, jak sbalit ženu (ano, i o tom napsal knihu).
V Důmyslném umění, jak mít všechno u pr**le se mu ale povedlo něco výjimečného. Prodat světu myšlenky, které se nepříjemně čtou, odlehčenou, vtipnou a především neodolatelnou formou.
Český překlad názvu knihy trochu mate. Slovo “všechno” je tam totiž navíc. Autor v prvních stranách knihy vysvětluje, že pointou není stát se lhostejným psychopatem, kterému na ničem nezáleží, ale naopak umět si vybrat na čem by nám záležet mělo na základě hodnot, které mají smysl. Kniha by se tak správně měla jmenovat “Důmyslné umění jak si vybrat, co mít a co nemít u pr**le.”
Kdo by si ale nepřál, aby mu jednoduše po přečtení nějaké knihy bylo všechno tak nějak jedno? Nic mu neublížilo, nic ho netížilo, nic ho nerozčílilo. O tom tahle kniha není. Není ani o tom, jak najít cestu ke štěstí nebo se stát úspěšným. A právě díky tomu není klasickou self-help knihou plnou rozumných rad, jak spočinout na samotném vrcholu potravinového řetězce. Je spíš pro ty, kteří se podobným knihám vždy se sarkastickým úsměškem vyhýbali.
Strana 22:„Tohle je obdivuhodné. Přemožení nepřízně, ochota být jiný, vyvrhel, štvanec, vše pro zachování vlastních hodnot. Ochota zírat selhání tváří v tvář a ukázat jí prostředníček. Lidi, co mají u pr**le nepřízeň nebo selhání či ztrapnění se nebo pos**ní pár situací v životě. Lidi, co se jen smějí a potom stejně udělají, v co věří. Protože vědí, že je to správné. Vědí, že jsou důležitější věci než oni sami, jejich pocity a vlastní hrdost a ego. Říkají “sr*t na to” - ne na všechno v životě, ale na všechno nedůležité v životě. Schovávají si, o co se budou zajímat a řešit pro to, co je opravdu důležité. Přátelé. Rodina. Účel. Pizza. A občasná žaloba u soudu nebo dvě.“ |
Mark Manson na to šel při psaní této knihy opravdu od lesa. Nalákal čtenáře na odlehčené čtení, ale místo toho jim naservíroval přímým a leckdy hrubým jazykem pravdy, které bychom měli slyšet během dospívání od oduševnělého otce nebo staršího bratra. Budete-li si tuto knihu číst kolem dvacátého roku života, máte ještě možnost zachránit svoje mládí. Pokud vám je přes třicet, jako autorovi knihy, budete v lepším případě rádi, že vás vaše mladická nerozvážnost zavedla do podobného bodu života, v jakém je sám Manson.
Ten se totiž nebojí vám říct, že: Pokud máte za sebou toxický vztah, nebo v jednom právě jste, můžete si za to sami díky své touze po zachránci, zachraňování nebo čiré pozornosti. Pokud si myslíte, že jste vy nebo vaše problémy výjimečné, tak nejste a nejsou. Je jedno, kdo nebo co vám v životě ublížilo, odpovědnost za to, jak s tím naložíte, nesete vy. Emoce jsou přeceňované, zpochybněme jejich roli v našem životě. Zpochybňujme svou neomylnost, své vlastní názory, a nezobecňujme ty názory, které s námi nesouzní. Život je řada problémů navazujících na sebe, na vás je si vybrat ty problémy, které stojí za to řešit. Všechno, co za něco stojí, provází bolest. Věřte si méně. Nevyhýbejte se selhání. Umřete.
Mark Manson vám při čtení své knihy bude sypat sůl do rány, a bude vám u toho své teorie i osobní zkušenosti přibližovat poutavými příběhy, aby si vás udržel. Tu se opře o budhismus, tu o jednu z mnoha knih, které četl, aby nám prodal myšlenky, které jdou v kontrastu s dobou ženoucí nás za úspěchem, domnělou výjimečností, povrchností nebo falešnou dobrou náladou.
Takhle se dnes píše filozofie. Tato kniha by se totiž taky dost dobře mohla jmenovat “Důmyslné umění jak se nehonit za nekvalitními hodnotami.” Ale to už by si nenašla místo v tolika knihovnách po světě. Jestli tedy i přes svůj nesmlouvavý styl pomůže lidem utřídit si hodnoty, tak má její pokračování nazvané Všechno je v pr**li určitě smysl.
