Člověk nemusí ani sledovat domácí politiku, aby každou chvíli nevycházel z údivu. Stačí si pravidelně procházet agenturní zprávy z kultury.
Třeba aktuální zpráva z Florencie, praví, že v neděli měla ve zdejším Teatro del Maggio premiéru nová inscenace Bizetovy opery Carmen, jejíž režisér Leo Muscato podle ČTK „chtěl dílo uzpůsobit současné době a připomenout boj proti násilí na ženách“, a tudíž změnil finále tak, že je obrátil o 180 stupňů. Tedy že titulní postava není zavražděna svým odmítnutým milencem donem Josém, ale je tomu přesně naopak. Čímž tvůrci postavili na hlavu nejen vyznění díla libretistů Henriho Meilhaka a Ludovika Halévyho, ale také stejnojmenné novely Prospera Meriméeho, jejíž část byla základem příběhu.
Režisér Muscato vlastně protestuje proti stovkám předchozích nebo současně prováděných inscenací jedné z nejpopulárnějších světových oper, ale i proti dalším odkazům, ve kterých se upozornění na toto ikonické dílo (a jeho příběh) objevila. Připomeňme jen úchvatnou Saurovu a Gadesovu filmovou flamenkovou verzi.
BEZR: Víko rakve Českého slavíka se začíná zavírat. Kabát zatloukl první hřebík |
Bylo by jednoduché a laciné vtipkovat na režisérův účet a ptát se, jestli odteď bude v divadle škrtit Desdemona Othella a jestli se budou v galeriích přemalovávat například Tizianovy, Rembrandtovy, Dürerovy či Botticelliho obrazy na téma zneuctění Lukrécie, na nichž protagonistka před násilníkem uteče na strom a udělá na něj dlouhý nos.
Jenže ona už to opravdu přestává být legrace. Hysterie kolem původně jistě pozitivně míněné kampaně MeToo, jejímž absurdním důsledkem je nejspíš i toto zmrzačení klasického díla, je jedním z příkladů narůstající nadvlády naprostých hlupáků (lhostejno, kterého pohlaví) nad normálními lidmi. Ředitel divadla, který neváhal pro média vypustit z úst v souvislosti s Carmen (resp. s jakýmkoli dílem zobrazujícím něco nehezkého) blábol „Jak můžeme ve společnosti poznamenané vraždami žen aplaudovat smrti jedné z nich?“, mezi takové bohužel patří.
