Filmy o boxerech patří mezi subžánry s nejpevněji usazeným systémem pravidel a klišé. Málokterý boxerský snímek se vyšvihne k obecnější a komplexnější výpovědi, většina zůstává v rovině klonů Rockyho a vypráví příběh o triumfu obyčejného chlápka z lidu.
Fighter, snímek režiséra Davida O. Russella, by rád působil jako nezávislý titul s uměleckou závažností, v jádru však zůstává mainstreamovou podívanou, která jednorázově zahřeje u srdíčka.
Je to poznat už z toho, jak si tvůrci skutečný životní příběh boxera Mickyho Warda přizpůsobují a co si z něj vybírají. Fighter vypráví o tom, jak se Ward na začátku 90. let dokázal vymanit z přílišného vlivu rodiny, resuscitovat svou kariéru a vyhrát na první pokus titul mistra světa ve velterové váze. Ve skutečnosti Ward titul získal až na několikátý pokus a o dost později, než film naznačuje, ale to se do hollywoodizovaného schématu vyžadujícího tah na bránu nehodilo.
Pět minut dopředu
Schéma dále podle příslušných pouček parceluje příběh na jasně oddělená dějství, vpouští postavy na scénu v předdefinovaných momentech a povědomé peripetie nasazuje tehdy, kdy je divák čeká. Bezpečí žánrové šablony film neopouští: sledovat Fightera znamená vědět o všem, co se na plátně odehraje, pět minut dopředu a jen si jednotlivé ingredience typu "entrée dívky hrdinova srdce", "montáž tréninku" či "okamžik zásadní volby" postupně odškrtávat.
Nic z toho by nevadilo, kdyby byl Fighter hollywoodský jaksi poctivě a přiznaně a nesnažil se svá klišé maskovat okatými pokusy o sociální realismus a civilnost. V prvním Rockym fungovaly: Stallonův bijec byl stydlín z uvěřitelně nuzných poměrů, kterému se držely palce samy. Ve Fighterovi podobné pocity vzbuzuje jen hlavní hrdina, zatímco jeho rodinné zázemí a prostředí, ve kterém žije, sklouzává ke karikatuře.
Jde o nepřehlédnutelný kontrast. Micky je v sympaticky tlumeném podání Marka Wahlberga mlčenlivý dobrák, který si jen moc nevěří. Paradoxně právě on není z hlavních postav filmu na hereckého Oscara nominován. O sošku bojuje Amy Adamsová, která coby holka od rány se srdcem ze zlata touží dokázat, že má i na jiné role než na princezny a puťky. Nominaci získala také Melissa Leová – ale její postava panovačné matky má rysy zbytečně groteskní. O vyložené přehrávání pak jde v případě Christiana Balea, který má nicméně Oscara téměř jistého. Bale svou pověstně pečlivou přípravu v duchu Stanislavského přepískl a roli Mickyho nevlastního bratra a trenéra Dickyho Eklunda závislého na cracku proměnil v nevěrohodné monstrum.
O věrohodnost se film pouze snaží
O věrohodnost se Fighter snaží na mnoha frontách, leč neúspěšně. Sedm sester obou mužů je útočná parta harpyjí, jejichž extrémně ošklivé obličeje museli tvůrci hledat opravdu důkladně, a ještě se na nich zlomyslně vyřádil tým maskérů a kostymérů. Postavy docházejí sebereflexe tak okatě, že jim chybí už jen komiksová bublina s rozsvícenou žárovkou nad hlavou. Drogové doupě, kam Dicky dochází, působí nakašírovaně, přičemž Dicky sám se od závislosti odstřihne stejně jednoduše, jako střihač mávne svými nůžkami.
Fighter chtěl být neokázalým dramatem z boxerského prostředí, jakým je třeba Hustonovo nedoceněné Nadmuté město. Svou rádobyneokázalost však staví na odiv tak urputně a neobratně, že se sám z daného ranku diskvalifikuje – a nad pozicí "obyčejného" mainstreamu zase ohrnuje nos. Je filmem, který svými jednotlivými složkami může oslňovat porotce na výročních cenách. Jako celek ale propadává škvírou mezi různými styly, ze kterých si přitom chtěl vzít to nejlepší.
FighterUSA 2010 |
