„Kdo umí, umí, kdo neumí, tlačí kočárek.“ V té knížce je prý „asi 49 sprostých slov, 92 sprostých obrázků a na nich 175 pinďourů“. Šmankote, a co s tím vším má čtenář dělat?
Od nuly do sta
Název té knížky je návodný a návodné jsou i předchozí společné realizace autorského dua – a návodná je konečně i bohatá tradice, na kterou aktuální počin navazuje. Lidové tvořivosti, zejména jejím básnivým projevům v jazyce, se Nejedlý věnuje soustavně, nějakých pětadvacet let. Teprve v poslední době ale vydává ze svého sběratelského nadšení počet: jednak v úspěšné tetralogii Po práci legraci (jejíž nejnovější díl Po práci je pořád legrace, s podtitulem „Lexikon lidové tvořivosti z dob budování kapitalismu“, vyšel před pár dny), jednak v řadě drobnějších svazků typu Dva naháči na tryskáči nebo Hororová čítanka, určených v prvním případě těm úplně nejmenším, v druhém pak dospívajícím nebo rovnou dospělým čtenářům.
Také Lidová tvořivost má potenciál zasáhnout konzumenty od nuly do sta let. Hlavně proto, že je prostě lidová. Většinu těch aforizujících, často rýmovaných průpovídek měl čtenář možnost číst třeba na stěnách veřejných záchodků, na zastávkách em-há-dé nebo na pisoárech pohostinských zařízení té nižší anebo nejnižší cenové skupiny. Každá průpovídka má pak v knížce svůj výtvarný pandán, roztomile neohrabanou, dětsky či primitivně stylizovanou černobílou kresbu Jaromíra Plachého, mimo jiné pracovníka veleúspěšného studia Amanita Design, které vyslalo do světa hry typu Botanicula nebo Chuchel.
Žlázy & ústrojí
A dál: Lidová tvořivost je svého druhu poctou monumentálním Kryptadiím, vydávaným ve 30. letech minulého století Karlem Jaroslavem Obrátilem, folkloristou a sběratelem „proti proudu“, osobností, která si při sběru lidového materiálu nebrala servítky a vymetala ta nejnižší patra mezilidské komunikace. Podobně Nejedlý s Plachým: když to vezmeme kolem a kolem, společný jmenovatel těch „lidových tvořivostí“ není jinde než v aktivitě pohlavních žláz a trávicího, potažmo vyměšovacího ústrojí. Jenže v jednoduchosti je síla – a autorská dvojka k tomu sází na nejspolehlivější obranu proti nudě a trapnosti: na komiku, nejčastěji humor. Pěkně ostrý, peprný, ale vždycky trefný, na správném místě: „Buď zdráv a vesel, s ničím se neser.“
Základní poznání z té rozverné knížky, anotované jako „ošatka lidového humoru pro potěchu duše“? Tak to je, tak to bylo, tak to bude. Ať si kdo chce co chce říká, člověk je bytost pudová. Ale taky schopná sebereflexe. V průniku těch dvou množin pak leží docela zásadní životní poznání, které dá člověku nadhled a odsune na druhou kolej tak ohavné osobnostní neduhy jako sebevzhlíživost, ješitnost, přesvědčení o vlastní výjimečnosti a pravdě. Jeden je skoro v pokušení tuhle knížku ordinovat jako povinnou četbu napříč generacemi i společenskými vrstvami. Ano, pak by bylo líp.
JAN NEJEDLÝ, JAROMÍR PLACHÝ: LIDOVÁ TVOŘIVOSTDybbuk, Praha 2020, 192 strany |
