Bůh mi dal slávu

Dvacet let uplynulo od doby, kdy Bruce Willis bojoval v roli policisty Johna McClanea s teroristy poprvé. Rozcuchanou kštici sice nahradila osmahnutá pleš a místo přiléhavého bílého tílka Willis obléká volnější tričko v barvě khaki, ovšem ze sexappealu vychytralého policajta bez pudu sebezáchovy neztratila akční hvězda ani kousek.

V režii Lena Wisemana posunula sérii Smrtonosná past 4.0 do světa po 11. září. Technofobní McClane v něm bojuje se skupinou kyberteroristů, plánujících ochromit Spojené státy a „zhasnout“ celému národu. Za pomoci profesionálního hackera se McClane (který byl nedávno v anketě britského časopisu Total Film zvolen nejoblíbenějším filmovým policistou všech dob) vrhá do souboje s megalomaniakálním záporákem a publikum nemusí čekat dlouho na to, až začne mlátit teroristy, vyhazovat věci do vzduchu a krvácet jako zamlada.
A stejně jako se za posledních dvanáct let od zatím posledního, třetího dílu Smrtonosné pasti změnil filmový průmysl, dramatickými změnami prošel i život představitele hlavní postavy série Bruce Willise.

Především se v roce 1998 po třináctiletém manželství rozvedl s herečkou Demi Mooreovou, s níž má tři děti. Willis rozvod okmentoval slovy: „Nedokázal jsem to udržet pohromadě, a tím jsem zklamal jako otec i jako manžel.“ Oproti všem hollywoodským zvyklostem se ale Willis s Mooreovou rozhodli pokračovat ve společné výchově svých dcer Rumer, Scout a Tallulah Belle. Willis se dokonce jako zvláštní host účastnil s přejícným úsměvem na rtech svatby Mooreové s hvězdou teenagerských komedií Ashtonem Kutcherem v roce 2005.

Tahle trojice si je tak blízká, že spolu tráví i prázdniny ve Willisově domě v luxusním resortu Parrot Cay. Ale zatímco Demi znovu nalezla štěstí v manželské lásce, její dvaapadesátiletý akční exhrdina se usadit odmítl. Místo toho se vrhl do romancí se zástupem krasavic od oscarové herečky Renée Zellwegerové až po jedenadvacetiletou hvězdičku Lindsay Lohanovou.

LN Jak jste se připravoval na roli Johna McClanea dvanáct let po jeho posledním dobrodružství?

Já se musel dostat do formy už jen z ješitnosti. Když dostanete scénář a tam stojí ,strhne ze sebe tričko a ležérně ho odhodí na židli‘, tak druhý den prostě naklusáte do posilovny a můžete se strhnout. Nikdo se přece nebude dívat na to, jak si to tričko stahujete přes velkou tlustou prdel. A taky se prostě musíte dostat do formy. Začal jsem cvičit třikrát týdně a myslel jsem, že to bude stačit. To jsme ještě natáčeli v Baltimoru a tam jsme jezdili jenom autama, takže se člověk moc nenadřel. Jenže pak jsme odjeli do Los Angeles natáčet scénu v místnosti, kde skáču přes ledničky, padám z výšky na zem a mlátím se hlavou do ocelových podpěr skříní, a tam mi teprve došlo, že na sobě budu muset zapracovat o něco víc. Musel jsem si zpevnit svaly, abych si neroztříštil kosti o betonovou podlahu! Jsem dvaapadesátiletý muž! Ale jsem línej - nesnáším posilování a dělám to jen kvůli filmům. Přitom zvedám pořádnou váhu, mám kvalitní výcvik a taky chlápka, co mi pomáhá.

LN Jak vám to šlo ve dvaapadesáti v akčních scénách?

Kdysi se mi od betonu odráželo mnohem líp! Škoda že jsem si nedělal fotky, protože několik týdnů jsem měl obě nohy tak namlácené, že měly od kyčle po kotníky černomodrou barvu a odlupovala se mi z nich kůže. Jednou jsem dostal takovou ránu, že jsem omdlel. A takové suvenýry mám ze všech čtyř filmů. Jestli se ale začne mluvit o dalším, tak se seberu a jdu do toho zase! To máte jako s ženskýma a porodem - říká se, že kdyby si ženy pamatovaly bolest při porodu, tak už by se jim žádné dítě nenarodilo, každý by měl prostě jedno mimino a hotovo.

Ale život jde dál a i já zapomenu, že mě sem tam něco zabolelo a naštvalo. Jsem prostě na place v pět ráno a někdo mě budí a povídá, OK, takže my teďka vyhodíme do vzduchu támhleten barák, no tak, trochu z toho vyšiluj! A já jsem fakt rozhozenej a mrzutej, je ze mě stejný chlápek, jakým je ta postava, takže předpokládám, že to funguje.

LN Zdá se, že máte velmi blízko ke svým třem dcerám.

Mí andílci! Jsou to moji tři nejoblíbenější lidi na světě. Můžu s nimi sedět a povídat si čtyřiadvacet hodin denně celý rok. 

LN  Máte něco, co je pro Hollywood velmi netypické - dobrý vztah se svou bývalou ženou Demi Mooreovou a jejím novým partnerem Ashtonem Kutcherem.

Lidem připadá divné, že mám blízko k Demi a kamarádím s jejím manželem. Ale musíte si uvědomit, že Demi je matka mých dětí. A Ashton je nevlastní táta mých dětí. Moje děti jsou pro mě tou nejdůležitější věcí na světě. Nechápu, proč něco takového nemůže udělat každý.

LN Zatímco Demi si našla další velkou lásku, vy vypadáte spokojeně v roli starého mládence.

Pro mě je staromládenecký život fantastický. Párkrát jsem to zkusil s nějakou romancí, ale bohužel to nevyšlo. Ale ženy miluju. Nemůžu uvěřit, že je mi dvaapadesát, protože v srdci mám ta čísla poskládaná obráceně. Cítím se na pětadvacet! Život mi má pořád co nabídnout a já si to opravdu dávám.

LN Jak to vypadá, když vás osloví nádherná dívka? Napadne vás, tu zajímá jenom Bruce Willis jako filmová hvězda?

Budu k vám upřímný, touhle dobou si nevedu moc dobře. Prostě nemůžu najít tu pravou.

LN V čem je problém?

To netuším. To je ten úděl slávy. S mým osobním životem se jedná jako s veřejnou zábavou. Něco za něco.

LN Stojí ta sláva za taková omezení?

No, stojí to za hovno, ale pořád můžu hrát ve filmech, a to jsem chtěl dělat vždycky. Amůžu o tom rozhodovat. V tomhle jsem vyhrál.

LN Proč už se neobjevujete v romantických rolích?

Protože je všechny vyžral George Clooney!


LN Vaše dcera Rumer se vydala ve vašich šlépějích a dala se na herectví. Bylo to nevyhnutelné?

Neřekl bych nevyhnutelné. Pravidlo v naší rodině je, že když chce jedno z našich dětí hrát, musí do toho jít se mnou nebo s mámou. Když se Rumer začala zajímat o film, který jsem produkoval, řekl jsem jí, že bude muset jít na konkurz jako každá jiná. A tak šla a tu roli vyhrála, protože byla na tom konkurzu nejlepší.

LN Nebojíte se, že se Rumer spustí s tou horší hollywoodskou sortou?

Demi, Ashton i já společně říkáme našim dětem o nebezpečích, která na ně ve světě číhají - nejenom v Hollywoodu. Nebezpečí, jako jsou drogy a alkohol za volantem. Doufám, že jsme je do světa poslali dostatečně obeznámené. Máme s nimi velmi upřímný vztah. Mluví se mnou o všem, říkají mi dokonce, jaké drogy berou děti u nich ve škole!

LN Zamýšlíte se někdy nad tím, jak úžasný máte život?

Každý den, každý den. Požehnal mi sám Bůh a nemám nejmenší tušení, proč se to stalo. Existují teorie o tom, s čím na tento svět přicházíme, o tom, co nám dá Bůh na talíř a řekne ,tady máš, rozlouskni to‘. To, co dal na talíř mně, bylo: Proslavím tě po celém světě. Zkus přijít na to, jak se chovat.

LN Jak jste se vyrovnal se slávou? Stala se pro vás časem jednodušší?

Ne, je jak osina v prdeli. Každým rokem se seznámím sotva s padesátkou nových lidí. Přitom každý člověk na planetě má ponětí o tom, kdo jsem, podle rozhovorů, filmů a televize, kterými jsem prošel, a myslí si, že na základě toho mě zná.

LN Jak jste se ve čtvrté Smrtonosné pasti obešel bez nadávání, aby mohlo na film chodit rodinné publikum?

Nejdřív se vraťme na začátek. K první Smrtonosné zbrani jsem se dostal díky tomu, že Cybill Shepherdová (se kterou hrál v seriálu Měsíční svit) otěhotněla. V diáři se mi udělalo volno na jedenáct týdnů. Díky ti, Cybill Shepherdová! Dostal jsem volno v Měsíčním svitu, vlezl jsem do výtahu v Nakatomi Towers (mrakodrap, kde se odehrává první Smrtonosná past) a oni tam za mnou jedenáct týdnů běhali s kamerou. Pak jsem se vrátil ke své televizní práci a štáb na tom filmu zatím dotočil všechno ostatní. Když natáčíte pro televizi, nemůžete nadávat vůbec. Ale u toho filmu naopak propukl nespoutaný festival nadávek. Ty zmrde (šeptá) jsem tam řekl snad tisíckrát. Před pár lety jsem pro ten film namluvil slušnější dialogy a hned jsem dostal dopis od svojí tety, která je z křesťanského jihu a která mi to omlátila o hlavu... No, dnes žijeme ve velmi náboženské době. Ale my jsme u natáčení čtvrtého dílu nepřemýšleli nad přístupností, chtěli jsme prostě natočit drsnou, do sedmnácti nepřístupnou Smrtonosnou past. Nadává se v ní trochu míň, to jsou prostě současná pravidla, se kterými musíme nějak vyžít. Ale jestli někomu jde hlavně o tohle, tak si může vybrat z tuny filmů, ve kterých se nadává nalevo napravo a nedává to žádný smysl. I v první Smrtonosné pasti je moment, ve které už ty nadávky nemají význam, protože jsem prostě nadával až moc. 

LN A kde jste vzal proslulou hlášku „Yippee-ki-yay, ty zmrde!“, bez níž se John McClane neobejde v žádném dílu?

Víte, je neuvěřitelné, že se z toho stala fráze známá po celém světě. Tenhle yippee-ki-yay kus jsem do scénáře dodal sám. Tohle jsme si totiž říkali, když jsme si jako děti hráli na kovboje. 

LN  Jak se změnil váš přístup k teroristům po jedenáctém září?

V prvních třech filmech jsme říkali „Terorismus je všude! Jsou to zloději a teroristi! Jsou to šašci!“. To bylo pochopitelně před jedenáctým zářím. Po jedenáctém září skončila spousta námětů na filmy o teroristech někde v šuplíku. Naším úkolem bylo sice o teroristech mluvit, ale bez toho, abychom poškodili památku lidí, kteří jedenáctého září ztratili život. 

LN Jak se ještě série změnila?

Len Wiseman posunul sérii do jedenadvacátého století. Dal jí chytrý, nablýskaný technologický look a současně měl odvahu na kaskadérské kousky ze staré školy, i když by pro nás bylo snazší místo toho použít počítačem generovanou grafiku. A i když jsme nějakou použít museli, protože po Washingtonu ve skutečnosti nemůžete lítat s tryskáčem, pořád je tam spousta klasické kaskadéřiny. Chci říct, že ty kousky, co dělám sMaggie Q, jsou prostě na palici. 

LN Ten souboj se zápornou postavou Maggie Q je pěkně ostrý. Jaké to bylo, dávat na hubu ženské?

Nikdy předtím mi ve filmu žena nenakopala prdel. Já ve skutečném životě ženy nebiju, ale sMaggie tomu opravdu věříte. A je to divný. Jsem zvědav na reakci ve Státech... 

LN  Vaše postava Johna McClanea se ve světě počítačů trochu ztrácí, jak jste na tom s výpočetní technikou vy?

Jsem asi tak na střední úrovni. Vím, jak počítač zapnout, vím, kam se strká cédéčko - do takový tý škvíry - ale ne vždycky už ho umím dostat ven. Naštěstí mám tři děti, které umějí s počítači na úrovni géniů.

LN Kromě filmů fušujete i do muziky. Hrajete ještě se svou kapelou?

No jasně, hraju pořád. Můžu se trošku chlubit? Jako dárek k narozeninám jsem před dvěma lety dostal od kamarádů možnost sednout si k Almond Brothers Band, což je jedna z mých nejoblíbenějších kapel, a hrát s nimi na harmoniku. A minulý týden mi zavolal Greg Almond, který bude v New Yorku, a povídá: „Čau, chlape! Zajeď si s námi do New Yorku zase zahrát.“ Tak z něčeho takového jsem úplně na větvi.

LN Co máte teď ve svém iPodu?

Pořád jsem velký fanda klasického rocku - Led Zeppeliny dávám každý den. Už asi šest měsíců jsem ve fázi Stevieho Winwooda a nemůžu se z ní dostat. Taky mám tři skvělé dcerky, od kterých mám zase jejich super věci: Ratatat, Big Root, Architecture In Helsinki, The Strokes, Black Rebel Motorcycle Club… Jo, a Amy Winehouse. Ta má hlas jako zvon!