„Shakespeare byl i přes svou nemorálnost hvězdné roky před Alighierim. Dante musel mít názor na všechno, vše podrobovat svému úsudku,“ píše v článku v deníku Frankfurter Rundschau literární kritik Arno Widmann. Naznačuje, že ačkoliv Alighieri povznesl italštinu do nových výšin, děti ve školách nemají žádnou šanci pochopit verše z Božské komedie, díla z roku 1320.
  |
Výše zmíněné dílo Božská komedie (La Divina Commedia) je nejslavnější Alighieriho dílo. Epická báseň se skládá ze tří samostatných částí - pekla, očistce a ráje. Hlavním hrdinou je sám autor, který musí všemi částmi projít ve snaze se znovu shledat se svou láskou Beatricii Portinariovou. V pekle a očistci hrdinu provází slavný římský básník Vergilius, v ráji pak sama Beatrice.
Alighieri knihu nepsal v latině, jak tehdy bylo zvykem, ale v lidovém dialektu z Toskánska. Právě ten se především Alighieriho přičiněním stal základem moderní italštiny.
Obyvatelé Itálie cítí, že musí svého národního básníka bránit. Ředitel proslulé galerie Uffizi Eike Schmidt (sám původem Němec) v rozhlasovém rozhovoru o Widmannovi prohlásil, že je ignorant. Nesouhlasí ani s novinářovým tvrzením o tom, že Alighierimu nikdo nerozumí.
„Až na několik slov a náboženských konceptů je Danteho řeč zcela srozumitelná i dnes. To se ale vůbec nedá říct o němčině nebo angličtině ze 14. století,“ prohlásil Schmidt.
Italský ministr kultury Dario Franceschini na svém Twitteru na článek zareagoval citátem ze samotné Božské komedie: „Dost o nich slov, ty viz je a pojď dále (Peklo, zpěv třetí. Verš 51).“ Italský jazykovědec Luca Serianni zase Widmannův článek označil za dětinský.
