Dělníci bulváru vznikli v rámci projektu České televize Český žurnál, u jehož zrodu Klusák také stál. Jedná se o sérii autorských dokumentů reflektujících důležité události v Česku v daném roce. Díl nazvaný Dělníci bulváru bude mít televizní premiéru 16. dubna.
Byla to nějaká konkrétní událost, která obrátila váš zájem k prostředí bulvárních médií, nebo jste o tomhle tématu uvažoval už dřív? Co vás na něm nejvíc zajímalo?
Loni v srpnu okupovalo sociální sítě, většinu tisku i debaty v hospodách téma, které by člověk čekal spíš v České sodě: mám na mysli ten takzvaný italský únos zbědované Ivety Bartošové. A nenapadlo by mě se tím asi víc zabývat, kdybych se nedozvěděl, že když paní Bartošovou jel do Itálie vysvobodit její tehdejší partner, tak mu řidiče dělal přední český paparazzi. Překládal bych si to jako výrobu pseudoudálosti v přímém přenosu, kdy už samotní aktéři nejsou s to oddělit, co se jim skutečně děje a co je v režii mediální objednávky. Bavil jsem se pak s filmařem a dramaturgem Honzou Gogolou a ten poznamenal, že si delší dobu říká, že bulvár je jedno z posledních pojítek, které spojuje českou společnost napříč. Že nenachází nic jiného, co by znali všichni. Na první natáčení - demonstraci za Ivetu, kterou film začíná - jsem vyrazil spíše jako na obhlídku, ale když se pod svatým Václavem strhla hádka taxikáře s kolemjdoucím pánem o vliv bulváru na českou společnost, tak jsem věděl, že by ten film mohl mít obecnější výpovědní hodnotu. Snad se to povedlo.
"Jsem hvězda svého oboru," prohlašuje ve filmu Pavel Novotný.
Jedním z hlavních aktérů filmu je šéfredaktor Extra.cz Pavel Novotný, proč jste si vybral zrovna jeho?
Pavla Novotného jsem si vybral na základě rozhovoru ve slovenském deníku SME. Naprosto otevřeně zde promluvil o praktikách bulvární praxe a dokonce se ani nebránil otázkám ohledně vlastní rezignace na smysluplnou žurnalistiku. Česká média pak pohoršeně glosovala jeho výrok, ve kterém prohlásil "my tu Bartošovou jednou zabijeme, ačkoliv ona se především zabíjí sama". Působil jako někdo, kdo světu článků o vypadlých bradavkách z plasticky upravených dekoltů nevěrných celebrit propadl, ale zároveň je i mocen tu vyprázdněnost škodolibě reflektovat. A pak mi také přišlo dramaturgicky šikovné vymezit si hrací pole filmu na poměrně malou redakci, které Novotný šéfuje. Prostě nehonit příliš zajíců najednou.
Dokumentarista Vít Klusák.
Novotný ve filmu mluví velmi otevřeně, a stejně tak jeho rodina – manželka, sestra… Jak se vám podařilo dostat se k němu a jeho okolí tak blízko? Bylo to tak od začátku natáčení, nebo se vaše vztahy nějak vyvíjely?
Pavel Novotný si nekladl žádné podmínky, mohli jsme jej následovat takřka kamkoliv. Přiznám se, že takovou míru otevřenosti jsem u postavy dokumentu ještě nezažil. Jedinkrát jsme ho nemohli následovat a to když šel na jakési poloutajené jednání s PR pracovníky jedné z komerčních televizí. Pochopil jsem, že tenhle svět bulváru je velice úzce napojen na PR, neboli jak oni říkají: tu masu lidí, co nás čte, je zapotřebí umět monetizovat.
"Všude se dá najít něco krásného - na hřbitově, na pouti, nebo třeba na plese..."Redaktorka Olga Path Štiplová na Plesu v opeře.
Viděl už Novotný film, nebo chtěl autorizaci?
Nepožadoval autorizaci, jen se mě do telefonu ptal, co je ve filmu nejhorší. Což bude asi běžný obrat toho prostředí, protože Pavel ve filmu vypráví své ženě, jak přemlouval konkurenční bulvár, aby nezveřejňoval záběry jeho otce krátce po mrtvici. Výměnou vznikl článek s tajně pořízenými fotografiemi Petra Novotného na procházce. A když redaktorka chtěla Pavlovi přečíst doprovodný text, tak ji jen požádal, aby mu řekla, co je tam nejhoršího. "Učí se vlastní podpis," odvětila. A Pavel tvrdí, že řekl: "Tak to je ještě dobrý."
Jsou všechny situace autentické? Nemyslíš, že se Novotný někdy do své role "šéfa českého bulváru" trochu stylizoval?
Pavel Novotný je exhibicionista a je mu lhostejné, zda se předvádí před kamerou nebo před kolegy. On se prostě takhle ve společnosti chová, není to role ušitá pro náš film.
Zažil jste při natáčení nějakou situaci, která vás opravdu překvapila? Nějaké praktiky či výroky bulvárních novinářů, nebo naopak jejich "celebrit"?
Je to spíš obecný dojem, co mě zaskočilo: neznechucuje mě nijak zvlášť, že se někdo hrabe v cizích osudech, nebo zkoumá něčí celulitidu, ale nedokážu pochopit, jak může někoho bavit a uspokojovat psát o nesmyslech. Ta vědomá rezignace na řešení skutečného problému. A z konkrétních zážitků to je moment, kdy se moderátorka Kateřina Kristelová vehementně vemlouvá Novotnému do přízně. Nejdřív mu za jeho dehonestační texty hrozí žalobou a krátce na to jej zve na večeři se slovy: "Hezky dneska voníš."
"Dělník bulváru" Pavel Novotný v akci - s Kateřinou Kristelovou.
Novotný otevřeně přiznává, že to všechno dělá pro peníze a pro pocit moci, který má nad lidmi, což právě tahle scéna dobře ilustruje. Taky říká, že život je moc krátký na to, aby se snažil o něco víc. Je to podle vás legitimní postoj? Jak se vám vůbec komunikovalo s člověkem, který tak vehementně prohlašuje, že nemá žádné morální zásady?
Je to cvičení v empatii. Ačkoliv se mi často postoje nebo výroky postav mých filmů ze srdce příčí, tak se musím snažit je přesto pochopit. Protože na vlně odsudku nejde udělat dobrý film. Zaskočil, ale vlastně i potěšil mě výrok jedné známé novinářky, která Dělníky bulváru už viděla a použila na první pohled nepatřičné spojení: "Je to tvůj nejněžnější film, čímž nepopírám, že je mi z něj blbě."
Co podle vás obliba bulváru mezi čtenáři a diváky vypovídá o lidské povaze?
Specifikum českého bulváru spočívá v tom, že je škodolibý. Poptávka tu diriguje nabídku. Troufám si tvrdit, že je to totiž velkou měrou způsobeno tím, že se většinová společnost nemá příliš dobře, tudíž se skrze bulvár uklidňuje, že se nedaří i těm nahoře. Za skutečnou elitu, která se v běžných médiích nevyskytuje, si lidé dosadili modelky a seriálové herce a skrze jejich nevěry, rakoviny a dluhy si virtuálně vynahrazují nerovnost, nevolnost, nebratrství.
Co přineslo natáčení vám?
Hodlám si lépe hlídat vlastní sklon k podbízivosti. Není důvod divákům něco usnadňovat.
