Pátek 28. února 2020svátek má Lumír 4 °C občasný déšť se sněhem Předplatné LN
Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Čapek byl nepřítelem číslo 3

Hlavní vidík. Karel Čapek se stal symbolem první republiky. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Hlavní vidík. Karel Čapek se stal symbolem první republiky. | foto: Lidovky.cz

Literární historik Jaroslav Med připravuje vydání knihy s názvem Literární život druhé republiky. Ta se bude zabývat obdobím od 1. října 1938 do 14. března 1939.

LN Jaká byla situace v české literatuře před Mnichovem 1938?

 Za první republiky byl literární život velmi polarizovaný. Velice silná levice, méně výrazná pravice, ale hlavním proudem byl ten liberálně demokratický kolem Lidovek a Přítomnosti. Václav Černý píše, že to bylo osmdesát procent tehdejší české literatury. K polarizaci docházelo především na základě sociální otázky, protože ve 30. letech došlo k hospodářské krizi a spisovatelé nevěděli, jak na ni reagovat, jaké najít řešení.

Druhá republika byla autoritativní demokracií, říká J. Med.

LN Dá se to nějak porovnat se současnou krizí?

 Tehdy to bylo strašné, to si nedovedeme už dnes představit, to, co je dnes, jsou jen takové povídačky... Když čtete Čapkovy reportáže o tom, jak lidé žili v jeskyních... Já jsem si také vždycky myslel, že desetikorunová žebračenka byla na den, ale ona byla na týden... A literáti, lidé citliví, se rozhodovali, jaké najít řešení. Buďto revoluční, tedy příklon ke komunismu, to byl Vladislav Vančura a další. Pak byl čapkovský střed, který se snažil zdůrazňovat soucit a solidaritu. A potom tady byla pravice, která byla nacionálně a především katolicky orientovaná, to byl hlavně Jaroslav Durych. Katolíci byli vůči první republice také velmi kritičtí, podobně jako komunisté. Durych zastával názor, že stát by měl být jakýmsi otcem, který o občany pečuje. Fascinovalo je sociální učení církve, ovšem to tehdy nešlo aplikovat. Dnes máme kapitalismus, demokracii, ale zároveň sociální stát, a ten tehdy nebyl. A taky chtěli nastavit jakýsi stavovský stát, který by odstranil třídní protiklady a kde by nebyly politické strany.

LN A za druhé republiky pak tento pravicový katolický proud získal vrch.

V roce 1938 to bobtnalo, především vztahy Hitler–Beneš. Tenkrát byl v Praze také Mezinárodní sjezd PEN-klubu, Všesokolský slet a potom přišel Mnichov... V září 1938 nastala ohromná spisovatelská jednota. Ale po Mnichovu přišlo obrovské trauma, to se nedá srovnávat s rokem 1968. Všichni věřili černému na bílém, a najednou to neplatilo... A jednota se tedy zase brzy rozpadla, protože se hledal viník... Levice se dostala do defenzivy, protože jejich spoléhání se na Sovětský svaz se ukázalo být pofiderní, a navíc nastupující režim už byl pravicový. 20. října 1938 byla také vládním výnosem zakázána činnost KSČ. Takže zbyl čapkovský směr a potom pravicoví katolíci.

LN Jaký v té době zastávali názor?

Peroutka říkal, že musíme být realisti, že se musíme s Němci nějak dohodnout – oni si mysleli, že Hitler se nažral Sudet, a už dá pokoj – zatímco katolíci zdůrazňovali, že to je trest Boží za to, jak se první republika ke katolíkům chovala, jak zanedbávala duchovní rozměr. Jan Zahradníček tehdy dokonce navrhoval místo Kde domov můj Svatováclavský chorál. Je ale třeba zdůraznit, že katolíci po Mnichovu psali totéž jako předtím, akorát v nastalé situaci to samozřejmě vyznívalo odlišně.

LN Také se vždycky citují pozdější Demlovy věty ze Šlépějí, kde se vyjadřuje o Židech. Byl to podle vás antisemitismus?

 Deml antisemitismus zdědil od Otokara Březiny... Bez debat je, že katolíci byli protižidovsky naladěni. Tady se ovšem nerozlišuje antisemitismus a antijudaismus, oni v Židech viděli cizorodý prvek, ovšem nešlo o rasový antisemitismus. Šlo o antijudaismus sociálně-ekonomický. Neruda, Baar, Holeček, Bezruč, Mrštíkové, u těch všech najdete takovýto lidový antisemitismus také. A co se týče druhé republiky, největší antisemité byli ti, kteří měli ekonomickou motivaci – chtěli se dostat na posty, kde byli dosud Židé.

LN Což tehdy už nebylo tak nesnadné.

 Beranova vláda ovšem žádné antisemitské zákony nedělala. To ale také mělo ekonomický důvod – chtěli půjčky ze Západu, a to bylo podmíněno právě tím, že Židé zůstanou nedotčeni. Na druhou stranu byla za druhé republiky zakázána nejen KSČ, ale také Vlajka a Árijský boj. Druhá republika nebyla fašistickým státem, nýbrž autoritativní demokracií. Důkazem toho budiž třeba to, že když se tehdy kritizovala první republika, mohlo vyjít na takovéto články potom plno replik a polemik.

LN Nicméně cenzura zesílila.

 To ano, ta se týkala právě levice a pak Německa, to nechtěli dráždit. Na začátku roku 1939 byl zakázaný třeba promasarykovský Čin, nicméně Masarykova busta byla přítomna na sjezdu Strany národní jednoty a Hácha se také po zvolení jel poklonit k jeho hrobu do Lán.

LN Kdo stál za protičapkovskými výpady?

 Většina těch nejodpornějších výpadů proti Čapkovi byla dílem spodiny. Katoličtí publicisté byli vůči Čapkovi ostře vyhraněni, především pro jeho liberální postoje. A také pro jeho pohled na španělskou občanskou válku. Od Mnichova se stal Čapek jakýmsi symbolem takzvaného Hradu, proto jej třeba Václav Renč neváhal v nekrologu nazvat nepřítelem českého národa číslo 3. To bylo velice smutné... K tomu je ale zase třeba dodat, že všichni katoličtí autoři byli v tomto směru zcela nezištní, nic z toho neměli, byl to pouze boj světonázorů, o žádnou politickou kariéru nešlo, ostatně oni se vždy velmi distancovali od lidové strany.

LN Podobná nenávist jako proti Čapkovi se obrátila také proti Voskovcovi a Werichovi.

 Tam šlo o to, že byli levicově zaměření, a také tady byl silný tlak z německé strany. Víte, zatímco čapkovsko-peroutkovský okruh byl velmi státotvorný a první republiku bral za svou, KSČ byla velmi „státoborná“. Ještě při druhé Masarykově volbě v roce 1934 komunisté rozdávali před Rudolfinem letáky s heslem „Ne Masaryk, ale Lenin“.

LN A co samotná literární díla vydávaná za druhé republiky?

 Na mnichovskou tragédii reaguje především poezie. Holan, Halas, Neumann, Renč, Kolman Cassius... Žádné velké prozaické dílo tenkrát ale nevzniklo. A tehdejším hitem byl především návrat k rodné hroudě, to máte třeba Josefa Horu a jeho Jana houslistu. Nejhomogennější skupinu také tvořili ruralisté – Křelina, Knap či Čarek...

LN Jak velká změna nastala v literárním životě po 15. březnu 1939?

 Především přišla německá cenzura a také skončila polarizace, spisovatelé se sjednotili s tím, že národ tuhle hrůzu musí nějak přežít. O politice už spisovatelé nepíší, protože k čemu kritizovat první republiku ve chvíli, kdy je vše ohroženo. Kultura byla tím jediným, co nám zůstalo. Přišel kult Boženy Němcové, pohřeb Karla Hynka Máchy, vyšel první díl Obrazů z dějin národa českého Vladislava Vančury... Literatura za okupace se ale také ještě musí rozdělit na dvě období. Než nastoupil Heydrich, tak se zachovávala česká kulturní svébytnost, potom ale už skončila legrace a kultura se měla změnit spíše jen v nenáročnou zábavu pro pilné pracující.

Premium

Pošťák, který vůbec nezvoní. U balíčků z Číny totiž nemusí

Pošta z Číny, ilustrační snímek | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Lidé si objednávají z čínských e-shopů zboží s bezplatnou dopravou a diví se, že nedostanou balíček do ruky. Pošta má...

Premium

Tři roky od věznění v garáži. Daniel dnes pracuje a stará se o miminko

Daniel Příhoda, jehož v roce 2016 věznil s jeho tehdejší přítelkyní Zdeněk... | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Daniela před několika lety unesl vyšinutý Zdeněk Hryščenko. I s jeho kamarádkou Janou. Věznil je několik dní ve...

Premium

Pohádky na odpis: kterým hrozí zákazy a cenzura kvůli korektnosti

Jiří Korn v pohádce Honza málem králem (1977) | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy

Zahrajme si na prognostiky. Magazín DNES se zamýšlí nad tím, které nejoblíbenější české vánoční pohádky začnou vadit a...