Čas boje. Dostat se do kina, dostat svůj film do povědomí. Všude se mluví o něčem zásadním, hlavně nic nepropást.
Mé letmé zážitky z loňska: íránská režisérka. Má krásné oči, v nich strach. Ne strach o film. Otáčí se opatrně za sebe a nervózně svírá ruce… bůh ví, kdo ji poslouchá.
Dále: mladý, energický Američan, co strávil pět let přípravou snímku o mexických gangsterech; utíkají na střechách vlaků, zoufalí dostat se do Států. Režisérova vášeň plní vzduch s neuvěřitelnou intenzitou; letos přijedou ze Sundance další tvůrci. A další nezávislí. Dokonce ani nažehlený norský producent neví, kam dřív skočit, komu dřív naslouchat.
Film o ženě alkoholičce. Narváno. Sedím na zemi. Studenti diskutují s bezstarostnou dychtivostí. Pak nás dav vyvalí ven. Rychlé kafe, kde se promítá ten další zásadní film o muži, který přežil holocaust? A kdo půjde na Půlnoční film?
Vtipné, tragické, dramatické… hon za nejdůležitějším vjemem začíná… Obrazy z celého světa na billboardech v řece, na sloupu pouliční lampy. To je festival.
Čtvrtá káva, pátý film. Karlovarský oplatek hořkne v puse, ale na nic jiného není pomyšlení. Do někoho strčím, má dostatečně svobodomyslného ducha a výjimečně skvělou náladu, než aby se zlobil. Všechno funguje. Film je geniální, jak vypálený do plátna.
V noci pár minut posezení, malé pivo. Kolik je hodin? To je jedno. Čas bezčasí, i když večerní nebe pomalu obtáčí temnotu kolem města, které nejde spát ani omylem.
Vždyť je pátek a festival teprve začíná.
45. ročník Mezinárodního filmového festivalu Karlovy Vary se koná od pátku 2. do soboty 10. července 2010.
