Příběh Entropy je všeobecně známý. Podle původně prezentovaného záměru mělo být dílo vytvořeno sedmadvaceti různými evropskými umělci; po jeho dokončení ovšem vyšlo najevo, že skutečnými autory jsou pouze David Černý a jeho kolegové - Tomáš Pospiszyl, Viktor Frešo a Krištof Kintera. Následoval diplomatický spor s Bulharskem, které si vynutilo zakrytí své části, protože sofijské vlády se dotklo, že země je na Entropě vyobrazená jako soustava tureckých záchodů. Na konci dubna se Černý rozhodl, že plastiku předčasně odinstaluje, protože tak chtěl vyjádřit svůj nesouhlas s pádem české vlády uprostřed předsednictví.
Proč bude Entropa vystavena v Centru DOX, vysvětluje ředitel Leoš Válka: „Entropě se dostalo obrovské publicity, aniž by toto dílo v České republice někdo viděl. Centrum DOX nechce předkládat návštěvníkům hotové názory a interpretace, ale poskytuje příležitost pro vytváření názorů vlastních.“
Bez bariér
S přípravou konceptu se začalo v únoru 2008, vlastní výroba plastiky trvala od května do prosince roku 2008. Výroba rámu a 22 korpusů zemí probíhala ve firmě VEDeX. Rám váží necelých šest tun a další dvě tuny váží spodobnění jednotlivých zemí, ocelové konzole, elektroinstalace a další části. Výška a šířka celé konstrukce dosahuje velikosti 16,4 x 16,5 metrů. Jako materiál pro rám a korpusy zemí byl zvolen skelný laminát.
Plastika provokujícím způsobem zpracovává téma stereotypů spojovaných s každou ze zemí EU. Jejím podtitul - Stereotypy jsou bariéry, které je třeba odstranit – je zcela v souladu s mottem českého předsednictví: Evropa bez bariér. Podle Davida Černého Entropa „paroduje sociálně aktivistické umění, které balancuje na hranici rádoby kontroverzních útoků na národní charaktery a neutrálních výzdob oficiálních prostor.“ Černý je přesvědčen, že objekty ve veřejném prostoru mají význam jen tehdy, když provokují k reakcím a právě ony reakce samotné dílo dotvářejí a odhalují pravou tvář těch, kteří na něj útočí. Autor také říká, že „k Evropě a jejímu myšlení patří sebereflexe, kritický duch a schopnost vnímat sebe sama i okolní svět se smyslem pro ironii. Groteskní nadsázka a mystifikace patří ke znakům české kultury a vytváření falešných identit je jednou ze strategií současného umění.“
