Devadesát let od narození jeho pokračovatele Miloše Kirschnera uplyne 16. března. Současný umělecký šéf souboru Martin Klásek oslaví 25. února šedesátiny.
Jestliže Skupa po začátcích v Loutkovém divadle Feriálních osad v Plzni, kdese postupně „narodili“ Spejbl i Hurvínek, založil v roce 1930 první profesionální loutkové divadlo u nás a přivedl je k úspěchu, Kirschner se zasloužil o přežití i proměnu obou loutek. „Naučil“ je hovořit cizími jazyky, a dal jim tak proslulost opravdu světovou. Navíc je vybavil jazykem současným, čímž se nenásilně staly skutečnými „vrstevníky“ své generace.
Hurvínek bude slavit. České loutkářství má naději na zápis do UNESCO |
Třetím jejich „tátou“ je Martin Klásek, který v souboru působí od svých šestnácti let. Poprvé promluvil za Spejbla a Hurvínka v roce 1974, od roku 1982 za ně hovoří pravidelně, často při zájezdech do zahraničí. A protože pravidlem je, že loutky mluví vždy jazykem země, ve které hostují, promluvili Spejbl s Hurvínkem už čtyřiadvaceti jazyky.
„Za mojí éry přibyly vietnamština a čínština, nedávno jsem přidal dánštinu, hrál jsem i norsky. Jinak španělština, francouzština či angličtina jsou běžnými verzemi, v němčině jsme jako doma,“ řekl Klásek. Právě tam vyjíždí tato scéna nejčastěji. Za dobu své existence absolvovala na 150 výjezdů za zahraničním publikem, přičemž od listopadu 1989 jsou právě ty německé pravidlem.
Podle mluvčího vydavatelství Supraphon Vladana Drvoty na podzim vyjde nová nahrávka Divadla Spejbla a Hurvínka - volné pokračování titulů Hurvínek a Funící Billy a Hurvajz, vyžvejkni se!. „Protagonisté této scény tráví v nahrávacích studiích už 86 let. Za tu dobu potěšily malé i velké nejprve šelakové a vinylové desky, pak audiokazety a videokazety a nakonec CD a DVD s veselými příběhy. Do roku 2010 se prodaly na značkách Ultraphon, Esta a Supraphon v úctyhodném počtu 5,4 milionu nosičů. První Skupova nahrávka vznikla v červenci 1930, byla jí Pohádka o chcíplé vodě.“
Nahrávky Divadla S+H získaly 32 zlatých a 25 platinových desek Supraphonu. Nejprodávanějším titulem je německá verze Hurvínek und Herr Spejbl zum Geburtstag, které se prodalo 101 403 kusů zvukových nosičů. Český titul Vánoční kapr u Spejblůsi koupilo 92.039 zájemců.
České loutky stále dělají radost dětem i dospělým
České loutkářství s letitou tradicí žije a baví děti i dospělé. Působí tu devět profesionálních scén, stovka nezávislých skupin a 300 amatérských. Koncem roku bylo české loutkářství spolu s tím na Slovensku zapsáno na seznam světového nehmotného kulturního dědictví UNESCO. Stejně jako dříve slovácký verbuňk, masopustní obchůzky a masky na Hlinecku, sokolnictví či jízdy králů. Figuruje tak v dobré společnosti - vedle tradičního japonského loutkového divadla, sicilských marionet či indonéských stínových loutek.
  |
„V polovině minulého století u nás existovalo kolem 3000 amatérských souborů, ovšem zanikly se zrodem televize. Loutkářskou tradici rozvíjí řada festivalů, například ten v Chrudimi existuje od roku 1951 a je nejstarší svého druhu v Evropě,“ řekl zástupce Národního informačního a poradenského střediska pro kulturu Michal Drtina. Obliba provází i bienále profesionálních souborů Skupova Plzeň či soutěžní přehlídka Mateřinka. Přelet nad loutkářským hnízdem od roku 1991 v Praze konfrontuje výsledky profesionálů s amatéry i nezávislými kolektivy.
České loutkářství je podle Drtiny unikátní i rozšířením v době národního obrození, kdy loutky byly prakticky v každé rodině. Kočovní loutkáři znamenali první kontakt lidových vrstev s divadlem. Loutky Škrholy, Kašpárka či Spejbla s Hurvínkem zlidověly.
Díky aktivitě českých loutkářů byla v Praze už v roce 1929 založena první profesní loutkářská organizace na světě UNIMA sdružující dnes loutkáře a příznivce z 60 zemí. Podle Niny Malíkové, dlouholeté šéfredaktorky časopisu Loutkář, který je od roku 1912 nejstarším loutkářským časopisem, takzvaný „divadelní zákon“ z roku 1948 postavil loutkové divadlo právně, sociálně i umělecky na roveň s ostatními divadelními druhy.
Vymezil však oblast soukromého podnikání a znemožnil činnost kočujících scén. Česko má od roku 1952 i nejstarší vysokoškolskou loutkářskou katedru, která vznikla na divadelní fakultě AMU v Praze. První profesionální loutkovou scénou je od roku 1930 Divadlo Spejbla a Hurvínka. Bohatou historii mají Naivní divadlo Liberec, královéhradecký Drak, plzeňská Alfa či Divadlo loutek Ostrava.
Nejvýznamnějšími nezávislými skupinami jsou Buchty a loutky, Divadlo bratří Formanů či Divadlo Continuo. Sto let už mezi amatéry existuje kobyliská Jiskra, pražská Říše loutek oslaví 100. výročí v září 2020. Těmi nejmladšími jsou Divadlo DNO, Tichý jelen či Tate Iumni.
Loutkové divadlo oslovuje stejně jako kdysi dávno i dospělé publikum. „V současné době máme čtyři večerní inscenace. I díky zájmu dospělých byl obnoven hororově laděný muzikál Spejbl versus Drákula, jehož první verze měla premiéru v roce 1974. Nabídku doplní v březnu detektivka postavená na písničkách a hudbě, kterou právě zkoušíme,“ řekla ředitelka Divadla S+H Helena Štáchová. Upozornila, že na zahraniční zájezdy se vozí pouze repertoár pro dospělé.
Soubor Buchty a loutky oslavil loni v suterénu Švandova divadla 25 let existence. Za tu dobu připravil 57 premiér, aktuálně uvádí jedenáct titulů pro děti a devět pro dospělé. Vedle Evropy hostoval v Japonsku, v USA, Kanadě, na Tchaj-wanu či Mexiku.
Marionetové provedení Mozartovy opery Don Giovanni se v Říši loutek v Žatecké ulici hraje 26 let. Mělo přes 5500 repríz, které zhlédlo přes 700 000 diváků včetně těch na 90 místech Evropy, Afriky a Asie. „Uvedeno bylo i na výstavě EXPO 2010 v Šanghaji,“ řekl ČTK Jan Dvořák z Národního divadla marionet, v jehož produkci projekt v roce 1991 vznikl.
