13. května 2019 5:00 Lidovky.cz > Zprávy > Kultura

Česko vidím čtvero očima, tvrdí spisovatelka Denisa Šedivá. Havlův abecedář vznikal přes internet

Kniha ABCZ aneb H jako Havel. Autor: Denisa Šedivá. | na serveru Lidovky.cz | aktuální zprávy Kniha ABCZ aneb H jako Havel. Autor: Denisa Šedivá. | foto: Adéla Waldhausterová

PRAHA Když se před nedávnem rozdávaly ceny za nejkrásnější české knihy, její abecedář ABCZ aneb H jako Havel získal první místo mezi učebnicemi. Denisa Šedivá jej psala několik let jako jakousi vlastní psychoterapii a ohlédnutí za domovem během života v Bruselu.

LN Jak vznikl nápad napsat česko-anglický ilustrovaný abecedář? A jak dlouho vznikal?
Vše souvisí s mým dlouhodobým pobytem v zahraničí. Začalo se mi stýskat, abecedář tedy fungoval jako jakási psychoterapie, vracela jsem se na místa, která mi chyběla, připomínala jsem si osobnosti, vyhledávala jsem všechno české. Abecedář jsem také původně začala dělat pro své děti. Aby věděly, kde je jejich domov. Projekt se nakonec rozrostl, pracovali jsme na něm čtyři roky. A knížka není pouze pro děti. Je to pokus zachytit českou kulturní identitu. Skládačka obrázků, vzpomínek a trochu i představ.

LN Které heslo vám dalo nejvíc zabrat?
Exil a emigrace. Velmi citlivé heslo, zejména v českém kontextu, a jasné definice neexistují. Kde je hranice, kdy byl někdo vyhoštěn a stal se exulantem a kdy odešel do emigrace vlastně dobrovolně, protože byl ve své zemi omezován? Obtížná byla také historická hesla. Je téměř nemožné se ve zkratce a s nadhledem vyrovnat s bolavými místy naší minulosti.

A asi nejcitlivější heslo bylo W jako Waldes. Je pro mě nepochopitelným příkladem dějinné nespravedlnosti, nedostatečného vyrovnání se s minulostí. Majetek židovského továrníka byl nejdříve arizován a posléze znárodněn. Po roce 1989 bylo žádosti potomků o navrácení vyhověno pouze částečně, protože stát vlastně majetek zabavil naposled Němcům.

Spisovatelka Denisa Šedivá. Kniha ABCZ aneb H jako Havel.
Kniha ABCZ aneb H jako Havel. Autor: Denisa Šedivá.

LN Narazila jste na nějaké české specifikum, které je pro cizince nesdělitelné?
Myslím, že s trochou snahy je sdělitelné vlastně všechno. Ale samozřejmě jsme narazili na překladatelské oříšky, například fenomén trampingu. Pokud použijete termín v angličtině, znamená to sice tuláka, ale spíše bezdomovce, někoho na okraji společnosti. Nakonec jsme se shodli na překladu outdoorsmen. Nebo jak přeložíte chlebíček, český vynález? Skončili jsme u open sandwich.

Co si ale myslím, že má velkou hodnotu – a nakonec nejen pro cizince –, je třeba velmi osobní popis důsledků podpisu Charty 77 na příkladu spisovatele Tomáše Pěkného nebo sugestivní otázky u znárodnění či železné opony. Lidé z dlouhodobě fungujících demokracií jsou vlastně trochu šokováni. Najednou si to představí sami na sobě.

LN V knize se objevuje také Havlův Pižďuch. Jak ten se překládá do angličtiny?
To bylo celkem jednoduché. Havlova knížka byla přeložena do angličtiny a vyšla v roce 2003 v nakladatelství Meander. Takže jsme pouze přejali překlad Laury Conway a Ivy Pecháčkové. Pizh’duk.

LN Když už jsme u Havla, jak se dostal na obálku knihy? A proč je u něj mravenec?
Václav Havel je pro mě symbolem hodnot, které se vlastně dnes příliš nenosí – nebo pouze po chladném kalkulu. Základních hodnot chování člověka k člověku a demokratických hodnot ve společnosti. Proto je pojmenovaná po něm. No a mravenec na obálce? Odskočil si od těžké práce u F. Je to Ferda a staví tam funkcionalistickou vilu. Na obálku se dostal náhodou. Nechtěli jsme tam výraznou ilustraci, rozhodli jsme se dát vyniknout typografii a skvěle fungujícímu názvu. Ale může být symbolem až mravenčí práce za celou knížkou. Nebo naší snahy o nadhled, někdy až surrealistický.

LN Musela jste se jako manželka českého velvyslance při NATO Jiřího Šedivého u některých hesel krotit?
Ne. Nemám důvod obávat se vyslovit nahlas to, co považuji za správné. Manžel mě v tom plně podporuje. Knížka je toho vyjádřením. Je protkaná hodnotami. Čtenář si mě vlastně může přečíst. V žertu jsem si říkala, že by si každý politik měl udělat své ABCZ. Moc by mě to zajímalo.

LN Změnil nějak dlouhodobý život v cizině váš pohled na Česko? Ano, asi ano. Člověk skutečně slovy Milana Kundery získá čtvero očí, nahlédne jinak na svou zem, s odstupem. A možná i proto se v knížce nebijeme v prsa a neříkáme, že jsme nejlepší. Snažím se jen vysvětlit, proč jsme takoví, jací jsme, máme celkem nedávné a dosud nezhojené šrámy na duši. Nemluvím o těžkém českém údělu, nejsem fatalista. Ale vnímám nás jako nedospělou, možná pubertální demokracii se všemi výkyvy, které k tomu patří.

Silným faktorem je podle mého jakási úzkost, strach z neznámého a naopak slepá důvěra k někomu, kdo nás strachů zbaví. Ale to musíme přece sami, jsou to naše úzkosti. Došla jsem až tak daleko, že mluvím o železné oponě v našich myslích, jako o dědictví nedávné totality. S tou musíme bojovat celý život. Nemáme se přece špatně. Jen relativní ekonomické uspokojení zastiňuje to, z čeho vlastně vyrůstá. A to je demokratický stát založený na určitých hodnotách. A hlavně žijeme ve svobodě. Nemáme se čeho bát. Na to zapomínáme.

LN Jak se v Bruselu vychovávají české děti?
V létě to bude sedm let, co v Bruselu žijeme. Dceru jsme si tam odvezli šestiměsíční, syn se tam narodil. Obě děti chodí do belgické frankofonní školy v sousedství. Jsou bilingvní. Doma s nimi mluvíme česky, mezi sebou mluví spíš česky, občas francouzsky. Ve školce jsou v multikulturním prostředí. Berou to jako samozřejmost. Nasávají přirozeně další jazyky a zvyky jiných kultur.

Stávají se dětmi třetí kultury, dětmi, které vyrůstají mimo kulturu svých rodičů. Mohou mít později obtíže s vlastním zařazením. Kam vlastně patří? A kde je jejich domov? Knížkou jsem se snažila dětem pomoci. Uvidíme, jaký bude výsledek.

LN Abecedář vyhrál první cenu v kategorii učebnice v soutěži Nejkrásnější české knihy roku 2018. Sedí ta kategorie? Kam byste ji zařadila vy?
Myslím, že knížka je na pomezí více kategorií. Nebylo naší ambicí, aby byla učebnicí. Ale samozřejmě jsme rádi. Možná že třeba v českých školách v zahraničí tak skutečně poslouží.

LN Výraznou součástí knihy jsou vektorové ilustrace Adama Macháčka ze studia 20YY Designers. Grafiku dělal jeho kolega Sébastien Bohner. Proč jste si vybrala právě je?
S Adamem a Sébastienem máme za sebou úspěšnou publikaci My a jóga aneb klidná cesta k mateřství, která byla v roce 2013 oceněna jako nejkrásnější česká kniha v téže kategorii. Takže mě nenapadlo uvažovat o nikom jiném. Adam není pouze ilustrátor a grafik, ale velice podnětný obsahový rádce. Navíc je v podobné situaci. Vychovává syna v zahraničí.

LN Vy žijete v Bruselu, Macháček v San Francisku a Bohner v Curychu. Viděli jste se vůbec během vzniku knihy?
Ne. Naši spolupráci vlastně považuji za malý zázrak. Všechno jsme vyřizovali maily a dovedete si představit, kolik jich bylo. Občas jsme také sáhli po Skypu.

LN Co bude s abecedářem teď? Jaké s ním máte další plány?
Nyní jsme ve fázi, kterou jsem si pro sebe nazvala testovací. Abecedář žije, dělám různé prezentace, chystám workshop pro děti, cestu do Ameriky. Čekám, jak budou čtenáři reagovat. Knížka má obrovský potenciál. Už teď mám poptávky po omalovánkách, pexesu, dají se udělat další překlady, dokonce mohou podle podobného postupu vzniknout knížky o jiných zemích. Samozřejmě by je musel dělat někdo místní. Třeba Sébastien o Švýcarsku.

LN Nedá mi to se nezeptat také na cenu. Publikace se v Česku prodává za 790 korun, což mi přijde za černobílou knížku pro děti dost. Nebojíte se, že zůstane na pultech knihkupectví?
Nebojím. Za knížkou je obrovské množství práce. Je na krásném papíře, v netypické vazbě, doplněná výborným anglickým překladem Roberta Russella. Vnímám ji jako objekt. Bude krásná i opotřebovaná, možná ještě krásnější.

Vybízí k interaktivitě, ke společnému času prarodičů, rodičů a dětí, nabízí možnosti k předání vzpomínek, k zamyšlení. Myslím, že její skutečná hodnota je vlastně mnohem vyšší.

Denisa Šedivá

Vystudovala Fakultu sociálních věd Univerzity Karlovy a Middlesex University v Londýně. Pracovala pro organizaci Člověk v tísni, Úřad vysokého komisaře OSN pro uprchlíky, připravovala předsednictví ČR v Radě EU, podílela se na založení Evropského institutu odkazu Šoa. Jako PR konzultantka spolupracovala s Divadlem bratří Formanů či Plzní 2015 – Evropským hlavním městem kultury. Roku 2013 vydala knihu My a jóga aneb Klidná cesta k mateřství (Nejkrásnější česká kniha 2013 v oblasti učebnic). Od roku 2012 žije v Belgii. Učí jógu. Je manželkou českého velvyslance při NATO Jiřího Šedivého.

Pavel Vokatý

Najdete na Lidovky.cz