Čtvrtek 28. března 2024, svátek má Soňa
130 let

Lidovky.cz

Český pokus o Disneyho. Na Punťu čtenáři již téměř zapomněli

Kultura

  18:00
PRAHA - Ta kniha má přes pět set stránek a váží víc než tři kila: Punťa. Zapomenutý hrdina českého komiksu (1934–1942). Publikaci, vydanou nakladatelstvím Akropolis, napsali a sestavili Lucie a Pavel Kořínkovi, pracovníci Ústavu pro českou literaturu AV ČR.

Veselé příhody dvou dětí s dvěma psíky – Haničky s Vašíkem a Punti s jeho Kiki. Ve skutečnosti se řešily spíše manželské potíže. foto: AUTOR

LN: Knižní vydání Punti je vyloženě opulentní. Opravdu je to v dějinách českého komiksu tak podstatný fenomén?

L .K.: Domníváme se, že ano. Vždyť to byl vůbec první opravdu úspěšný komiksový časopis na českém území. A vůbec nejrozsáhlejší český komiksový seriál první poloviny dvacátého století. Punťa byl koncem třicátých a počátkem čtyřicátých let v tuzemské popkultuře zaměřené na děti opravdovou hvězdou, českou paralelou jiných hvězd zábavného „zvířátkovského“ komiksu, které tou dobou vstupovaly do dějin a z nichž mnohé jsou hvězdami dodnes, jako myšák Mickey nebo kačer Donald. Ve srovnání s nimi měl Punťa trochu smůlu „na dějiny“; provoz nakladatelství byl nuceně ukončen roku 1942 protektorátní správou a po válce už k obnově nedošlo. Jeho odkaz žil ale i tak dál. Jako na oblíbenou četbu z dětství na něj vzpomínaly nejrůznější osobnosti, od Káji Saudka až po Jiřího Suchého.

LN: V knize jsou dvě stovky dílů, a jde o výběr. Kolik jich tedy Punťa má?

P. K.: Není jednoduché to spočítat. Seriál o Punťovi vycházel ve třech různých periodikách (List paní a dívek, časopis Punťa a reprintová řada Punťovy příhody) a v každém z nich se občas objevovaly díly, které jinde nebyly. A aby to bylo ještě složitější, u některých epizod se dá uvažovat o více verzích či variantách, kupříkladu seznámení Punti s jeho družkou Kiki existuje třikrát. Celkem je epizod přes pět set. A k tomu je třeba připočítat přesahy do jiných médií: pohádkovou knížku, román na pokračování nebo dramatizaci.

LN: Kdo Punťu vymyslel a kdo psal scénáře jednotlivých dílů?

L. K.: Se vznikem vlastní postavy je to složité. Původně to byl pejsek v americkém komiksu Dolly Dimples od Grace Gebbie Draytonové o „holčičce s ďolíčky“ a jejím kamarádovi. Několik dílů tohoto stripu pořídil do své dětské přílohy ženský časopis List paní a dívek. Pak ale nakladatelství patrně dospělo k názoru, že bude praktičtější pokračovat v seriálu ve stejném duchu, ale s domácími tvůrci. Do hlavní úlohy byl pasován pejsek Punťa, jeho páníčci se stali jen vedlejšími postavami.

Byl to první úspěšný komiks na českém území, tvrdí autoři knihy o Punťovi Lucie a Pavel Kořínkovi

LN: A kdo Punťu nakreslil?

L. K.: Nejdůležitějším kreslířem byl po celou dobu René Klapač. Několikrát ho nakrátko zastoupila Hermína Týrlová, známá jinak coby zakladatelka české animace. Pro charakter příběhů byla ale určující i úloha scenáristky – té se zpravidla ujímaly redaktorky zprvu Listu paní a dívek, později samostatného Punti. První byla Marie Voříšková, která jinak psala ženské a dívčí čtení, ale třeba i texty k dobovým šlágrům. Obojí je na jejích textech pro Punťu znát: její veršíky doprovázející Klapačovy obrázky nepostrádají slovní humor, její zápletky jsou často vztahové a točí se kolem manželských potíží ústředního páru Punti a Kiki. V pozdějších letech vystřídala Voříškovou Julie Kaublová a nakonec Blanka Svačinová.

LN: Jaké je místo Reného Klapače v českém komiksu?

P. K.: Jeho jméno nepatří mezi ta všeobecně známá, pro dějiny českého komiksu ale představuje osobnost prvořadého významu. Byl to pracovitý a nadaný kreslíř, který ke komiksu přistupoval profesionálně a zvládal rozvíjet i několik seriálů současně. V dětství strávil několik let ve Spojených státech a studoval ve Francii, kde mimo jiné kreslil komiksový seriál pro tamní dětský týdeník Benjamin. Obeznámenost se světovým děním a především silná chuť a potřeba „dělat komiks“ u něj vedly k jedinečnému výsledku.

LN: Punťa vycházel časopisecky v letech 1934 až 1942, tedy v pohnuté době. Odrážely se ty politické, společenské a kulturní proměny i v seriálu?

L. K.: Každá populární kultura svou dobu zrcadlí a Punťa není výjimkou. Koncem první republiky lze pozorovat v seriálu i časopise důraz na velkosvětský glamour – ne nadarmo se Punťa přátelí s hollywoodskými hvězdami. To jsou věci, které se později vytratily. V těžkých časech protektorátu Punťa častěji než dobrodružství ve „velkém světě“ zažíval drobné příhody na českém venkově. Obrazy konkrétních historických událostí byly méně časté, ale najdou se – hned několik dílů zapojilo Punťu do konfliktu v Habeši. Seriál nezůstal chladným ani k poslednímu předválečnému všesokolskému sletu. A několik dílů se dá číst jako alegorie k zabrání Sudet.

LN: V jednom díle se Punťa setká s Laurelem a Hardym. Dají se vysledovat v jeho příhodách vlivy americké grotesky, americké popkultury obecně?

P. K.: Punťa byl český pokus o dětskou popkulturu západního střihu, o malého českého Walta Disneyho. Vlivy slapstickové grotesky lze v epizodách s Laurelem a Hardym nalézt, ale jimi se to napojení na svět celebrit zdaleka nevyčerpávalo. Punťa provedl po Praze Shirley Templovou, Kiki se zamilovala do Rin Tin Tina a všichni společně si troufli vyzvat na souboj myšáka s kačerem.

LN: Jakou roli hrál v komiksu černoušek Bimbo, oděný do banánové sukýnky po vzoru Josephine Bakerové?

L. K.: Je to postava veskrze kladná, ale zároveň věšák na mnohé dobové rasové stereotypy – i proto hraje po boku Punti spíš roli veselého zvířátka. Odráží to, jak byli dobově černoši v popkultuře vyobrazováni, a představuje tím pro nás svého druhu fascinující materiál. Ostatně proto jsme věnovali v knize tomuto tématu celou kapitolu.

LN: S kým se může Punťa v českém komiksu měřit: s Rychlými šípy, se Čtyřlístkem?

L. K.: Tak trochu s oběma. Se Čtyřlístkem ho spojuje žánr komiksu „o veselých zvířátkách“, který sice u nás Punťa nezaložil, ale ve své disneyovské variaci ho zásadním způsobem obohatil. S Rychlými šípy ho pak pojí nejen doba vzniku, ale i další příbuznosti – i Punťa měl kluby svých čtenářů a aktivizoval publikum, stejně jako to dělal později Mladý hlasatel, domovský list Rychlých šípů.

LN: Jaké téma z dějin československého komiksu máte po Punťovi na mušce?

P. K.: V roce 2019 oslaví půlstoletí existence jiná domácí legenda českého „zvířátkovského“ komiksu, právě zmíněný Čtyřlístek, a u té příležitosti vyjde obsáhlá publikace mapující celých těch padesát let v Třeskoprskách.

Autor: