Zároveň byla na pódiu Carnegie Hall slavnostně předána šéfdirigentovi Semjonu Byčkovovi Cena americké Dvořákovy společnosti (Dvořák American Heritage Assosiation).
Koledy mezi Batmany a Spidermany. Další z českých koncertů byl na Times Square |
Na programu byl Dvořákův klavírní koncert, na němž se jako sólista blýsknul jeden z nejoceňovanějších klavíristů současnosti; v New Yorku žijící Daniil Trifonov. V druhé polovině večera se k orchestru připojil Pražský filharmonický sbor řízený Lukášem Vasilkem a sólisté, aby provedli Janáčkovu Glagolskou mši.
Chvála a obdiv
Zatímco klavírní koncert je, ostatně jako všechny tři Dvořákovy nástrojové koncerty, které v Carnegie Hall filharmonie prezentovala, známý a populární, s Janáčkovým orchestrálním dílem to má americké publikum složité. Je to autor, který se sice prosadil na světová pódia coby nepochybný inovátor, ovšem téměř výhradně v oboru opery. Aby seznamování s Janáčkem posluchačům naši filharmonici usnadnili, pozvali si skvělé sólisty a zahráli jim vzorovou Glagolskou mši.
Výkony Kateřiny Kněžíkové (soprán), Lucie Hilscherové (mezzosoprán), Aleše Brisceina (tenor) a basisty Davida Leigha, stejně jako varhanice Daniely Valtrové Kosinové byly výtečné. Publikum je opět odměnilo ovacemi vestoje, i když ne tak nadšenými jako po předchozích dvou koncertech.
Česká tradice na světovém pódiu. Filharmonici nadchli Carnegie Hall Dvořákem a Smetanou |
Uvedení Janáčka byl odvážný dramaturgický krok, protože kdyby filharmonici chtěli pouze a jen ten nejmohutnější potlesk, stačilo zařadit nějakou z populárních Dvořákových symfonií a vše by šlo jako po drátkách. Takto je možné, že si americké publikum Janáčka jako autora všimne a příště bude připravenější.
Ředitel Carnegie Hall Clive Gillinson při rozloučení s orchestrem a šéfdirigentem nešetřil chválou a obdivem. Takže ačkoli prezentace české hudby v Carnegie Hall ještě neskončila, lze se nadít další spolupráce s tímto předním pořadatelským domem.
Závěr s Pavel Haas Quartetem
Šéfdirigent a filharmonici, které mimochodem v New Yorku viděli a slyšeli také renomovaný architekt Daniel Libeskind a filmová hvězda Alec Baldwin, se sice přesouvají do kanadského Toronta, program v Carnegie Hall ale pokračuje. V pátek vystoupí Pražský filharmonický sbor v Zankelově sále (ten má kapacitu 600 míst) s capella koncertem sestaveným z děl českých autorů. V Praze byl tento program prezentován posluchačům před týdnem v kostele svatých Šimona a Judy.
Závěr českého týdne v sobotu zajistí Pavel Haas Quartet, který je v USA již etablovaný a pravidelně sem zajíždí na turné. Koncert ve Weillově recitálové síni bude opět prezentací českých autorů, Josefa Suka, Bedřicha Smetany a Leoše Janáčka.
Česká hudební invaze v New Yorku započala. Na programu byli Marsalis, Elgar a Dvořák |
K prezentaci české hudby patří též doprovodný program odehrávající se v České národní budově. Výstava Allegro Forte: Tváře české hudby je prezentací portrétních fotografií dvaceti předních českých umělců, jak je vytvořily fotografka Štěpánka Stein a výtvarnice Vendy Mlejnská. Pro zájemce je nutné dodat, že výstava je ke zhlédnutí do konce roku.
Od pátku do neděle v České národní budově probíhá též přehlídka filmů o hudbě. Americké premiéře filmu Smetana režiséra Marka Najbrta bude patřit páteční podvečer, v sobotu zájemci uvidí dokumenty o Jiřím Bělohlávkovi a Semjonu Byčkovovi a v neděli dokument O čo ide Idě, představující spolupráci Idy Kelarové s filharmonií, souborem Čhavorenge a dětmi z romských osad na východním Slovensku.
Záleží i na nás
Spolu s ředitelem Carnegie Hall lze říci, že týden české hudby byl jednoznačným úspěchem. Nejen proto, že koncerty byly vyprodané, to by se České filharmonii povedlo i jindy, ale proto, že přivezla program, na který americké publikum není zvyklé a že se před tímto posluchačstvem odpoutává od pověsti orchestru, který vždy přijede zahrát Dvořáka.
Nám to z Česka může připadat absurdní, ale riskantní bylo i zařazení prvních tří symfonických básní ze Smetanova cyklu na závěr prvního koncertu. O Janáčkově Glagolské mši vůbec nemluvíme, toto není posluchačsky vděčné dílo, které většina přijme „na první dobrou“, a filharmonici mohli volit snazší cestu, Janáček má i orchestrální „smash hits“.
Filharmonici udělali další krok na cestě mezi nejužší světovou orchestrální špičku, je to nesnadné a bude to záviset zejména na jejich výkonech a prezentaci. Hrajeme v tom ale i my, česká veřejnost. Chceme podpořit filharmoniky v jejich cestě na vrchol, nebo žádáme jen orchestr přehrávající staré známé melodie? Filharmonici vědí, co chtějí.
