Pod vedením houslisty Jiřího Vodičky, koncertního mistra České filharmonie, zde vystoupil orchestr mladých hudebníků, které reprezentovali: za místní absolventi Národního studentského orchestru USA při Carnegie Hall, z Británie dorazili studenti londýnské Královské hudební akademie, Česko pak zastupovali členové Orchestrální akademie České filharmonie.
New Orleans, Anglie i „americký“ Dvořák
Na programu byla nejprve tři díla spjatá se zeměmi původu interpretů. První smyčcový kvartet Wyntona Marsalise At The Octoroon Balls reprezentoval tu americkou.
Tento afroamerický hudebník, trumpetista a skladatel je dnes jedním z nejpřednějších globálních reprezentantů americké hudby. Pochází z rozvětvené rodiny jazzových hudebníků a v tomto oboru se plně etabloval, ale již od osmdesátých let nahrává též klasickou hudbu a na kontě má podobně jako v jazzu velké komerční úspěchy. Jako jediný dokázal v témže roce vyhrát prestižní americkou cenu Grammy v kategorii jazzu i klasické hudby. V roce 1997 získal za své oratorium Blood on the Fields jako první jazzový hudebník Pulitzerovu cenu. V současnosti šéfuje programu Jazz at Lincoln Center v New Yorku a angažuje se především při získávání mladých posluchačů pro klasiku i jazz.
Nejambicióznější projekt v historii. Manažer České filharmonie popisuje cestu do Carnegie Hall |
Výběr skladby tohoto autora se tedy nabízel. Tři věty z jeho osmivětého kvartetu inspirovaného jeho rodným New Orleansem jsou vlastně popisem společenské události: „Všichni přišli ve svém nejlepším oblečení. ‚Octoroon Balls‘ představovaly zajímavý průřez životem. Lidé z různých vrstev společnosti se sešli ve snaze nalézt pobavení a uspokojení. Hudba lidi spojovala,“ říká skladatel.
Další na programu byla první věta smyčcového kvartetu e moll op. 83 Edwarda Elgara. Tento anglický romantický skladatel, autodidakt, byl velikým obdivovatelem Antonína Dvořáka, jeho kompozice se, podobně jako Dvořákovy, těší neutuchající popularitě nejen na britských ostrovech.
Volba druhé, pomalé věty Dvořákova „Amerického“ dvanáctého smyčcového kvartetu jako třetího čísla programu byla jasná. Tato melodicky zpěvná věta reprezentuje vrcholného Dvořáka, který svými americkými skladbami značně ovlivnil tehdejší americké skladatele.
Po přestávce se orchestr sestavený z účinkujících v předchozích kvartetních kusech a doplněný o hráče České filharmonie pustil s vervou a obrovskou dávkou energie do Serenády E dur pro smyčcový orchestr, ta je pro svou radostnou a nekomplikovanou strukturu sice přehlížena jako méně závažné Dvořákovo dílo, nicméně na popularitě ji to vůbec neubírá.
Posluchači slyšeli budoucnost
Hudebníci podali mimořádný výkon nejen v jednotlivých kvartetech, ale též v závěrečné serenádě, která sklidila největší potlesk. K tomu, jak se daří sjednocovat tři rozdílné skupiny hudebníků s odlišným zázemím a interpretačními zvyklostmi, říká Jiří Vodička, který s mladými hudebníky Dvořákovu serenádu nastudoval: „Člověk si při téhle práci uvědomí, že ať už jsme jakékoli národnosti, školy, mluvíme jedním jazykem, hudbou, a to je krásné a nikoli stresující. Oni byli bezvadní, snaživí a přizpůsobiví. Spolupráce šla jako po másle.“
Pondělní koncert v České národní budově byl též výjimečný v tom, že odstartoval daleko užší spolupráci se studenty Královské hudební akademie, protože studenti budou s filharmonií hrát na všech koncertech, navíc, když už je příležitost, orchestr přizval i studenty americké. O svých technických i hudebních kvalitách mladí hudebníci publikum i spoluhráče přesvědčili, takže lze navázat na to, co říkal ředitel orchestru David Mareček, když mluvil o tom, že na koncertě uslyšíme v mladých hudebnících budoucnost.
Týdnem české kultury a české hudby v New Yorku vyvrcholí oslavy Roku české hudby. Ode dneška do soboty se mj. v jedné z nejrenomovanějších koncertních síní světa Carnegie Hall uskuteční celkem pět významných českých koncertů - třikrát vystoupí Česká filharmonie pod vedením svého šéfdirigenta Semjona Byčkova, dále Pražský filharmonický sbor a Pavel Haas Quartet.
